Užitečná a potřebná výstava z díla Marie Leontovyčové

Středočeské muzeum v Roztokách nad Vltavou zpřístupnilo na počátku února komorní výstavu z tvorby ukrajinsko-české sochařky a medailérky Marie Leontovyčové. Stalo se tak na prahu jedenadevadesátin této tvůrčí osobnosti. Jsme velmi rádi, že zde můžeme na tuto výstavu upozornit.

Marie Leontovyčová (*1927) je pražskou rodačkou se západoukrajinskými, lépe řečeno haličskými kořeny. Vyrůstala za první republiky a protektorátu, většinu tvůrčího života však strávila v podmínkách poúnorového režimu. Ten, jak známo, nebyl příznivě nakloněn ani umělecké svobodě, ani českým Ukrajincům a jejich snahám o zachování identity, které samy o sobě přesahovaly hranice tehdy povoleného.

Leontovyčová MarieTato kombinace ovlivnila formy autorčina sebevyjádření, když se vydala na víc než půlstoletou aktivní cestu světem umění. Byla vybavena zkušeností z prostředí dvou pražských uměleckých škol – české i ukrajinské. Jména Jan Lauda, Otakar Španiel nebo V. V. Štech mají dodnes dobrý zvuk, platí to však i o jejích, u nás méně známých ukrajinských učitelích, např. o sochaři Kosti (Kosťantynu) Stachovském.

Všechny potřebné dovednosti, které převzala od svých učitelů, se M. Leontovyčová snažila realizovat a rozvíjet, aniž by byla ochotna poklonkovat, jak se to často v touze po vyniknutí a úspěchu dělalo. Proto se soustředila hlavně na vytváření plastik zvířat všeho druhu a ideologicky zneužitelné tematice se vyhýbala. Komorních pomníkových realizací se dočkala jen v Příbrami, tamní prostředí však znemožnilo jejich dochování v místech původní instalace. Věnovala se také restaurování starších uměleckých děl jiných autorů.

Výstava soustředila práce několika typů – k převažujícím sochám a soškám se zvířecím námětem (od lvů po malé ryby), které vznikaly v ateliéru na pražské Letné, jsou přiřazeny i časově předcházející studentské pokusy a drobné oleje. Zaujmou i portrétní plakety věnované neobvyklé triádě osobností – od Aloise Jiráska přes Tarase Ševčenka až k autorčinu otci. Mnohostrannost autorčina talentu prokazují i vystavené porcelánové výtvory.Leontovyčova-zubr

Vše je doplněno poměrně rozsáhlými životopisnými informacemi a obrazovou dokumentací. Vidět můžeme autorčin olejový portrét od ukrajinsko-českého umělce starší generace Jurije Vovka (Jiřího Wowka) a řadu fotografických snímků, zachycujících umělkyni, jejího už zmíněného ukrajinského učitele Stachivského, ale samozřejmě i manžela a dlouholetého spolupracovníka Ivana Lošaka. Také on se stal zajímavou tvůrčí osobností v sochařském oboru.

Výstava nás přivádí k úvaze o zajímavé a mnohostranné vrstvě ukrajinského výtvarného umění, která vznikala v meziválečné Praze. Marie Leontovyčová se stala řízením osudu závěrečnou představitelkou tohoto fenoménu, který se v Praze začal projevovat na počátku 20. let minulého století, tedy už skoro před sto lety. Snahy ukrajinských umělců, kteří přesídlili na českou půdu, nabraly od počátku 90. let druhý dech a posunuly se do nové, samozřejmě dosti odlišné roviny. Tvorba Marie Leontovyčové tak symbolicky propojuje časově značně vzdálené autory i autorky. Nutí zároveň k úvaze, nakolik celá tato plejáda tvůrců čerpala z českých uměleckých vzorů a tematických zdrojů a nakolik si uchovávala specifické rysy a zůstávala svébytným jevem.

Průřez tvorbou Marie Leontovyčové lze v budově roztockého zámku shlédnout až do 20. května tohoto roku. Výstava může zaujmout i děti a nevidomé – některé zvířecí plastiky, resp. jejich repliky, jsou totiž k dispozici také k haptické zkušenosti.

(boz)

Rubriky