Ukrajinská literatura může být pro Čechy stejně zajímavá, jako je pro Ukrajince česká

Ve dnech 10. až 13. května se v pražském Veletržním paláci uskutečnil již 24. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Na ploše téměř 3 500 m2 vystavovalo své knihy, a nejenom knihy, 404 vystavovatelů z 22 zemí celého světa. Byla mezi nimi i Ukrajina. 

Redakce My a Ukrajina měla to štěstí, že na stánku zastihla také paní Anastasii Levkovou, zástupkyni ředitele Ukrajinského knižního institutu, která nám poskytla krátký rozhovor. 

Po kolikáté už se zúčastňujete veletrhu Svět knihy v Praze?

Ukrajina se knižnímu trhu v České republice představuje už několik let a musím říci, že o naše knížky je zájem. Letos ale Ukrajina poprvé vystupuje na pražském knižním veletrhu oficiálně. Stánek i kulturní program zajišťuje Ukrajinský knižní institut, státní instituce při Ministerstvu kultury Ukrajiny. Sama instituce existuje od loňského roku. Svět knihy je jedna z našich prvních velkých mezinárodních akcí, a proto jsme se rozhodli právě pro Prahu.

Co mohou návštěvníci na vašem stánku vidět?

Představujeme tu jedenáct vydavatelství, jejichž tvorba ukazuje různorodost ukrajinské literatury. Je tu beletrie i sci-fi i knihy přeložené do ukrajinštiny z jiných jazyků. Tam na té poličce jsou třeba překlady z češtiny. Václav Havel, Jiří Hájíček, Irena Dousková, Kateřina Zítková. Je tu i dětská literatura. Už je trošku rozprodaná, ale byly tu velmi pěkné knížky s velice krásnými ilustracemi. Ukazují i ilustrátorský potenciál Ukrajiny. Naši ilustrátoři jsou skutečně dobří a získávají mezinárodní ocenění. Hodně se prodávají i knižní práva do zahraničí. Jsou tu i slovníky nebo sborníky frází.

Má stánek Ukrajiny nějaké ústřední téma nebo nosnou myšlenku?

Povím to tak. Vlastní stánek žádné ústřední téma nemá. Prostě ukazuje různé ukrajinské knížky různorodého ukrajinského knižního trhu. Ale doprovodný program ano. Je věnován informační válce. Na to se soustřeďuje. Pro nás je ale důležité ukázat současnou ukrajinskou literaturu jako velmi rozmanitou a originální. Ne ukazovat zemi jako místo, kde se válčí. U nás se odehrává mnoho dalších událostí. Naše kultura se věnuje nejrůznějším věcem, například lidským právům. A chápeme, že v dnešní situaci a obzvlášť v Česku, kde je silná proruská propaganda, je třeba dělat i anti propagandu.

Zmínila jste doprovodný program. Součástí veletrhu je literární festival. Účastníte se ho?

Kulturní program je pro nás velice důležitý. Uskutečnili jsme celkem osm setkání. Podporu na sebe vzalo ukrajinské velvyslanectví, které se postaralo o financování nákladů na cestu a pobyt ukrajinských spisovatelů. Přijela Kateryna Kalytko, která v loňském roce dostala za knihu Země ztracených (Земля загублених) cenu BBC a cenu Josepha Conrada. Byl tu také Artem Čech, který napsal knihu esejí Nulový bod (Точка нуль). Byl odveden na Donbas, zkrátka do zóny ATO. Jeho knížka hovoří o každodenním životě tamních vojáků a je velice vlastenecká. Třetí autorkou byla Iryna Cilyk. Je to velice multižánrová spisovatelka, píše knihy pro děti, poezii a patří dnes k našim nejdůležitějším autorům. Ještě se budeme moci setkat s Táňou Maljarčuk. Tady ji možná už znají, protože jedna z jejích knih byla přeložena do češtiny. Jmenuje se Звiрослов, v češtině Bestiář. Konala se i další setkání, jichž se účastnili další autoři. Ale ti přijeli ve vlastní režii, což pro nás je velmi důležité. Myslíme si, že předkládáme velice aktuální témata, a také vidíme, že o ně je zájem. Na většině setkání byly plné sály a ten zájem je pro nás velmi příjemný. Na naše setkání jsme zvali i české spisovatele.

