Všemi deseti jiný ukrajinista

Marko Robert Stech je ukrajinista, literární vědec, autor internetových popularizačních projektů a také spisovatel. Poněkud zvláštně může působit, že všechny tyto aktivity koná v Kanadě, se zázemím na Yorské univerzitě v Torontu. Zde získal v 90. letech doktorát a na této vysoké škole vyučuje. 

Dizertaci napsal o významném dramatikovi meziválečné sovětské Ukrajiny Mykolovi Kulišovi, který se stal spolu s dalšími představiteli tehdejší národní inteligence na podzim roku 1937 obětí stalinského teroru. O Stechových pozdějších aktivitách vypovídá velká řada projektů, které už za ním stojí, konkrétně nakladatelství Kanadského institutu ukrajinských studií, internetová Encyklopedia Ukrajiny, anglické vydání Istoriji Ukrajiny-Rusi historika Mychajla Hruševského, časopis Terminus, vlastní román Holos či internetový pořad Očima kultury, v němž autor v krátkých videodokumentech představuje a interpretuje zásadní témata ukrajinské kulturní historie.

Ještě zajímavějším než výčet Stechových aktivit shledávám jeho osobní život a příběh jeho cesty k ukrajinistice. Narodil se roku 1961 v Lublinu ve východním Polsku, vyrůstal v Přemyšlu a studovat odešel na polytechnickou univerzitu v Krakově. Sám říká, že to pro něj byly zásadní dva roky, protože se jednalo o přelom 70. a 80. let a v Polsku získávalo čím dál větší vliv hnutí Solidarita. Stechovi se podařilo odjet do Rakouska a odtud do Kanady, kde vystudoval strojírenství, ale potom se rozhodl radikálně změnit svoji profesi a v rámci doktorandského studia se již věnoval literatuře.

Stechovi rodiče sice pocházeli původně z Ukrajiny a někdy na syna mluvili ukrajinsky, ale on za svůj mateřský jazyk považuje polštinu. Když je dotazován na to, proč se rozhodl psát ukrajinsky, odpovídá, že polsky mu to nešlo a ani jej to tolik netěšilo. „Když jsem náhodou narazil na básně Ihora Kosteckého, pochopil jsem, aniž bych jej dobře znal, že toto je jazyk, v němž chci tvořit.“ V jiném rozhovoru zase tvrdí, že ukrajinština je pro něj intimnějším jazykem.

Tyto faktory, tedy Stechova nesmírná činorodost i tvorba v jiném než mateřském jazyce, se projevily na délce vzniku jeho románu Holos, který vyšel poprvé v roce 2005 ve lvovském nakladatelství Terra Incognita. Autor vypráví, že mu sepsání Holosu trvalo patnáct let: na knize pracoval po večerech ve volných chvílích. Navíc musel vytvořit několik verzí, než byl s výsledkem spokojen. Stech román charakterizuje jako filozofický a několikavrstevnatý. Souběžně s příběhem hlavního hrdiny Oleha je jeho jednání ještě autorem „shůry“ komentováno. Hlavní Stechova myšlenka by se dala charakterizovat následovně. Přestože člověk se mnohdy rád prezentuje určitým způsobem a této sebeprezentaci a identitě se mnohdy nevědomky přizpůsobuje, jeho nitro je složitější a hlavně zranitelnější.

Velkým Stechovým životním tématem je ukrajinská diaspora a její autoři. Odborně se zabýval třeba tvorbou Emmy Andijevské a Ihora Kosteckého, kteří odešli z Ukrajiny na sklonku druhé světové války na Západ. Popisuje, že si všiml jistého despektu, který tyto diasporní autory ve srovnání s „domácími“ umělci stíhá, což vnímá zcela oprávněně jako negativní skutečnost. Podle jeho názoru ukrajinská emigrantská tvorba v jistých obdobích nahrazovala tu domácí, například v 40. a 50. letech, kdy v SSSR vládla tvrdá cenzura. 

Stech se přitom prezentuje jako apolitický člověk a zdůrazňuje potřebu hledat v literatuře nadčasové myšlenky, takže spory o to, kdo je „ukrajinštější“, ho spíše vyčerpávají. Ostatně, a to netvrdí zdaleka jenom Marko Robert Stech, umění je jen jedno.

Zmíněná Stechova apolitičnost, a vlastně i neochota vyjadřovat se k aktuálnímu dění, mě velmi zaráží a myslím, že ze všech jeho odlišností je tou nejspecifičtější. Je otázkou, zda nadčasovost, které se drží za každou cenu, či optika, s jejíž pomocí interpretuje v pořadu Očima kultury činy mnohých významných ukrajinských osobností, může být chápána jako jediný správný pohled na věc. Ze Stechových úst například zaznívá politování Ivana Franka a konstatování, že kdyby nebyl osobou natolik veřejně činnou, mohl by v literatuře dosáhnout ještě vyšších met. 

Nenáleží mi hodnotit, „co by bylo, kdyby“ ve Frankově případě. Přemýšlím jenom nad tím, zda zavírání očí před současnou (nejen) ukrajinskou situací není také typem politického postoje a jistou formou úniku. Odpověď na to, jakou roli má umění ve světě zastávat, nechť si ale najde každý sám. A pokud nebudeme jeho interpretace vnímat jako neochvějné pravdy, může být Stechův pořad opravdu cenným zdrojem informací a názorů.

Český divák se bude moci s Markem Robertem Stechem už zanedlouho setkat díky překladům titulků k jeho internetovému projektu Očima kultury. Zaměřuje se v něm především na osobnosti a fenomény spojené s formováním moderní ukrajinské národnosti (ať už v 19. nebo 20. století). Zjednodušeně se dá říci, že se jedná o řez celou ukrajinskou kulturou – od architektury, přes hudbu, film, výtvarné umění až po Stechovi tak blízkou literaturu.

Pro zájemce uvádím odkazy na Stechovy aktivity:

1. Kanadský institut ukrajinských studií
2. Román Holos
3. Internetový pořad Očima kultury
4. Internetová encyklopedie ukrajinských autorů
5. Nové vydání Hruševského Istoriji Ukrajiny-Rusi

(klat)