Letní etudy (6): Kometa

Vznik etudy o kometě snad souvisí s návštěvou ve vesnické obecní knihovně. Byla v malém domku za mostem přes Sázavu a spravovala ji laskavá paní, která musela stihnout ve vsi všechno možné – byla nejen knihovnicí, ale také asi jedinou učitelkou na místní malotřídce a navíc ještě obecní kronikářkou.

Letní etudy (5): Bykadorov

Žádná z dosavadních letních etud se bezprostředně netýkala Ukrajiny. Stopy a ohlasy ukrajinského světa přivážel do chatky nad Sázavou autorčin manžel s nezvyklým jménem Orest. Někdy s sebou na chvíli přivezl i hosta, třeba historika Ivana Lysjaka-Rudnyckého, když se tento muž poprvé po r. 1945 znovu mohl podívat do Čech.

Letní etudy (4): Archa

Je tu druhá polovina prázdnin a také ukrajinské Letní etudy, vzniklé kdysi u řeky Sázavy, jsou v polovině. Ta čtvrtá je věnována vytrvalému letnímu dešti. Napsat něco obecnějšího o takovémto obecně známém jevu není snadné. Déšť samozřejmě patřil neodmyslitelným způsobem k prázdninám a k „naší řece“.

Letní etudy (3): Vzpoura

Léto u Sázavy bylo pro nás děti příležitostí k poznávání. Nesloužilo k němu ani tak těch pár přivezených učebnic, i když se do nich občas nahlédlo. Daleko víc nás ovlivňovala příroda, která byla všude kolem – na loukách, v lesích i řece. Četli jsme v téhle knize každodenně a získávali poznatky a zkušenosti k nezaplacení.

Letní etudy (2): Ptačí slovník

Druhá letní etuda se týká pátrání po ptačím slovníku. Ještě na sklonku svých dní vzpomínala autorka na to, jak jí oslovovalo všechno švitoření, které zaznívalo v okolí rodinné chatky od rána po setmění. Zdá se, že mu někdy šlo docela porozumět a o tom bude ještě jeden, a to příští text. Dnes si přečteme o troufalosti jednoho opeřence a zauvažujeme s autorkou, jak na ni reagovat.

Letní etudy (1): Šťastná chvilka

Ukrajinský literární časopis Duklja, který vychází ve slovenském Prešově už skoro sedmdesát let, uveřejnil v roce 1967 soubor šesti krátkých próz. Autorka nepocházela ze severovýchodního Slovenska neboli Prjašivščyny, nýbrž z Prahy. To bylo v té době neobvyklé, protože po roce 1945 se v Praze ukrajinská kultura přestala téměř rozvíjet.

Čtyři lidské osudy z ukrajinského Hoholeva

Vzpomínky na Holodomor se už stala i na české půdě koncem listopadu samozřejmostí. Nelze se přitom vyhnout slovům a údajům, které už zazněly. Pokusil jsem se proto nahlédnout pětaosmdesáté výročí hladové smrti, která se stala vedle Stalina na několik měsíců vládkyní většiny Ukrajiny, spíše komorním způsobem.

Po můstku mezi zemí a nebem – přes Čechy, Karpaty a Ukrajinu

Kniha „Můstek mezi zemí a nebem“ vyšla před čtyřmi roky. Naše maminka se tam vyznala jednak ze vztahu k muži, se kterým strávila skoro půl století a který sehrál roli vlastního i nevlastního otce jejích čtyř děti, jednak ze vztahu k několikrát spatřeným Karpatům.

Před 50 lety (XXXI): „Zbojnické léto“ pod pásy ruských tanků

V úvodu musím ujistit, že jako zbojnické léto tu nejsou označeny první dva letní měsíce roku 1968, kdy spěly k tragickému završení liberalizační tendence Pražského jara. Tedy dva měsíce charakterizované vydáním manifestu Dva tisíce slov, schůzkami v Čierné i Bratislavě a mnohým jiným. Půjde zde o stejnojmenný knižní překlad z ukrajinštiny.

„Klymenkivna“ a její tři osudy

V dějinách česko-ukrajinských vztahů hrálo od počátku zásadní roli překladatelství. Tato forma zájmu o ukrajinskou tematiku má tradici už delší než dvě stě let a jednou bude jistě důkladně zpracována. V různém rozsahu překládaly z ukrajinštiny desítky osob, o nichž často víme jen málo. Jednu překladatelku tu dnes chceme připomenout.