Fotografie z Černobylu jako návod k adrenalinové turistice?

Fotografka Barbora Faiglová patří k těm představitelům svého oboru, kteří jsou průběžně přitahováni opuštěnými místy nebo přímo lokalitami. Rozjíždí se za nimi po celé střední Evropě a v předvečer 31. výročí černobylské katastrofy zamířila poprvé na Ukrajinu. Vždyť celkem blízko od Kyjeva je k dispozici opuštěné město Prypjať.

Necelá padesátka fotografií, tedy asi jen malá část kořisti z této dvoudenní výpravy do takzvané Zóny, se dočkala půl roku po uskutečněné cestě vystavení na stěně kavárny Café Kamzík na Starém Městě. Svým charakterem se tato černobylská prezentace liší od výstavy snímků Tomáše Svobody, kterou bylo možno vidět v předchozím roce ve vstupních prostorách Státního ústavu pro jadernou energetiku.

Hojně navštívenou vernisáž 7. 12. 2017 zahájil grafik Jaroslav Pejčoch. Z jeho projevu byla nejcennější vzpomínka na to, že Černobylu se v českém prostředí přezdívalo také Čórtův hrád podle výroku použitého v československém filmu Tajemství hradu v Karpatech z roku 1981. Poté jen krátce promluvila autorka fotografií.

V nabité kavárně nebylo snadné prohlédnout si obrázky kombinované s průvodními výklady. Vše je umístěno na třech nástěnkách a nechybí ani český překlad typicky sovětského, v podstatě lživého hlášení o nezbytnosti dočasné evakuaci obyvatel. Hlavními objekty fotografčina zájmu se staly navzájem značně odlišná města Černobyl a Prypjať, blízká ves Krasne (mívala 325 obyvatel) a obrovský vojenský radar Duga, který se tyčil v blízkosti elektrárny a dominoval krajině již od 70. let 20. století.

V závěru se musím zmínit o poněkud nečekané části vernisáže, jíž bylo vystoupení hosta slíbeného coby překvapení. To na sebe vzalo podobu mladého zástupce turistické kanceláře, který zde popisoval své zkušenosti s pololegálními vstupy do uzavřené zóny kolem elektrárny. Doporučoval komorní složení takovýchto vzrušujících cest (třídenní výlet pětičlenných skupin). Vyrážet se má samozřejmě z Kyjeva, kterému se při této příležitosti dostalo velké chvály – je to „nádherné levné místo podobné Praze“.

Vzhledem tomu, že na vernisáži bylo nabito a podíl mladých, nejspíše i středoškoláků, byl značný, se může ukázat žeň této propagace poměrně výrazná. Adrenalinová turistika získává na čas další lákavý cíl. Je třeba samozřejmě klást si otázku, jak takové výpravy přispívají či přispívat budou k poznání Ukrajiny. Je otázkou, zda se zde spíše nezačne vytvářet nějaká nová mythologema. Bude-li cestou tam nebo zpět věnováno trochu více pozornosti Kyjevu, snad se nějaké pozitivní důsledky přeci jen dostaví. Výstava má ovšem v každém případě určitou poznávací hodnotu a zůstane v Kamzíkově ulici k vidění do 16. ledna 2018. Nejlepší však bude zastavit se tam někdy na začátku odpoledne, kdy snad najdete více místa a klidu k prohlížení, než ve večerních hodinách.

(boz)