Ukrajinská kronika 2018: 4. týden (22.–28. ledna)

* Ukrajinskou zahraniční politiku tvoří do značné míry prezident země – to se o Miloši Zemanovi, aspoň pokud jde o oficiální rovinu české zahraniční politiky, nedá úplně říci. Proto patří mezi významné ukrajinské události minulého týdne i několikadenní pobyt Petra Porošenka na 48. světovém hospodářském fóru v Davosu. Prezident se setkal ve známém švýcarském turistickém centru s premiéry Izraele, Nizozemska a Chorvatska, s prezidentem Švýcarska a s ministrem zahraničí USA Tillersonem. Jiná, „nepolitická“ setkání měl s viceprezidentem Evropské komise pro otázky Energetického svazu, s ředitelkou Mezinárodního měnového fondu a prezidentem Světové banky. V Davosu působil v rámci fóra vůbec poprvé i tzv. Ukrajinský dům, zajišťující potřebné informace pro návštěvníky fóra. Miloš Zeman v Davosu nebyl, protože se musel zrovna starat o své znovuzvolení.

* Třiačtyřicetiletý ukrajinský žurnalista a poté politik Volodymyr Arjev byl po třech letech znovu zvolen jedním z místopředsedů 324-členného Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE). Vede kromě toho od roku 2016 také výbor PACE pro kulturu, osvětu, vědu a média a je v čele dvanáctičlenné ukrajinské delegace. Poslancem ukrajinského parlamentu je už od roku 2007, naposledy byl zvolen před více než dvěma roky za Blok Petra Porošenka. Jak známo, PACE se zabývá i ruskou agresí proti Ukrajině. Na tomto fóru jsou znatelné signály, že by se Rusku měla vrátit možnost působení v PACE, kde ztratilo hlasovací právo v dubnu 2014 kvůli okupaci Krymu. Rusko pak zastavilo posílání příspěvků, což zase způsobilo určité problémy s výplatou mezd poslancům. Někteří představitelé PACE by asi právě proto ruskou delegaci znovu rádi přivítali – Krym už je v této souvislosti příliš nezajímá.

* Ukrajina je zřetelně přítomna také v Římě. Poslední lednová neděle (28. 1.) se stala dnem setkání papeže Františka s věřícími Ukrajinské řeckokatolické církve, kteří v současnosti žijí a pracují v různých částech Itálie – Ukrajinců různých vyznání je dnes v Itálii kolem dvou set tisíc. Papež navštívil ukrajinskou baziliku sv. Sofie (čili Žofie, resp. Boží moudrosti), vybudovanou v Římě na sklonku 60. let minulého století. Ve své promluvě asi k třem tisícům posluchačů papež vzpomněl památky tří ukrajinských řeckokatolických biskupů, z nichž dva (Josyp Slipyj a Ljubomyr Huzar) byli zároveň kardinály. Třetí biskup, Stepan Čmil, se sice kardinálem nestal, ale nynější papež ho považuje za jednoho ze svých učitelů: jako chlapec přisluhoval Čmilovi osobně při mších v době pobytu jich obou v Argentině. Papež ujistil italské Ukrajince svou blízkostí a modlitební podporou, která je zaměřena na ukončení války a zlepšení ekonomické situace Ukrajiny. Snad může být toto setkání papeže s italskými Ukrajinci chápáno jako předzvěst jeho uvažované cesty na Ukrajinu.

* V sobotu 27. 1. bylo v už zmíněném chrámu sv. Sofie předáno ukrajinské vyznamenání osobám zasloužilým v humanitní a dobročinné oblasti. Nazváno je po řeckokatolickém knězi Omeljanu Kovčovi, který zahynul za druhé světové války v koncentračním táboru Majdanek. Vyznamenání bylo uděleno posedmé. Letos se jeho laureáty stali ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko, lékařka-volontérka Jana Zinkevyč, známý americký historik Timothy Snyder, německá charitativní pracovnice Brigitte Weber a někdejší velvyslanec Evropské unie v Ukrajině, Polák Jan Tombiński.

