Ukrajinská kronika 2020/5: první polovina března

Dlouho očekávaná výměna ukrajinské vlády měla šanci stát se hlavní událostí první poloviny března, postupně ji však (a nejen ji) zatlačovalo šíření epidemie koronaviru. Přesto klademe nástup premiéra Denyse Šmyhala, který je osmnáctým ukrajinským předsedou vlády za necelých devatenáct let, na první místo dnešního přehledu.

Šmyhal
Denys Šmyhal

Dosavadní premiér, pětatřicetiletý kyjevský rodák Oleksij Hončaruk, odešel ze své funkce dříve, než mohl kdokoli očekávat – po pouhém půlroce. Když mu Volodymyr Zelenskyj dával v polovině ledna otcovsko-učitelským způsob „ještě jednu šanci“, nevypadalo to, že by mohla být tak výrazně časově omezená. Navíc se zdálo, že ohlašovaná rekonstrukce vlády se dotkne jen několika ministerstev. Nakonec však nabyla až na několik výjimek kompletního charakteru.

Od Hončaruka převzal 4. 3. veslo o něco starší (44 let) Denys Šmyhal, rodák ze Lvova. Jeho kariéra šla v posledních letech strmě vzhůru. Rok a půl ve funkci burštynské tepelné elektrárny na západní Ukrajině vystřídal půlrok v čele Ivano-Frankivské oblastní administrace a od února už byl Šmyhal ministrem infrastruktury a zároveň vicepremiérem Ukrajiny. Pro výběr tohoto ekonoma rozhodl nejspíše předpoklad, že dokáže vést hospodářskou politiku vlády koncepčněji a úspěšněji než jeho předchůdce. Také funkce ministra hospodářství byla obsazena novým člověkem.

Celkově „přežilo“ jen pět ministrů předchozí vlády, mezi nimi zdánlivě nenahraditelný šéf resortu vnitra Arsen Avakov, činný už v době prezidentství Petra Porošenka. Dosavadní ministr zahraničí Prystajko, kterého jsme mohli vidět počátkem února v Praze, povýšil na vicepremiéra, jeho resort však převzal Dmytro Kuleba. Je zajímavé, že při schvalování nové vlády (hlasovalo se o ní souhrnně, nikoli o jednotlivých ministrech) nebyly konkrétně obsazeny čtyři resorty. Teprve se zpožděním byli do jejich čela postaveni dočasní vykonavatelé. Není jisté, zda byl hlavním důvodem nedostatek vhodných či průchodných kandidátů.

Pokud jde o konkrétní personální záležitosti, lze upozornit na dvě zajímavosti. Ministrem pro záležitosti mládeže a sportu se stal Kyjevan Vadym Hutcajt (tedy vlastně Gutzeit), šermíř specializovaný na sportovní šavli a nyní také trenér. Novým ministrem financí je pro změnu Ihor Umanskyj (1975), rodák z černobylské oblasti, resp. přímo z města Prypjať, kde zřejmě žil do svých jedenácti let, kdy bylo město trvale vyklizeno.

malba KoronavirusJe třeba připomenout, že s vládou Šmyhalova předchůdce byly zprvu spojovány nemenší naděje, než s tehdy novým složením parlamentu a především s novým prezidentem, který je však ve funkci o něco déle, nyní už deset měsíců. Ukazuje se však, že Zelenským posvěcená vláda ze září minulého roku byla budována ještě více, než se dosud předpokládalo, jakýmsi nadšeneckým systémem „pokus – omyl“. Stejně tomu bylo s asi nepříliš promyšleným slučováním ministerstev do větších celků, které bylo po půl roce ve dvou případech zase zrušeno. Tak se od sebe opětně oddělila kultura na jedné straně a sport a mládež na straně druhé. Podobně je tomu v případě problematiky válečných veteránů a problematiky reintegrace dočasně okupovaných území.

Rádi bychom věřili, že se nové ukrajinské vládě bude dařit lépe než předešlé, Denys Šmyhal to však nebude mít ani trochu snadné. Válka pokračuje a počet ukrajinských obětí v první březnové dekádě se ve srovnání s únorovým stavem výrazně zvýšil. Možná ještě větším soupeřem, se kterým se nastupující premiér potkával od samého počátku, je epidemie koronaviru. Ta se samozřejmě nevyhnula a tím spíše nevyhne ani Ukrajině, i když její nástup byl pomalejší než jinde v Evropě.

První případ nové infekce byl ohlášen 3. března, po třinácti dnech jich bylo evidováno sedm s tím, že jeden už skončil smrtí nemocné. Naprostá většina případů je registrována v Černivecké oblasti, sousedící s Rumunskem, dva nemocní jsou evidováni v Kyjevě. Zároveň se ví o sedmi nakažených občanech Ukrajiny, kteří se nacházejí za jejími hranicemi. Tyto počty nejsou sice zatím velké – ve všech sousedních zemích od Ruska po Moldovu je hlášeno více nakažených. Panují však obavy z rychlé změny tohoto stavu a zároveň z toho, zda je země na následující události dost připravena.

Prozatím je nejvýraznějším opatřením vyhlášení třítýdenní karantény v ukrajinských školách, uskutečněné 11. března. O dva dny později bylo rozhodnuto o uzavření hranice pro cizince, které má platit ve dnech 15.–29. března. Začalo se také jednat o způsobu, jak zajistit návrat ukrajinských turistů např. z Egypta, kde jich uvízlo v karanténě asi 750, nebo z Itálie. Tam byl vypraven první zvláštní let s tímto cílem, před ním zatím směřoval jen jediný podobný v únoru pro osoby ohrožené v Číně.

Jiným problémem je návrat Ukrajinců, pracujících v zahraničí, kteří se do své země v těchto nejistých časech chtějí vrátit – aktuálně je to zejména v případě Polska. Vcelku se však zdá, že této možnosti hodlá využít jen menší část Ukrajinců, dlouhodobě pobývajících v cizině. Ministerstvo zahraničí mluvilo 16. 3. o 1791 takových osobách, které vede v evidenci.

Přímo na ukrajinském území začala některá velká města vyhlašovat kolem poloviny března nouzová opatření jako uzavření většiny obchodů, jak to známe i od nás. Jako příklad lze uvést Lvov, Odesu a Kyjev. Jaký bude vývoj v následujících dnech a týdnech, lze jen těžko odhadnout.

Do stínu koronaviru se v posledních dnech dostalo dost pochopitelně dění na ukrajinsko-ruské válečné a diplomatické frontě – neznamená to ale, že ztratilo na významu. Ve hře je další průběh dlouhodobého vyjednávání v Minsku, a to jak o rozsahu a způsobu výměny zbylých vězňů, tak o formě dalšího vyjednávání o statusu Donbasu a dalších otázkách. K těmto otázkám se vrátíme příště.

(boz)

Rubriky