Do vlastní řady (psáno 14. října 2014)

Zpoždění tohoto čísla je nemilou skutečností. Navíc jsem byl upozorněn, že v minulých měsících se v Praze uskutečnila či stala řada událostí spadajících do výměru české recepce Ukrajiny, o kterých jsem se vůbec nedověděl. Budu proto nejlepší držet se napříště principu, že zde je zachycen jen určitý zlomek skutečností, které mohou být charakterizovány  slovy „Ukrajina kolem nás“. Bude také třeba zmenšit počet témat, kterým je zde věnována pozornost, a věnovat se opravdu jen tomu, co se stihnout dá – i když to třeba nebude to úplně nejdůležitější. Stejně tak se naprostou iluzí ukázala být schopnost podchytit nejzajímavější či nejdůležitější informace o Ukrajině v tištěných médiích a tím spíše v jiných, zejména  elektronických zdrojích. U vědomí všeho uvedeného redukuji svou původní, nereálnou představu, což se nejspíše projeví v dalších číslech tohoto drzého okusu novinářského. Půjde-li to, měla by tedy napříště platit floskule „non multam sed multum“.