Jak jsem našel ztracené přátele

Pokud čtete moje zápisky z cest po Ukrajině, víte, že jsem v Kamenci Podolském potkal mladý pár ze Lvova. Olgu a Tolika (v původním textu je Pavlo, protože jsem si jméno spletl). Byli to vlastně první „opravdoví Ukrajinci“, se kterými jsem se v životě poznal. Slovem opravdoví mám na mysli fakt, že to nebyli Ukrajinci v Čechách usedlí nebo dokonce narození. 

„…Tolik a Ola ze Lvova. Dali jsme si spolu pár lahvových Kozlů zakoupených na místní benzínce a zazpívali jsme si hit „Putin Chujlo“. Moc se mi zpívat nechtělo, ale když po tom tak toužili, neodolal jsem. Nerad někde dělám bordel, navíc v cizí zemi. Když jsem se Tolika ptal, jestli se nebojí, že dostaneme pokutu za rušení pořádku, odpověděl mi, že má na hlavě jizvy z Majdanu a že mu všichni policajti můžou, slušně řečeno, udělat to, co dělala Monika Lewinska prezidentu Clintonovi. Nakonec jsme museli naše vystoupení zopakovat, protože si ho chtěla místní trafikantka nahrát na mobil. Pro pochopení situace musím uvést, že v roce 2014 tento hit nahrávali na YouTube i Mexičani a Japonci, takže jeden Čech se jim tam jistě hodil.

Došlo i na dotaz na můj rodinný stav, a když jsem odpověděl, že jsem svobodný, tak Tolik s Olou kdoví proč vyvodili závěr, že jsem přijel za levnými prostitutkami a začali mi mé domnělé, nemravné úmysly rozmlouvat. Asi se nad sebou budu muset zamyslet, třeba opravdu vypadám jak tlustý, nadržený Němec. Několikrát jsem je ujistil, že jsem nepřijel za běhnami. Měli z toho tak velkou radost, že začali řešit, jestli se ožením s jeho sestrou nebo s její, až jsem se chvíli bál, že budu mít najednou manželky dvě. Nijak jsem do jejich sporu nezasahoval – myslím, že se dohodli, že se to poladí později.

Tolik měl tričko s kozákem, které se mi moc líbilo. Chtěl mi ho dát na památku, ale poukázal jsem na to, že to vzhledem k mé obezitě nemá smysl, a velkorysý dar odmítl.
Nastal čas se rozloučit, protože chlapec s dívkou museli chytit stopa do Lvova a já se musel někde ubytovat. Bylo to moc hezké setkání, protože oba měli upřímnou radost z toho, že se někdo „ze západu“ zajímá o Ukrajinu, že jim někdo fandí a rozhodl se strávit dovolenou v Ukrajině…“

Už nevím, proč jsem si tehdy vzal mail na Olgu, ale Facebook jsem v té době ještě neměl. Problém byl v tom, že jsem si napsal asi jen část mailu a od té doby jsme byli čtyři roky bez spojení. Pokaždé, když jsem byl v Ukrajině nebo dokonce ve Lvově, jsem si na ně vzpomněl a říkal jsem si, jak se asi mají a co asi dělají. Ale jméno Olga a to, že je ze Lvova, bylo na dohledání málo. Dnes bych je hledal na Facebooku podle fotek, ale to mě napadlo až včera, když nás náhoda opět svedla dohromady.

Na Facebooku se mi zobrazila prosba o pomoc bývalému vojákovi, který se rozbil v autě.  Zobrazuje se mi desítky takových proseb o pomoc. Tu na nemocné dítě, jindy na raněného vojáka a je jich tolik, že už čtu jen první tři věty. Ještě pořád splácím dluh pojišťovně a prostě hroši nemám.  Jenže tady bylo video, které začínalo Majdanem, navíc k tomu moje oblíbená písnička, tak jsem si video pustil a mezitím se dal do vaření. Mládenec na videu se mi zdál povědomý, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Pokračovalo to svatbou mládence, nyní už v uniformě, a najednou se mi zdál ještě povědomější. Při pohledu na nevěstu se mi skoro zastavilo srdce. To je snad Olga! Dal jsem se do hledání fotek z Ukrajiny z roku 2014 a porovnávání obličejů a měl jsem jistotu.

