Kdy a jak vznikl ukrajinský pomník v Brně
Na území České republiky se dochovala řada ukrajinských památek, vzniklých za první republiky. Péči o ně začíná být věnována v posledních letech potřebná pozornost. Je potěšující, že se na tom podílí jak ukrajinské velvyslanectví, tak organizace pardubických Ukrajinců, zaměřená právě na tyto záležitosti.
Výsledky jsou už patrné v mnoha českých lokalitách a nyní přišla na řadu i Morava. Dne 13. října se uskutečnil v metropoli této země – v Brně – slavnostní akt u obnoveného ukrajinského pomníku na Ústředním hřbitově města Brna. Zúčastnil se ho i ukrajinský velvyslanec a zástupci spolku Ukrajinská iniciativa jižní Moravy.
Při této příležitosti vyvstaly otázky, na které dlouho scházela odpověď. Na rozdíl od jiných pomníkových památek zůstaly nejasné údaje, týkající se doby a okolností vzniku této monumentální památky. Tuto mezeru ve vědomostech teď můžeme vyplnit podrobnější informací díky dvěma ukrajinským časopisům.
Podrobnou zprávu o odhalení brněnského pomníku lze najít v jednom z čísel emigračního zpravodaje ukrajinských vojáků z Haliče, který vycházel od r. 1919 do r. 1923 zprvu v Jablonném v Podještědí (tehdy Německé Jablonné) a později ve Vídni. Nesl zajímavý, dnes archaicky znějící název Ukrajinskyj skytalec.
Největší část jeho obsahu vyplňovaly zprávy o osudu a aktivitách ukrajinských vojáků z Haliče, internovaných na českém území v Jablonném, Liberci a nakonec v Josefově. Později přibyly také informace o aktivitách těchto vojáků v pracovních oddílech, zřízených pro ně na území celé republiky od Čech až po tehdejší Podkarpatskou Rus. Cíl byl jasný: jestliže se nemohli vrátit domů ať jako příslušníci armády, nebo už jako civilisté, bylo pro ně nutno najít smysluplnou činnost.
Brněnský pomník byl vybudován a odhalen později než podobné monumenty v Jablonném a Liberci, přesněji řečeno v tehdejším Růžodolu u Liberce. Cíl byl ovšem shodný: zachovat památku Ukrajinců, zemřelých v předchozích letech v největším moravském městě. Byl tu však jeden rozdíl. Pracovní oddíl v Brně byl zřízen až v roce 1922 a v prvním roce existence zemřeli pouze tři jeho příslušníci. Budovat zvláštní společný pomník jen na jejich památku by asi přece jen nikoho nenapadlo.
Monumentální brněnský památník dostal proto do vínku širší smysl a záměr. Měl připomenout Ukrajince, zemřelé v Brně už od počátku první světové války, tedy od léta a podzimu roku 1914, téměř vesměs příslušníky rakouské armády, pocházející z Haliče. Až v druhé řadě mělo jít o civilní uprchlíky z Haliče, postižené nejprve ruskou a pak polskou okupací.
Tím překvapivější je zjištění, o jak velký počet osob se v případě vojáků jednalo. Naskýtá se jediné možné vysvětlení: byli to vojáci zranění v bojích na frontě a převezení pak do bezpečného zázemí, lépe vybaveného lékařskou a nemocniční technikou. Podrobnější údaje, týkající se toho, jak byla v celorakouském měřítku zajišťována léčebná péče o zraněné vojáky, bude nutno ještě dohledat, a to i s ohledem na brněnské poměry.
Budování brněnského pomníku zahájil v srpnu 1923 osvětově-organizační výbor ukrajinských uprchlíků v Brně, vedený předsedou tamní Ukrajinské akademické hromady Antonem Bazarem a setníkem Lvem Kryvenkem. Ten byl zástupcem zmíněné akademické hromady a osvětového spolku Prosvita, který byl založen při vojenském pracovním oddílu haličských Ukrajinců, umístěném v Brně.
Krátkodobě existující společná organizace, vedená vidinou jasně stanoveného cíle, dokázala poměrně rychle získat dostačující finanční sumu, na kterou se složili jednotlivci a také instituce z Brna i odjinud. Náklad na pořízení a instalaci pomníku dosáhl částky 9 000 Kč a koncem října, tedy v podstatě velmi rychle, bylo vše připraveno k jeho vysvěcení. Do nitra památníku, jehož autor-sochař zůstává zatím neznámý, byla uložena pamětní listina, vyhotovená studentem stavitelství Dermedviděm.
Datum odhalení pomníku mohlo být stanoveno na výroční den převzetí moci ve Lvově haličskými Ukrajinci, tedy na první den listopadu 1923. Význam tehdy už výrazně ctěného dne byl v roce 1923 ještě umocněn skutečností, že uplynulo právě pět let od zmíněných lvovských událostí. Do Brna proto přijeli zástupci pražského výboru západoukrajinské emigrace dr. Ivan Melnyckyj a představitel velení jednotek Ukrajinské haličské armády, pobývajících v Československu, Kornylo Krušelnyckyj. Dostavili se také představitelé československé armády, brněnského primátora a některých místních organizací.
