Krym je Ukrajina aneb vyvracení mýtů

Nedávno jsem při vyhledávání na internetu, samozřejmě něčeho úplně jiného, narazil na velmi zajímavý článek Ladislava Garassyho s názvem „Mýtus o tom, jak Chruščov daroval Krym Ukrajině“.  Zajímavý je na něm nejenom vlastní obsah, ale také datum zveřejnění - 17. dubna 2014. Dovolím si článek stručně zrekapitulovat, odkaz na celý text je uveden na konci drobničky.

Jedním z nejčastějších mýtů o Krymu, který neochvějně přetrvává v českých médiích i v myslích mnoha Čechů, je mýtus o tom, že Nikita Sergejevič Chruščov, týž Chruščov, který v roce 1960 na zasedání OSN tloukl botou o stůl, prý v roce 1954 v podnapilém stavu „věnoval“ Krym Ukrajině. Sám mýtus se zakládá na pěti výmyslech, které se v průběhu doby a v souladu s potřebami šiřitelů a známým českým příslovím o stokrát opakované lži přerodily ve všeobecně hlásané „pravdy“.

Především Chruščov byl prý Ukrajinec a chtěl se této zemi svým darem zavděčit. A protože byl tehdy údajně vládcem Sovětského svazu, mohl si takový dar dovolit a osobním rozhodnutím poloostrov Ukrajině převést. Tvrdí se rovněž, že převod je ve skutečnosti neplatný, protože příslušné schvalující orgány nebyly usnášeníschopné a změny navíc neproběhly v souladu s ústavou.

Tedy za prvé, Chruščov nebyl Ukrajinec, nýbrž Rus. Narodil se v Kalinovce v Kurské oblasti. Pravdou je, že kariéru si vybudoval právě v Ukrajině, kam byl jako komunistický vůdce a také jeden čas ukrajinský premiér dosazen na počátku roku 1938 Stalinem. V roce 1954, kdy došlo k předání Krymu Ukrajině, nebyl ještě sovětským vůdcem. Po smrti Stalina v roce 1953 vládla Sovětskému svazu sedmičlenná skupina v sestavě Berija, Molotov, Malenkov, Vorošilov, Chruščov, Kaganovič a Bulganin. Generálním tajemníkem, a tak i jediným vůdcem SSSR, který by snad mohl dát darem poloostrov, se Chruščov stal až na přelomu let 1957 a 1958.

Krym ale rozhodně nebyl převeden rozhodnutím jednoho člověka. Pravděpodobných zdůvodnění je hned několik. Jedním z nich je, že po odsunu Krymských Tatarů zůstaly některé okresy na jihu prakticky vylidněné a ruské obyvatelstvo přesunuté sem ze severních regionů bylo naprosto neschopné hospodařit ve stepních oblastech. Důvodem mohla být i snaha zjednodušit napojení krymské infrastruktury přes Ukrajinu na zbytek SSSR. K neoficiální důvodům patří také snaha vyhnout se nesplacenému dluhu Ruské SFSR z roku 1929 vůči mezinárodním organizacím, který se týkal financování nenaplněného projektu Židovské autonomní republiky v severní části Krymu a jehož splatnost připadala na rok 1954.

V každém případě začalo Prezídium Nejvyššího sovětu SSSR připravovat dekret o převedení tehdy Krymské oblasti již na přelomu let 1953 a 1954. 5. února 1954 přijala Rada ministrů Ruské SFSR (sovětské federativní socialistické republiky) rozhodnutí o převodu, které Prezídium Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR schválilo 13. února.  19. února 1954 pak schválilo Prezídium Nejvyššího sovětu SSSR příslušný dekret. Na jeho základě vydal Nejvyšší sovět 26. dubna 1954 zákon o převodu, který vnášel příslušné změny o administrativním členění do sovětské ústavy. Dekret, zákon i ústavní změny poté podepsal tehdejší sovětský nejvyšší představitel Kliment Vorošilov. Nakonec byly 2. a 17. června 1954 změny schváleny Nejvyššími sověty Ruské a Ukrajinské republiky. Bez započtení předchozích příprav trval proces převodu okolo půlroku.

Na rozdíl od mýtů byla prezídia jak 5., tak i 19. února usnášeníschopná, počty účastníků zasedání jsou dokumentovány. Změny rovněž proběhly v souladu jak s ústavou Sovětského svazu, tak i Ruské SFSR. Skutečnost, že se změny ústavy prováděly s prodlevou až po rozhodnutích nejvyšších orgánů politické moci, bylo v Sovětském svazu běžnou praxí.

Zkrátka, jak nedávno řekla v pořadu Václava Moravce historička Adéla Gjuričová, historie je to, co zrovna potřebujeme.

A úplně na závěr. V roce 1994, kdy Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké stvrdily Ukrajině své závazky v souladu s principy Závěrečného aktu OSCE (994 055) respektovat nezávislost a suverenitu včetně stávajících hranic Ukrajiny. (Memorandum o zárukách bezpečnosti v souvislosti s přistoupením Ukrajiny ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, 5. 12. 1994), a v roce 2014, kdy Ruská federace Krym okupovala a nezákonně připojila ke svému území, byl Krym nedílnou součástí Ukrajiny. A je jí dosud.

(jer)

Ladislav Garassy: Mýtus o tom, jak Chruščov daroval Krym Ukrajině