Které české spisovatele?

Požádali jsme Jáchyma Topola a Petru Procházkovou. Škoda, že Petra Procházková nám na poslední chvíli oznámila, že z vážných důvodů nemůže přijít. Ale Jáchym Topol tu byl.

Jaký je zájem ze strany Čechů o stánek a o akce, které děláte?

Vidíme, že je. Češi si všímají především ilustrovaných knížek. Protože jim rozumějí. Češi většinou ukrajinsky nečtou. Občas někdo přijde a začíná s námi mluvit rusky. Snažíme se mu dát najevo, že náš jazyk je ukrajinština. Nebo to raději zkoušíme česky, nechceme, aby si nás spojovali s ruským jazykem. Ale objevují se i velmi zajímavé případy. Třeba včera k nám na stánek přišla paní, která si nakonec vybrala šest románů. Ukrajinsky nemluví, ale čte. Říkala, že přečetla už několik ukrajinských knížek, a přitom velmi složitých, napsaných složitým jazykem. Řekla, že prostě má ukrajinský jazyk ráda, že se ho naučila z písní známé ukrajinské hudební skupiny Океан Ельзи (Elsin oceán) a neustále se o Ukrajinu zajímá. Bylo nám to velmi příjemné. 

Kromě účasti na knižním veletrhu tady v Praze, máte nějaké další plány, jak představit knižní trh Ukrajiny?

To je velký problém. Víme, že tady v Česku je velká ukrajinská diaspora, která potřebuje knížky. Až budeme odjíždět, věnujeme knížky ze stánku městské knihovně, aby Ukrajinci měli co číst a Češi se mohli s naší ukrajinskou literaturou seznamovat. Chápu, že tyto vztahy je třeba rozvíjet, že je třeba být aktivními i během roku, nejenom na veletrhu. Neustále. Když jsme sem přijeli, domlouvali jsme se na různých schůzkách, navštívili jsme stánky českých vystavovatelů. Myslím, že hlavní, co je třeba dělat, je nějakým způsobem vytvořit zájem Ukrajinců o českou literaturu, a naopak Čechů o literaturu ukrajinskou. U nás v Ukrajině se teď objevují české novinky, jsou u nás bohemisté, kteří o nich píšou, dávají rozhovory. Například Petře Procházkové ještě nevyšlo nic v ukrajinštině, ale znají ji. A Jáchymu Topolovi už knížky vyšly. Myslím, že je třeba dál pokračovat tímto směrem. A také Čechy je třeba seznamovat s ukrajinskou literaturou a ukrajinskými autory. Třeba tady na veletrhu se uskutečnily rozhovory s ukrajinskými autory. Myslím, že to může vyvolat další zájem, aby se Češi seznamovali s ukrajinskou literaturou a více četli ukrajinské autory, aby se překládalo a nakupovala se práva na vydávání, vydávaly se knihy, presentovali jejich autoři, a aby se ti autoři zvali sem do Česka. My také zveme české autory na Ukrajinu, zvláště ty, které překládáme.

Co byste na závěr rozhovoru vzkázala českým čtenářům ukrajinské literatury?

Mně osobně se zdá, že ukrajinská literatura může pro Čechy být stejně zajímavá, jako je pro Ukrajince česká. Jsme si v ledasčem podobní, ale v mnohem se lišíme. A ta podobnost a různost se přitahují. Vyvolávají zájem. České knihy, které se u nás vydávají v překladu, ukazují unikátní české vlastnosti, které jsou do určité míry podobné našim. A myslím, že podobně by k Čechům promluvila i ukrajinská literatura. A myslím, že Češi nebudou litovat, když si některou z knížek ukrajinských autorů přeloženou do češtiny přečtou. Moc bych si přála, aby se novináři, kteří se pohybují v oblasti literatury, zajímali i o ukrajinskou literaturu a psali o ní články. Ale samozřejmě taky vím, že Ukrajinci musí také pořádně zapracovat na tom, aby Čechy zaujali.

Děkuji za rozhovor.

(jer)