Básně a překlady Lese Taňuka

Les Taňuk: Vita memoriae

V rámci ediční řady Šistdesjatnyky byl znovu připomenut výrazný zjev ukrajinského divadelníka, publicisty a občanského činitele Lese Taňuka (1938–2016). Stalo se tak prostřednictvím jeho méně známé poezie, zastoupené vlastními i překladovými texty. Pořadatelkou svazku se stala Taňukova dcera Oksana, rovněž spojená s divadlem.

Autorovu složitou životní cestu popsal v úvodu knihy významný literární historik Mykola Žulynskyj. Všímá si nejprve období, kdy se Taňuk, rodák z okolí Kyjeva, vyrostlý však na Volyni, profiloval jako mladý a nadějný divadelní režisér. To, že byl nadán širokým rozhledem a prosazoval výrazné modernizační tendence, bylo v první polovině 60. let spíše na překážku. Politicko-ideologický tlak vládnoucí i po dílčí destalinizaci v Kyjevě, Lvově, Charkově či Odese, doprovázený zasahováním do uměleckých procesů a špiclováním, znemožnil rozvinutí Taňukova talentu.

Výsledkem se stal autorův odchod do hlavního města SSSR, kde se mohl jako divadelní režisér výrazněji a svobodněji uplatnit. Zároveň tam získával přesnější informace o dění v západním světě i o skutečnostech z ukrajinských dějin, které se sovětský režim snažil natrvalo utajit. Na Ukrajinu se Taňuk vrátil až po dvaceti letech, v roce 1986. Výrazně se tam zapojil do tehdejších snah o demokratizaci, kulturní emancipaci a probuzení historické paměti ukrajinské společnosti.

Taňuk vstoupil po rozpadu SSSR do aktivní politiky a řadu let působil jako ukrajinský parlamentní poslanec. Jeho jméno patřilo k velmi známým a jeho názorům bylo se zájmem nasloucháno. Po roce 2000 Taňuk přistoupil k neobvyklému edičnímu počinu. Pokusil se o vydání vlastních, detailně psaných deníků z 50.–70. let 20. století. Jejich ne zcela ukončená edice naplnila téměř čtyřicet z plánovaných šedesáti svazků.

Taňukovy básně zůstávaly dosud méně známé. Vznikaly, jak je patrné, převážně v první polovině šedesátých let. Při jejich vzniku působily tři hlavní inspirační zdroje, podle kterých jsou básně ve sbírce rozděleny – názvy vzniklých oddílů jsou jako celá sbírka uvedeny v latině. Zmíněnými třemi inspirátory byla láska (Taňukovou Múzou byla jeho budoucí choť, teatroložka Nelli Kornijenko), dějiny a současnost Ukrajiny a autorovi tak blízký divadelní svět. V „divadelním“ oddílu je nejzřetelněji patrný prvek improvizace – většina příslušných textů vznikla v Moskvě při přípravě Taňukových divadelních inscenací. Do ukrajinštiny byly pro tuto sbírku přeloženy z ruštiny známým básníkem Stanislavem Černilevským.

Taňukova poezie jako celek se vyznačuje výrazně intelektuálním charakterem, citlivou prací s jazykem a výrazným občanským tónem či přímo patosem. Autor byl od raného mládí dobře informován o ukrajinských dějinách a bolestech. V jeho básnické tvorbě, v době vzniku dosti výjimečně tištěné, se to jasně projevilo odporem proti totalitarismu. Jasně o tom svědčí např. rozsáhlá báseň „Dotazník“, vzniklá v letech 1963–1975. Autor o sobě ironicky píše jako o „počínajícím kandidátovi společnosti pravdy a moudrosti atd. atp.“ Autor odpovídá na dvaadvacet dotazů tohoto, werichovsky řečeno, „cadricula mortis“. Nejkratším možným způsobem se vyrovnává s dotazem, zda pobýval na okupovaném území Ukrajiny. Tento dotaz se týkal reálií z let 1941–1944 a území okupovaného tehdy Němci. Taňuk, kterému bylo v onu dobu mezi třemi a šesti lety, lakonicky odpovídá: „Pobýval jsem. A pobývám. A nezapomínám na to.“

Bezprostředních českých ohlasů není sice v Taňukově básních mnoho, ale nejméně dva se najít dají. V nedatované básni „Ontolohične“ nacházíme v přehledu sovětských expanzivních činů po roce 1945 zmínku o sovětském vpádu do Prahy, resp. ČSSR, v roce Pražského jara (s. 93). Prahu však zmiňuje i starší báseň „Veselyj bimber“, kde najdeme také variace na starší ukrajinský ohlas písně o kanonýru Jabůrkovi (s. 115–116).

Závěr knížky tvoří výběr z Taňukových překladů. Najdeme zde básně autorů, kteří tvořili v sedmi jazycích – od W. Shakespeara přes R. M. Rilkeho a R. Thákura až po P. P. Pasoliniho nebo A. Jawieńa alias K. Wojtylu. Čeští autoři zde zastoupeni nejsou, ač v Taňukových denících nacházíme také občasné zmínky o českých kulturních reáliích.

Tanjuk, L. (2017): Vita memoriae (Vybrani poeziji ta pereklady). Kyjiv, Smoloskyp. Stran 224 (8). /ISBN 978-617-7173-43-3/

(boz)