Z ukrajinštiny do češtiny: překladatelská soutěž potřetí

V posledních letech se v Česku začíná vytvářet tradice každoročního konání různých ukrajinských akcí, které sledují trvale určitý konkrétní cíl. Mezi ně patří také soutěž překladatelů z ukrajinštiny do češtiny, která má potenciál dále se rozvíjet. Její třetí ročník vyvrcholil 6. 12. vyhlášením vítězů.

Hlavní zásluhu na konání této akce má Česká asociace ukrajinistů, která se v posledních letech snaží pod vedením vysokoškolské učitelky a překladatelky dr. Terezy Chlaňové koordinovat aktivity českých ukrajinistů, působících v jejím pražském, brněnském i olomouckém centru.

Vyhlášení vítězů letošního ročníku soutěže se konalo v pátek vpodvečer v bubenečském sídle ukrajinského velvyslanectví pod vedením jeho pracovnice Teťany Okopné – mimochodem také ona je překladatelkou, ale z češtiny do ukrajinštiny. Aktivní roli při vyhodnocení a předávání cen hráli také velvyslanec Jevhen Perebyjnis a jeho choť, která patřila mezi členky hodnotící komise. Z patnácti účastníků konkursu, kteří zaslali své pokusy k hodnocení, se akce zúčastnila zhruba polovina. Ani ostatním, jen naslouchajícím účastníků, však problematika překládání zjevně nebyla cizí.

V úvodu setkání promluvily tři členky hodnotící komise, z nichž každá se zamýšlela nad touto tvůrčí činností po svém a na základě vlastních tvůrčích zkušeností. Úvahy paní Olhy Perebyjnis se týkaly významné role ukrajinských spisovatelů v současné době – mnohé tu připomíná význam českých spisovatelů v době Pražského jara a (v případě těch opozičních) také během následující „normalizační“ éry. Olha Perebyjnis zároveň přisoudila nemenší roli překladatelům z ukrajinštiny do jiných jazyků, kteří se stávají zprostředkovateli informací o současném ukrajinském zápase na domácí i vnější frontě. Paní Perebyjnis apelovala v této souvislosti na zodpovědný výběr textů, které mají být mimo Ukrajinu zpřístupněny.

Asi nejznámější překladatelka z ukrajinštiny do češtiny, Rita Kindlerová, se podělila řadou svých praktických zkušeností. Zdůraznila mimo jiné potřebu překládat i z ukrajinské klasiky, která ustoupila v posledních třech desetiletích výrazně do pozadí zájmu. Upozornila na potřebu konzultovat nejasné a zvláště složité, nejenom filologické otázky s odborníky a podtrhla trpělivost coby často podceňovanou nezbytnost překladatelské práce. Jak říká, je třeba „nechat překlad odležet“ a po čase se k němu s trpělivostí vrátit.

Tereza Chlaňová zhodnotila letošní ročník soutěže. Naprostá většina účastníků soutěže se rozhodla pro prozaický text. Překládali esej Volodymyra Rafejenka, který v něm vzpomíná na podivné donecké jaro roku 2014. Nově zřízená sekce překladů básnických děl přilákala napoprvé jen dva adepty, kteří zápolili s texty Vasyla Stusa a Jurije Izdryka.

V hlavní části setkání bylo oceněno osm účastníků soutěže. Nebudu je jmenovat, pokusím se jen o krátké shrnutí. Mezi vyznamenanými jsou jen dva muži. Zajímavou skutečností byla účast česko-ukrajinského manželského páru. Ukrajinka i Čech při překládání spolupracovali a přivedli na akci také své dvě děti, z nichž zejména to menší se těšilo zasloužené pozornosti. Jména těchto i jiných odměněných účastníků jsme slyšeli poprvé, soutěže se však účastnili také překladatelé už známí a úspěšní. To lze říci i o překladatelce, které bylo přisouzeno první místo. Získala je Marie Reutová, ukrajinistka z Brna, která působí jako lektorka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Po vyhlášení výsledků mohli účastníci shlédnout záznam rozhovoru T. Okopné vedený po skypu s V. Rafejenkem. Tento autor, už značně známý svými ruskojazyčnými prózami, musel v roce 2014 uprchnout z Donbasu před ruskojazyčnými okupanty části tohoto regionu. Díky následnému solidnímu zvládnutí ukrajinštiny začal psát v tomto jazyce. Doložil to přednesením textu, který byl použit jako soutěžní. Eva Reutová poté přečetla svůj vítězný překlad.

Závěr setkání patřil neformální a velmi zajímavé diskusi, při které si účastníci vyměnili názory na překladatelskou praxi. Pro řadu z nich je překládání uměleckých textů formou vítaného odpočinku, protože musejí překládat převážně texty úplně jiného typu. Svou znalostí ukrajinštiny překvapil rusista Patrick Felcer, který se o překlad z ukrajinštiny pokusil poprvé a hned s úspěchem. On i jiní účastníci soutěže pak se zaujetím řešili, jak nejlépe přeložit v příslušném kontextu jméno jarní rostliny zvané prolisok. Došlo i na otázku, co všechno může prolisok znamenat – včetně velmi specifického významu v policejní či kriminalistické praxi. Zapálenost pro překladatelské záležitosti v oněch okamžicích opravdu kulminovala.

Příjemný páteční podvečer potvrdil skutečnost, že z překladatelské soutěže se už stává etablovaná záležitost. Její příští ročník jistě přispěje k dalšímu rozvoji česko-ukrajinského vzájemného vnímání. Mnozí z přítomných se určitě zúčastní soutěže i napřesrok, ale jistě jim konkurenci budou dělat i nová jména a tváře…

(boz)