Válečná báseň Františka Hrubína „Lysyčansk“

V moderní české poezii nenajdeme mnoho prací s ukrajinskou tematikou. V 19. století se po nějakou dobu rozvíjel zájem řady českých autorů o ukrajinské dějiny kozácké doby i některé jejich slavné osobnosti. Když se před koncem 19. století vyčerpal, tak se žádné náhradní, přitažlivé a potřebné téma nenašlo.

Nic na tom nezměnily ani bojové aktivity Čechů, resp. Čechoslováků na ukrajinském území v době první i druhé světové války, ačkoli ty hlavně v prozaické tvorbě určitou stopu zanechaly. Poetická žeň byla skromnější, několik výjimek však lze najít a jedna z nich je spojena s jedním městem v oblasti Donbasu. To vstoupilo poměrně nečekaně do moderní české poezie. Zasloužil se o to opravdový tvůrce – František Hrubín.

Lysyčansk
Lysyčansk

Lysyčansk se nachází v Luhanské oblasti a v současnosti o něm příliš často neslýcháme. Krátké místopisné heslo o Lysyčansku najdeme v starších českých encyklopediích či na wikipedii. Jedna z nejstarších osídlených lokalit Donbasu (jako rok založení se uvádí rok 1710) byla v r. 1938 prohlášena městem a o půlstoletí později dosáhla počtu 150 000 obyvatel. Dnes jich vykazuje v důsledku propadu značné části tamních průmyslových podniků, např. závodu na výroby sody nebo naftové rafinerie, jen asi 104 000. V porovnání s českými poměry je to ale stále ještě velké město, rovnající se počtem obyvatel nejednomu krajskému centru.

Podle sčítání lidu z r. 2001 žilo v Lysyčansku 67 % Ukrajinců a 30,5 % Rusů, v každodenním životě tu však dominuje, tak jako mnohde jinde v Ukrajině, ruština. Lysyčansk se nicméně v roce 2014 nestal aktivním centrem vytváření tzv. Luhanské lidové republiky a zůstala zde zachována ukrajinská správa, ač situace ve městě byla občas málo přehledná. Podobně tomu bylo kousek od Lysyčansku, na druhém břehu řeky Severní Donec, podle které je pojmenován i celý Donbas. Zde se nachází neméně známé, časově však podstatně mladší město Severodoneck (asi 109 000 obyvatel). Separatistické tendence tu byly zřetelnější, ale ukrajinskou svrchovanost se i zde podařilo zachovat.

Pro téma této stati je důležitý osud Lysyčanska za druhé světové války. Od října 1941 se město nacházelo takřka na dostřel německých vojsk, v blízkosti sovětsko-německé frontové linie. Rudá armáda Lysyčansk udržela až do 10. 7. 1942, kdy se přes něj převalily oddíly Wehrmachtu, směřující ke Stalingradu. Sověti se do Lysyčanska znovu probili 6. února 1943. Po necelém měsíci, 3. března, však město znovu ovládli Němci. Teprve po půl roce, 2. září 1943, se Rudé armádě podařilo obsadit město definitivně v rámci protiněmecké ofenzivy.

Jméno Lysyčansk a válečné události s ním spojené zaujaly českého básníka opravdu velkého formátu. Dost dobře je známo to, že František Hrubín (1910–1971), rodák z posázavských Lešan, využil ve své válečné a těsně poválečné poezii motiv Stalingradu a Hirošimy – podle té dokonce nazval celou sbírku. Poněkud ve stínu obou těchto básní – modlitby za povolžské město a podobenství o místu prvního použití atomové bomby – zůstává autorova báseň o podstatně méně známém Lysyčansku, na který si dnes v souvislosti s druhou světovou válkou sotva kdo vzpomene.

Hrubínova skladba o Lysyčansku byla publikována v autorově slavné sbírce Nesmírný krásný život, vydané v Praze v r. 1947. Stejný název nese i čtvrtý svazek Hrubínova díla v r. 1970, vydaný na sklonku básníkova života. Je to báseň krásná, plná básnické obrazivosti. Hlavním motivem je tu samotné jméno města, kterým byl básník asi fascinován – musela ho zaujmout jakási jeho ostrost či přímo „syčivost“.

Slova z úvodní části básně „dnes už to jméno doznívá“ ukazují, že byla sepsána s určitým časovým odstupem, možná až na konci války. Hrubín si při psaní básně vybavoval vzpomínku na únor a březen 1943, kdy o bojích u Lysyčansku informoval i protektorátní tisk. Tuto domněnku potvrzuje výrazně evokovaný obraz zimy a jejích atributů.

Válka či boje o Lysyčansk v básni jednoznačně zmíněny nejsou, cítíme však jejich přítomnost v pozadí i autorovo souběžné přemítání o životě a nebezpečí, kterým je ohrožován. Jedním z hlavních motivů básně je tedy právě samotný život – nesmírný, krásný a konečný, jak to básník buď naznačuje, nebo v závěru jasně deklaruje.

Není podstatné, zda František Hrubín věděl, že Lysyčansk se nachází na jihovýchodě Ukrajiny a přikládal této skutečnosti podstatnější význam. Nejspíše nikoli. V každém případě vytvořil malý skvost, který zaujímá v celku jeho díla důstojné místo. V závěru této kratičké stati proto text Lysyčansku přetiskujeme, aby si čtenář mohl udělat jasnější obrázek.

(boz)

František Hrubín
František Hrubín

František Hrubín

Lysyčansk

 

Lysyčansk… Jedno jméno z těch,

kterými jsme se pozdravovali

v úzkostných ránech.

Lysyčansk… Hvězdy třpyt se třepí

na jeho ostří.

 

Lysyčansk… Jazyk přimrzlý

k čepeli zmrazku.

Pod hnízdem vlasů v týlu

krvavý led.

Holátko život vypadlo

z hrůzy a z času.

 

Dnes už to jméno doznívá.

Jiskřička zimy v kamnech bezpřístřešných.

Hrom zdaleka si ještě ohřívá

své zurážené ruce.

 

Lysyčansk – sypký čas:

století-vločka taje

na rozpálených lafetách.

Tak hustě sněží čas

 

A řídce sněží prostor:

zem-vločka okutá

strašlivým mrazem smrti.

Čas - vdechnutí

a vydechnutí.

 

A mezi vdechnutím a vydechnutím

nesmírný

krásný

život.

 

 

Rubriky