Od Svitlanky po Andrije – adopce na dálku

Ráda bych se podělila o několik informací k jednomu z projektů Diecézní charity ostravsko-opavské. Jedná se o program Adopce na dálku, týkající se v tomto případě dětí nikoli z některé země Třetího světa, ale z oblasti nám podstatně bližší – ze Zakarpatské Ukrajiny.

V roce 2004 natočila Olga Sommerová dokument Děti pod Karpaty, kde vypráví o tom, jak si adoptovala holčičku z Ťačiva v Zakarpatské oblasti, a o své cestě za ní, kterou vykonala spolu s dalšími adoptivními rodiči. Ten film mě tak zaujal, že jsem kontaktovala už zmíněnou DChOO a adoptovala jsem si první dívku, Svitlanku z vesnice Kalyny. Když vyšla ze školy, následovala dvě další děvčata a nyní mám chlapce Andrije z Ruské Mokré.

Kalyny
Kalyny

Platím 7200 Kč ročně, to je 4x 1800,-Kč/kvartál, a navíc posílám k vánocům nebo k narozeninám ještě jeden finanční dárek mimo smlouvu. Zájemce dostane na výběr, zda chce podpořit chlapce či dívku, jakého věku a sociálních poměrů. Charita vybere dítě a zájemci pošle řádnou smlouvu. Podporované děti jsou vedeny k tomu, aby alespoň občas napsaly krátký dopis adoptivním rodičům, většinou také pošlou na konci školního roku kopii vysvědčení.

Na začátku byla spolupráce Otce Krenického (řeckokatolický farář) s ostravsko-opavskou charitou. Otec Krenický působil právě v Ťačivu a jezdil do České republiky, aby rozšiřoval myšlenku adopce na dálku. Odsloužil mši a potom následovala diskuze a milé povídání. Byla jsem na jeho mši v Třebíči a také jednou tady v Brně. Nikdy v životě jsem nepotkala tak charismatického a dobrého člověka!

Před pár lety, ještě před změnou poměrů v Ukrajině, byl přemístěn dál na východ, do Melitopolu v Zaporižské oblasti. Aniž bych se (jako nevěřící člověk) chtěla pouštět do odborné polemiky o náboženství (pravoslaví versus řeckokatolické náboženství), chci zdůraznit, že Otci Krenickému dlouho vyhrožovali a nakonec byl i přepaden, s těžkým zraněním hlavy ho převezli na Slovensko do nemocnice. Naštěstí přežil a byl vyléčen.

Ruska Mokra
Ruska Mokra - zdravotnicko-porodnické zařízení

Chci zdůraznit, že moje peníze opravdu dojdou na místo určení a pomáhají, protože se často setkávám s názory jako: “Stejně to někdo rozkrade…. Bůh ví, kam ty peníze jdou“ atd. Charita má ale vše ošetřeno. Lidé z ostravsko-opavské charity jsou spolehliví a pečliví, dostávám výroční zprávy o činnosti charity, když jedna smlouva skončí, pošlou mi ukončení, a když pokračuji, pošlou smlouvu na nové dítě. Nedají např. peníze do ruky rodině, kde je otec alkoholik. Rodina dostane poukázky nebo přímo materiální pomoc. Charita si z mých peněz něco nechává na režii, ale zbytek rozděluje dalším dětem, které dosud nenašly adoptivního rodiče. Pořádají se i společné akce pro všechny děti. Taky tam adoptivní rodiče jezdí na zájezdy nebo na brigády.

Jedna zajímavost: Ve středu jsem podepsala smlouvu na Svitlanku a odeslala ji do Ostravy. Následující neděli jsem si podala náhodný tip Sportky, jen 5 sloupečků, a vyhrála jsem 38 038 Kč. Nejsem věřící, ale tohle by člověka přimělo k zamyšlení, že? J Díky adopci na dálku jsem se také kontaktovala s herečkou (a tehdy poslankyní) Táňou Fišerovou. Omylem mi byl doručen balíček pro ni od její adoptované dívky. Přeposlala jsem ho paní Fišerové a dostala jsem od ní na oplátku moc krásný dopis.

Z dopisů dětí se dovídám zajímavé věci, ale hlavně to, jak těžký mají život ve srovnání například s dětmi z ČR. Prázdniny pro ně neznamenají odpočinek a bezstarostné letní dovádění. Pomáhají rodičům s hospodářstvím a pracují opravdu těžce, protože musí být zajištěny zásoby jídla na zimu pro rodinu. Každá brambora, každá fazole z pole má svoje místo v budoucím hrnci a hodně je využívána i přírodní zásobárna – lesní plody, houby atd. Absence dětí ve škole v jarním období setí a v podzimním období sklizně je normální, musejí pomáhat na poli. U nás to tak bylo také, ale před 100 a více lety, nikoli dnes!

Některé dopisy mi vženou slzy do očí: třeba mi Svitlanka psala, že jim do lesa vysadili jedovaté hady, aby tam nemohli chodit a sbírat houby. Moc jsem to nepochopila, kdo to mohl udělat, jestli třeba dřevaři, aby vyhnali lidi z lesa a mohli kácet? Nebo mi psala, že je nemocná, protože uprostřed zimy se u nich ve škole netopí, nejsou peníze na otop, že spousta dětí onemocněla z nachlazení. Cestou do školy pršelo, tak seděli v lavicích v mokrých a studených kabátech. To jsou jen dvě informace, těch osudů lidí v nouzi je tam nepočítaně, problém je i základní lékařská péče, sociální systém není nebo nefunguje. Hodně dětí nemůže v zimě chodit do školy jednoduše proto, že nemají zimní boty.

Někdo si myslí, že správné je podporovat děti v Indii nebo v Africe. Já jsem se rozhodla pro Zakarpatskou Ukrajinu. Pomáhám, protože je mi hanba, že dnes a to tak malý kousek od nás je možné, aby lidé v některých tamních obcích žili v takové bídě.

V závěru připojuji ještě potřebný odkaz na http://dchoo.caritas.cz, ale je možno se podívat také na http://www.adoptujsi.cz/category/ukrajina. Zároveň mohu poukázat také na několik starších článků o adopci na dálku: http://www.podkarpatskarus.net/adopce_clanky.htm

(peli)

Rubriky