Nakonec jsem šel i na profil Olgy a rovnou jí napsal. Nic dlouhého prosté „Ahoj.“ Přišla očekávaná odpověď: „Ahoj.“ Poslal jsem společnou fotku. „Ó Bože, ty jsi ten Čech. Ještě mám někde video, jak s Tolikem zpíváte.“

A potom jsem se ve zkratce dozvěděl, co se za ty čtyři roky v jejich životech událo: svatba, odjezd Tolika na frontu (dvakrát), narození dcerky, posttraumatický stresový syndrom Tolika a jeho autonehoda.  Mám velikou radost, že jsem na ně po čtyřech letech opět narazil, bohužel za okolností, kdy bych byl radši, aby bylo všechno v pořádku a já už o nich nikdy neslyšel.

Dost mě to vzalo, takže Olze pošlu tolik, kolik teď můžu, což je ekvivalent tisíce korun v hřivnách a budu doufat, že Tolik přežije. Olze to bude stačit tak akorát na jednu cestu ze Lvova do Chersonu, kde Tolik leží na ARU – možná, že ani to si nebude moci dovolit. Pokud byste chtěli také něco přispět, pod dopisem Olgy, který jsem přeložil níže je č. ú. Privatbanku.

Dopis Olgy:

„Přátelé, u nás je NEŠTĚSTÍ.

Můj manžel, táta mého děťátka, Tolik, měl strašnou autonehodu. Nyní leží na ARU v Chersonské oblasti. Tolik má těžce poraněný mozek – proraženou lebku, otevřené poranění mozku. Dnes je čtvrtý den v kómatu. Ale pro Boha není nic nemožné, proto vím, že bude vše v pořádku.

Přežil nejhorší dny na Majdanu, přežil válku, ale prohrál bitvu sám se sebou. Tolik měl složitý život a je to složitá osobnost, proto dělal mnoho chyb, kterých později litoval. Proto, jestli je u Vás nějaká zášť vůči němu, prosím Vás, odpusťte mu. Břemeno viny mu nedá sil bojovat.

V úterý ve dne naše dostala naše dcerka od táty dárek, а večer měl táta nehodu... 

Když dcerka byla ještě pod mým srdcem, a my nevěděli, kdo se nám narodí – chlapec či dívka, ve snech chodila za tátou do bunkru i do zákopu. Světlovlasá dívka s modrýma očima ho chránila v nestrašnějších dnech. Nyní se Viktorie každý večer modlí za to, aby byl táta živý a zdravý. Když šel Tolik v roce 2014 na frontu, napsala jsem mu dopis, kde stálo, že i kdyby z něj zbyl jen jeden prst, já ho neopustím. Zachraňovala jsem Tě milionkrát, Toliku. Zachráním Tě opět. Nejkrásnější i nejhorší chvíle mého života jsou svázané s Tebou. Můj ráj i moje peklo. Moje láska a můj bol. Vyhrál jsi jackpot, když jsem se za Tebe vdala, protože pro mě není nic nemožné. Tuto bitvu také vyhraji!

Ty vytrváš a jednou si sám přečteš všechna ta slova. 
Velmi Vás prosím o modlitbu. Každá sekunda je boj o život… Čeká nás dlouhá cesta a bez Vaší pomoci nedojdeme. Každá hřivna dává Viktorčinu tátovi šanci na život. Děkujeme, nechť Bůh chrání Vás a vaše blízké.“

Kliknutím zde zobrazíte video z facebookovoho profilu Olgy. Na jeho konci videa uvidíte Tolika v okamžiku, kdy se vrací z fronty a poprvé vidí svoji již čtyřměsíční dceru. Nedostal totiž dovolenku, když se narodila.

Privatbank
5168 7554 2148 4581
Keptanar Olha Jurijivna

(AKU)