Slavnost začala v devět hodin ráno a její součástí byla bohoslužba a panychida za účasti ukrajinského pěveckého sboru a vojenské hudby brněnské posádky. K pomníku bylo položeno mnoho věnců – jeden z nich poslal z Vídně, místa svého exilového pobytu, nejvyšší představitel západoukrajinské emigrace dr. Jevhen Petruševyč. S ohledem na složitý stav rusko-ukrajinských vztahů je zajímavé, že jeden věnec dodal také Svaz ruských studentů v Brně.
Projevy při posvěcení pomníku pronesl už zmíněný Kornylo Krušelnyckyj a po něm student brněnské veterinární školy Oleksandr Cerkovnyj. Po ukončení slavnosti byl pomník předán do péče místního vojenského velitelství. Referát, otištěný v Ukrajinském skytalci, zdůrazňuje, že se památník důstojně přiřadil k už dříve zřízeným brněnským „národním pomníkům“: dánskému, švédskému, německému a ruskému.
Čteme v této zprávě jména čtyř příslušníků ukrajinské komunity v Brně (Bazar, Cerkovnyj, Dermedviď, Kryvenko). Je zajímavé, že tehdy už početná ukrajinská komunita v Brně, která se poprvé pokoušela spolkově zorganizovat v roce 1918, si s úspěchem troufla na tak náročný podnik. Dokázala poměrně rychle vybudovat pomník, který se stal určitým pojítkem dalším ukrajinským generacím v tomto městě. Její pozdější představitelé si předávali štafetu dál za všech politických režimů a často ve velmi nedobrých podmínkách. V posledních zhruba pěti letech brněnské a moravské Ukrajince reprezentuje už zmíněný spolek Ukrajinská iniciativa jižní Moravy.
Snaha najít dodatečnou informaci o pomníku v některém z českých listů, vydávaných tehdy v Brně ve velkém počtu, se zatím minula účinkem. Z jednoho z nich se dovídáme jen to, že 1. listopadu 1923 položil generál Kukula v zastoupení generála Podhajského u hlavního kříže ústředního hřbitova věnec k uctění památky zemřelých vojínů, zjevně tedy všech, kteří zde byli pochováni – bez rozdílu národnosti.
V závěru přidávám ještě několik údajů o oné velké skupině zemřelých Ukrajinců. Ve vídeňském časopisu Ukrajinskyj prapor, vyjadřujícím názory exilové západoukrajinské vlády, byla přetištěna reportáž Ukrajinského skytalce spolu se seznamem osob, které spočinuly v prostoru u památníku. Je zde uvedeno jméno a příjmení, jméno obce (buď rodné či té, ve které vojáci žili před válkou) a rok úmrtí.
Osoby uvedené v seznamu, pocházely až na tři výjimky z Haliče, konkrétně ze 46 jejích okresů. Nejvíce zemřelých (po sedmi) pocházelo z okresů Bučač, Drohobyč, Kolomyja, Peremyšljany, Pidhajci a Sňatyn. Malá skupina zemřelých pocházela z okresů, ležících západně od dnešní polsko-ukrajinské hranice (Jaroslaw, Lisko, Przemyśl, Przeworsk, Rzeszów a Sanok), kde dnes už skoro žádní Ukrajinci nežijí.
Téměř všichni tito haličští Ukrajinci byli vojáky – při rychlé prohlídce jsem mezi nimi nalezl jen jednu výslovně označenou civilní osobu a jednoho Ukrajince, vězněného na Špilberku. Východní, před rokem 1917 ruská Ukrajina je v soupisu zastoupena jen třemi jmény osob z Charkovské gubernie. Dá se předpokládat, že se jednalo o zajaté vojáky ruské armády, kteří se přihlásili k ukrajinské národnosti.
Většina vzpomenutých osob (celkem 112) zemřela mezi lety 1914 a 1917, tedy ještě před vyhlášením ukrajinské státnosti ve východní Haliči. Jen tři vojáci pocházeli z ukrajinského vojenského pracovního oddílu, umístěného v Brně na počátku 20. let (zemřeli v letech 1922 a 1923). Ukrajinský pomník v Brně má tedy svou specifičnost – připomíná ukrajinské vojáky, zemřelé převážně ještě v době existence Rakousko-Uherska. Ne všichni asi bojovali vědomě za ukrajinskou státnost a nezávislost.
V širším časovém kontextu lze však jejich jména bezpochyby přiřadit ke jménům ukrajinských vojáků, kteří padli nebo jinak zemřeli po 1. listopadu 1918. Je v každém případě naprosto namístě, že byl těmto zemřelým zbudován pomník zásluhou jejich bojových druhů, které porážka ukrajinského boje o státnost přivedla do Brna.
(boz)
Místopisné informace a fotografie:
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=1561
https://www.facebook.com/ukrijm/photos/a.1206252296241060/1206253912907565/?type=3&theater
- Pro psaní komentářů se přihlaste