Ukrajinská kronika 2020/2: druhá polovina ledna

V druhé polovině ledna přitahovala pozornost hlavně sféra ukrajinské zahraniční politiky. Bylo to mimo jiné proto, že Nejvyšší rada Ukrajiny v tomto období nezasedala a činnost vlády tak výraznou pozornost většinou nepřitahuje. Hlavním aktérem ukrajinského dění zůstával samozřejmě prezident.

Už proto bude lepší začít hlavní vnitropolitickou novinkou. Představovala ji poněkud operetně působící demise premiéra Hončaruka ze 17. ledna a její nepřijetí prezidentem, oznámené v týž den. Důvodem bylo publikování celkem neškodných zvukových záznamů z porad premiéra s některými ministry a dalšími činovníky, propírané několik dní v tisku. Žádné epochální zjištění sice nebylo se záznamy spojeno, bylo by ale zajímavé vědět, kdo a za jakým účelem pustil záznamy do světa. Vysloveno bylo v této souvislosti jméno Ihora Kolomojského, o němž se vloni mluvilo ve vztahu k předvolební kampani Zelenského.

Samotný prezident, který nadále výrazně rozděluje obyvatele Ukrajiny, oslavil 25. ledna dvaačtyřicáté narozeniny. Při této příležitosti znovu uvedl, že chce zemi předat za čtyři roky svému nástupci a opakovaně tak naznačil, že nebude ve volbách usilovat o další pětiletý mandát. Tato perspektiva je však zatím tak vzdálená, že nemá smysl podrobně se jí zabývat.

Z ostatních vnitrozemských událostí lze uvést stále vyhrocenější vystupování často už odepisované expremiérky Tymošenkové proti současné mocenské garnituře. Zdá se, že v tomto ohledu často překonává postoje strany Evropská perspektiva, vedené exprezidentem Porošenkem. Tomu je nadále a o to více znepříjemňován život častým předvoláváním k výslechům do instituce nazvané Státní vyšetřovací byro. Zdá se však, že téměř shodné preference obou těchto opozičních stran, zjišťované při průzkumech nálad obyvatel, se nijak výrazně nemění a Služebník lidu si stále udržuje výrazný předstih před všemi jinými stranami.

Prezident Zelenskyj uskutečnil v krátkém časovém intervalu tři zahraniční cesty, které směřovaly do Švýcarska, Izraele a Polska. Zatímco v Davosu se snažil upozornit na přetrvávající ukrajinské problémy a na pokusy své strany o nalezení řešení, byly druhé dvě cesty spojeny s uctěním obětí Holocaustu. Při návštěvě Izraele překvapilo to, že se Zelenskyj nakonec nesešel s prezidentem Putinem. Brzy potom následující návštěva Polska vyvrcholila nikoli při osvětimských ceremoniích, nýbrž při následném setkání ukrajinského a polského prezidenta.

O. Hončaruk
Oleksij Hončaruk (vlevo) s jedním z eurokomisařů

Smířlivý tón, který při této příležitosti zazněl, se nově soustředil na historické tradice pozitivní polsko-ukrajinské spolupráce. Vyzdvižena byla společná obrana Polska domácími a ukrajinskými vojenskými oddíly při známé ofenzivě Rudé armády v létě roku 1920. Zdá se, že v důsledku nejnovějších polsko-ruských kontroverzí o hodnocení událostí kolem počátku i průběhu druhé světové války by Polsko rádo zlepšilo vztahy s bezprostředním sousedem, pošramocené v posledních letech kontroverzemi o ukrajinský odboj za druhé světové války a o tzv. volyňskou řež.

Poprvé se na evropské scéně představil mladý ukrajinský premiér Hončaruk, který vedl ukrajinskou delegaci při jednání komise představitelů Ukrajiny a Evropské unie v Bruselu. Sledováno bylo ovšem také nové jednání Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kterého se zúčastnila po několikaletém pozastavení členství ruská delegace. Příslušné instituci už ruská okupace Krymu příliš nevadí a protesty ukrajinských zástupců proti účasti ruských poslanců nebyly tudíž nic platné. Pravomoci příslušníků ruské delegace byly 29. 1. potvrzeny.

Do obzoru ukrajinského zahraničně politického usilování patří i vztahy s USA. V této souvislosti stojí za zmínku, že v poslední lednový den se v Kyjevě zastavil americký ministr zahraničí Pompeo a potvrdil stálou linii politiky svého státu vůči Ukrajině. Mezitím v americkém Senátu pokračovalo a blížilo se k závěru jednání o případném vyslovení nedůvěry prezidentovi Ukrajiny, které je v nemalé míře spjato s podivným rozhodováním Trumpa o poskytování vojenské pomoci Ukrajině a o jejím případném snížení.

O ukrajinsko-ruských vztazích lze sotva říci něco podstatně nového. Zajímavé je, že nehledě na aspoň zčásti smířlivou či vstřícnou pozici Zelenského při rozvíjení dialogu s Moskvou je také tento prezident Ukrajiny v Rusku hodnocen jako problematický. Ředitel tamní Služby vnější rozvědky Naryškin prohlásil 28. ledna, že Zelenskyj se stále více noří do idejí ukrajinského nacionalismu. Rusku by se jako ukrajinský prezident mohl plně líbit jen takový Viktor Medvedčuk, kterého snad ale většina voličů nebude nikdy ochotna akceptovat.

(boz)

Rubriky