Mírový proces nebo plíživá krádež svobody?

5. prosince před 24 lety se odehrála možná jedna z největších geopolitických krádeží v historii lidstva. Ukrajina, třetí jaderná mocnost na světě, pod příslibem družby, spolupráce a partnerství, o jaderné zbraně přišla. Aby necelých dvacet poté byly všechny smlouvy porušeny a byl zahájen útok na její územní celistvost a suverenitu.

Na svém blogu o tom píše Jurij Syroťjuk, ředitel nestátního analytického centra „Ukrajinských studií strategických výzkumů“.

Jak to tedy bylo?

Již 24. října 1991 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny prohlášení o nejaderném statusu, v němž se Ukrajina jednostranně zavázala nepřijímat, nevyrábět ani nenakupovat jaderné zbraně. V letech 1992-1993 Rusko zahájilo masívní informační válku, jejíž hlavními tématy byla neschopnost Ukrajiny obsluhovat jaderné zbraně a nepředvídatelnost chování vedení státu. Současně Ruská federace vyvolávala separatistické nálady na Krymu a v Donbasu a fakticky zpochybňovala stávající hranice s Ukrajinou (mimochodem ani dnes nejsou podle Syroťjuka hranice vymezeny).

Jaderný potenciál, který byl na Ukrajině, zahrnoval 176 mezikontinentálních balistických raket, z toho 130 na tekutá paliva, každá se šesti bojovými hlavicemi, a 46 raket na pevná paliva s 10 hlavicemi. Dále 44 těžkých strategických bombardérů TU-95MS (25 letadel) a Tu-160 (19 letadel) vybavených raketou vzduch-země s velkým dosahem (1080 kusů) a několik stovek taktických jaderných zbraní.

Co tehdy dělalo vedení státu?

V první polovině roku 1992 byly všechny taktické jaderné zbraně převedeny do Ruska bez jakékoliv dohody. Ve stejnou dobu prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk v dopise prezidentu Spojených států amerických ze dne 7. května 1992 znovu potvrdil, že "Ukrajina zajistí zničení všech útočných zbraní, včetně strategických útočných zbraní". Kravčuk motivoval snahu a spěch tím, že by Rusko mohlo uplatnit své právo tyto zbraně používat a vstoupit se svými vojsky na území Ukrajiny.

Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké stvrzují Ukrajině své závazky v souladu s principy Závěrečného aktu OSCE (994 055) respektovat nezávislost a suverenitu včetně stávajících hranic Ukrajiny.
(Memorandum o zárukách bezpečnosti v souvislosti s přistoupením Ukrajiny ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, 5. 12. 1994)

Předseda vlády Leonid Kučma zaujímal racionálnější postoj. Ve svém projevu v Nejvyšší radě v roce 1993 obhajoval zachování nejúčinnější a nejvýkonnější složky ukrajinského jaderného potenciálu na Ukrajině – 46 balistických raket na pevná paliva, které by zde mohly být po dlouhou dobu zakonzervovány. Nicméně, po získání prezidentského úřadu i Kučma podpořil odvoz všech jaderných zbraní z Ukrajiny.

16. listopadu 1994 i Ukrajina přistoupila k mezinárodní Smlouvě o nešíření jaderných zbraní z 1. července 1968. 5. prosince 1996, bylo podepsáno Budapešťské memorandum mezi Ukrajinou, USA, Ruskou federací a Spojeným královstvím, které mělo Ukrajině zaručit nezávislost, suverenitu a stávající hranice.

Poslední jaderné zbraně byly z Ukrajiny odvezeny 2. června 1996. Do roku 2000 dál ale probíhala zvláštní operace týkající se likvidace infrastruktury jaderných zbraní včetně startovacích šachet, které by například mohly být použity i pro strategické raketové nejaderné zbraně.

V roce 1997 Rusko podepsalo další "dokument": "Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ukrajinou a Ruskou federací". Ten, stejně jako Budapešťské memorandum, byl Ruskem porušen ve všech bodech. 

Volně podle Юрій Сиротюк: 24 річниця ядерного пограбування України (zkráceno)

(jer)