* Počátek letošního roku přinesl mnoho vzpomínek na události roku 1918, které vedly k postupnému prohlášení ukrajinské státnosti v Kyjevě a Lvově. Spojení postupně vzniklých lidových republik, Ukrajinské a Západoukrajinské, bylo ohlášeno na náměstí u chrámu svaté Sofie v Kyjevě až počátkem následujícího roku, 22. ledna 1919. Denní datum tzv. slučovacího aktu se stalo základem tzv. Svátku spojení (Svjato zluky), od roku 1999 označovaného jménem Den ukrajinské jednoty. Také letos bylo toto výročí připomenuto různými akcemi v Kyjevě i jiných městech včetně Užhorodu, často na tamních mostech, kde účastníci symbolicky propojili oba břehy příslušných řek. Větší ohlas zřejmě vyvolá sté výročí bitvy u Krut (29. 1. 1918), kde se ukrajinští vojáci pokusili zabránit bolševickým oddílům v pochodu na Kyjev.

* V Kyjevě bylo 25. ledna uvedeno do provozu Situační centrum zabezpečování kybernetické bezpečnosti při Službě bezpečnosti Ukrajiny. Příslušné technické a programové zařízení zajistily země NATO. Ještě před zřízením nového pracoviště, v loňském roce, pracovníci služby zachytili a odrazili přes padesát kybernetických útoků různé síly, v jejichž případě byl mnohokrát prokázán ruský původce. Situační centrum bude sloužit nejen státním úřadům a podnikům, ale stane se i poradenským centrem pro představitele velkého, středního i malého byznysu.

* Dne 23. ledna se v budově kyjevské filharmonie uskutečnilo za účasti představitele prezidentské administrativy, jednoho z ukrajinských vicepremiérů a ministra mládeže a sportu symbolické „vyprovázení sportovců“, kteří budou Ukrajinu reprezentovat na 23. zimní olympiádě v jižní Koreji. Při této příležitosti byly prezentovány i nové ukrajinské známky s portréty všech dosavadních ukrajinských medailistů. Není tajemstvím, že případné zlato pro Ukrajinu bude odměněno 125 000 dolary, za stříbro dostane medailista 80 000 a za bronz 55 000 dolarů. Ukrajinští olympionici odjedou na korejská sportoviště v prvních dnech února.

* Ve středu 24. ledna začal týdenní rehabilitační pobyt ukrajinských vojáků Vitalije Lehuši a Oleha Fedorčuka v rehabilitačním sanatoriu Darkov na Ostravsku. Letecké přepravě obou vojáků, kteří se vyrovnávají se ztrátou končetin, předcházela návštěva místopředsedy českého Senátu Jiřího Šestáka v Kyjevě. Tento vysoký český představitel zdůraznil, že akce, realizovaná díky Dobročinnému fondu Regi Base a určená původně českým vojákům, bude pokračovat i v budoucnu a pomůže i zraněným Ukrajincům.

* Vítězem prezidentských voleb v České republice se stal dosavadní prezident Miloš Zeman. Pokud jsme si všimli, Petro Porošenko Zemanovi ke znovuzvolení nepopřál, ač to o něco později učinil v případě znovuzvoleného finského prezidenta – je celkem jasné, proč to bylo jednou tak a podruhé onak. Staronovému českému prezidentovi bylo už na těchto stránkách věnováno dost pozornosti. Vzhledem k výsledku volebního klání, které poskytlo zajímavý obraz české společnosti necelých třicet let po „slavné revoluci“, budeme v rozebírání „ukrajinisty Miloše Zemana“ nadále pokračovat – už proto, že on sám nepochybně neustoupí od své dosavadní podpory putinovského Ruska a jeho postojů k Ukrajině.

(boz)