Ukrajina a Ivan Borkovský v esejích archeologa Zdeňka Smetánky

Smetánka Zdeněk: Archeologické eseje a mikropříběhy (uspořádali Jan Klápště a Jan Urban)

V knižní edici měsíčníku Dějiny a současnost vyšel soubor krátký textů uznávaného archeologa středověku Zdeňka Smetánky, který letos oslavil pětaosmdesátiny. Ač to název nenaznačuje, je i v tomto případě Ukrajina v textu přítomna.

Ukrajina je „schována“ už v úvodním Smetánkově textu, který je věnován jeho oblíbené či přímo milované knize. Jedná se o fotografickou publikaci, resp. velký výstavní katalog  z r. 1955, nazvaný The Family of Man. Bylo zde prezentováno množství zajímavých snímků z „kolektivního lidského osudu“, pořízených autory z početných světových zemí. Minimálně jednou je tematicky zastoupena i Ukrajina, ač to v popisce není zmíněno. Do knihy byly totiž zařazeny  i snímky slavného fotografa Roberta Cappy, který spolu s Johnem Steinbeckem navštívil v r. 1947 část Sovětského svazu včetně Ukrajiny.

Hlavní zásluhu na tom, že Smetánkova knížka může zaujmout i ukrajinistu, má často vzpomínaný archeolog Ivan Borkovský (1897-1976), který se během několika desetiletí významně zasloužil o poznání počátků Pražského hradu. Současné čeští archeologové krouží kolem této postavy s určitou bezradností, byť je známo, že Borkovský, přesněji vlastně Borkovskyj, přišel do Čech jako vojenský emigrant a příslušník ukrajinské haličské armády poté, co utrpěla v r. 1919 porážku ve válce s Polskem, které poté obsadilo a anektovalo ukrajinskou část Haliče obsadilo.

Ivanu Borkovskému jsou v knížce věnovány tři texty otištěné původně časopisecky v letech 2009 a doprovozené třemi fotografiemi. To nejpodstatnější z jeho biografie, při jejímž psaní jistě Smetánkovi pomohla osobní známost s Borkovským, je výrazně načrtnuto v kapitolce Hledání nového domova. Ani ta však neodpovídá na řadu zajímavých otázek a nenaznačuje úplně jasně, nakolik byl Borkovský jako jeden z úspěšných ukrajinských emigrantů nadále spjat se svou původní zemí a národem.

Jako jeden z důkazů může sloužit skutečnost, že Borkovskyj byl ostatně za války po určitou dobu rektorem Ukrajinské svobodné univerzity v Praze a podobně angažovaní lidé měli v květnu 1945 náhle zaděláno na deportaci do SSSR. To, že jí unikl, bylo pro českou archeologii nepochybně štěstím. Bylo by žádoucí, kdyby se v českém prostředí objevila detailní monografie o Ivanu Borkovském, která by neponechala tyto podstatné součásti jeho životního příběhu stranou.

Smetánka, Z. (2016): Archeologické eseje a mikropříběhy (uspořádali Jan Klápště a Jan Urban), Praha, Nakladatelství Lidové noviny. Stran 149 (1). /ISBN 978-80-7422-377-8/

(boz)