Lvovská „Oselja“ a její práce s bezdomovci

Andrij Kurkov: Ruch „Emaus“ (Istorija solidarnosti)

O existenci bezdomovců ví u nás nepochybně úplně každý, detaily týkající se tohoto sociálního jevu zná naopak málokdo. To platí i v případě organizací a iniciativ, které se pokoušejí řešit problémy, spojené s příslušným fenoménem. Ten je dnes přítomen snad v kterékoli světové zemi.

Výše uvedené skutečnosti jsem si postupně uvědomoval při četbě knihy Andreje Kurkova, která dokumentuje část ukrajinského aspektu bezdomovectví a organizované snahy o poskytnutí pomoci jeho obětem. Kurkov je asi nejznámějším ruskojazyčným spisovatelem Ukrajiny posledních desetiletí. Rodák z okolí Petrohradu přesídlil už dávno do Kyjeva a s Ukrajinou se sžil, přestože jeho názory na skutečnou či žádoucí roli ruštiny v životě této země vyvolávají často kontroverze. Velmi zajímavá je autorova autenticko-dokumentární kniha Dněvnik Majdana, zpřístupňující jeho každodenní zápisky a vydaná v roce 2015. Kurkov je mimochodem hodně překládán do cizích jazyků a jedna jeho kniha (Tučňák a smrt) byla vydána v roce 2010 česky.

Nejnovějším dílem Kurkova je esejisticko-dokumentární kniha z roku 2017, věnovaná celosvětovému hnutí Emmaus a jeho ukrajinské odnoži, spolku Oselja. Jedná se o první práci (s výjimkou jedné dětské knížky), kterou napsal autor ukrajinsky. Pomáhaly mu v tom dvě čelné pracovnice už zmíněného spolku, které pokračují v práci předčasně zemřelé zakladatelky spolku, Olesji Sanocké. O ní se v textu knihy mluví bezpočtukrát.

Práce se snaží o přístupný a srozumitelný výklad. První její část je věnována francouzskému hnutí Emmaus, vzniklému v roce 1949 zásluhou muže běžně označovaného pseudonymem Abbé Pierre (1912–2007). Sleduje proměnu této organizace v celosvětové hnutí, zastřešující dnes 336 skupin v 37 zemích světa. Zastoupeny mezi nimi kupodivu nejsou Česká republika ani Slovensko, Ukrajina však ano – jako jediná tzv. postsovětská republika, a to právě díky spolku Oselja. Toto slovo bychom měli v příslušném kontextu překládat českými termíny obydlí nebo příbytek.

Jeho patnáctileté historii a pomalému, leč soustavnému růstu je věnována druhá, o něco delší část knihy. Počátky organizace byly spojeny s nepočetnou, velmi skromně a nejistě se prosazující iniciativou, působící ve Lvově a jeho předměstí Vynnyky. Bylo nutno bojovat s byrokratismem úřadů i lhostejností či předsudky „většinové společnosti“, ale výsledek se dostavil. Po půldruhém desetiletí vidíme jako výsledek práce aktivní, organizačně rozvinutou, úspěšnou a uznávanou organizaci. Svědectví o jejím současném stavu vydávají webové stránky http://emaus-oselya.org/ua/, které mají i anglickou jazykovou podobu.

Autorův výklad dokumentuje, také za pomoci mnoha fotografií, historii úspěchu, na němž měla v nemalé míře zásluhu jedna cílevědomá a v dobrém smyslu slova tvrdohlavá osoba. Olesja Sanocka dokázala ve snaze o realizaci vlastní představy překonat i různé a nemalé byrokratické překážky. Prvotní inspiraci pro podobu organizace si vzala ze sousedního Polska, při stavbě organizace výrazně pomohly finanční prostředky z Německa, Rakouska, Dánska, ale i Japonska a jiných zemí. Oselja se postavila na nohy a byla i v zahraničí akceptována jako solidní partner – svědectví o tom přineslo přijetí této organizace do mezinárodního hnutí Emmaus v roce 2010.

Aktivity organizace Oselja začaly občasným poskytováním stravy bezdomovcům, postupně však přibývaly další – opravování starého nábytku, úklid vynnyckých ulic, sbírání obnošeného šatstva a hledání způsobu jeho dalšího využití. Poté přišla na řadu úprava domu ve Vynnykách pro potřeby organizace, přestavba části jiného domu přímo ve Lvově pro potřeby sociálního bydlení, ale také pořádání výstav, hraní divadla nebo vydávání bohužel zaniklého časopisu Prosto neba (Pod holým nebem). Připomínal rozsahem i způsobem rozšiřování náš Nový prostor a působil velmi solidním dojmem.

Komunita Oselji se řídila a nadále řídí principy solidarismu a vnitřní demokratičnosti. Skladba zúčastněných osob se samozřejmě v průběhu doby měnila. Nejdůležitějším dokladem úspěšnosti vyvíjených snah byla řada lidí „beznadějného osudu“, kteří se v příslušném kolektivu našli a nabízené příležitosti zplna využili.

Je zajímavé, že v knize Kurkova není vlastně zastoupen politický motiv, zejména ve své aktuální podobě. Oselja si razila cestu a získávala uznání za Kučmy, Juščenka, Janukoviče i za současného prezidenta. Je projevem specifické, ale neméně důležité podoby současného ukrajinského volontérství, má však, jak patrno, kořeny zasazené hlouběji v minulosti. Text publikace je doplněn řadou fotografií, citátů z díla Abbé Pierra i hodnotících výroků osob, kterým Oselja pomohla v cestě ze dna vzhůru.

Kniha je nesporně cenným, ač trochu atypickým příspěvkem k hodnocení vývojových trendů uvnitř ukrajinské společnosti. Lze ji vnímat jako specifický hold hnutí Emmaus i jeho zatím jediné ukrajinské odbočce. Kurkov přinesl cenné svědectví o postupném vyzrávání ukrajinské společnosti a o postupném hledání a budování jednoho z pilířů aktivního občanství v této zemi.

Kurkov, A. (2017): Ruch „Emaus“ (Istorija solidarnosti). Lviv, Astroljabija. Stran 223 (1). /ISBN 978-617-664-130-8/

(boz)