Dva předáci krymských Tatarů propuštěni z ruského vězení

Záležitost ruského uchvácení Krymu je zdánlivě zapomenuta. Český prezident tomu říká „fait accompli“ – nejspíše má povzbudit politiky z jiných zemí k zaujetí stejného postoje. Na stole je nicméně i druhá varianta – Krym jako kost trvale vězící v krku hlavního představitele současného ruského imperialismu a jeho přištěkávačů.

První varianta zatím neprošla a nejspíš jen tak neprojde, o což se zasloužili především krymští Tataři. Rusko v podobě SSSR jim sebralo velmi brutálně jejich vlast už podruhé. Stalinovo vysídlení Tatarů z Krymu na jaře roku 1944 bylo po sedmdesáti letech následováno Putinovým pokusem o nové „zmáčknutí“ Tatarů. Ti udržovali nejdéle odpor proti násilnému odtržení poloostrova od Ukrajiny a bylo jim to následně spočítáno. Nejprve museli odejít do emigrace na Ukrajinu jejich hlavní předáci – Mustafa Džemilev a Refat Čubatov, pak Rusko postavilo mimo zákon krymskotatarský parlament a začalo pronásledovat krymskotatarské aktivisty, kteří se nehodlali smířit s novým stavem věcí.

Umerov+Cyigoz
   

Snad nejznámějšími představiteli této skupiny se stali Ilme Umerov a Achtem Cyigoz. Oba se narodili ve vyhnanství v sovětském Uzbekistánu (v letech 1957 a 1964) a teprve koncem osmdesátých let se mohli vrátit do země svých předků. Oba poté zaujali výrazné pozice v bachčisarajském okresu, kde je usídleno největší množství krymských Tatarů. Umerov byl hlavním představitelem tamní varianty našeho okresního úřadu, kdežto Cyigoz předsedal okresnímu oddělení medžlisu a zároveň vykonával funkci místopředsedy třiatřicetičlenného medžlisu – parlamentního sboru všech krymských Tatarů. Činnost medžlisu však byla ruskými orgány, působícími v Krymu, zakázána v dubnu 2016 v důsledku údajného extremismu tohoto zastupitelského orgánu.

Bylo jen otázkou času, kdy budou Umerov a Cyigoz vzati do vazby. V případě prvního z nich se to stalo na jaře roku 2016, Cyigoze zadrželi už v lednu 2015. Procesu se dočkal každý z nich teprve v září tohoto roku a oba čekalo odsouzení. Vyšší trest byl udělen Cyigozovi: odměněn byl osmi lety vězení v pracovní kolonii s přísným režimem, a to za účast při demonstraci před krymským parlamentem, konané 26. února 2014. Stalo se to tedy v době, kdy Krym ještě nebyl prohlášen součástí Ruska a Cyigoz nebyl ani v nejmenším ruským občanem, ale to všeruské Themidě nevadí. Obviněný Umerov obdržel trest dvou let pobytu v tzv. kolonii a navíc mu byla na dva roky zakázána veřejná činnost.

Dne 25. října však byli oba obvinění náhle propuštěni, nepochybně na základě intervence tureckého prezidenta Erdogana u Vladimíra Putina. O tom, zda propuštění následovalo po písemném omilostnění ze strany ruského prezidenta, se zatím jen spekuluje. Samotný Umerov popřel, že by o udělení milosti požádal. Přitom byl k tomu po skončení procesu ruskou tajnou službou vyzván s tím, že jinak svůj trest odsedí v Jakutsku či v jiném ruském turisticko-trestaneckém polárním kraji. Ať už se události předcházející jejich propuštění odehrály jakkoli, byli Umerov i Cyigoz předáni nikoli Ukrajině, ale Turecku, z jehož území se pak obratem vydali do Kyjeva. Nyní tam posílí už tak výraznou skupinu exulantů z Krymu. Není ani jisté, zda se tam mohou třeba jen dočasně vrátit, nebo zda pro ně platí zákaz vstupu.

O situaci v Krymu a dalších plánech Umerova se lze dočíst více v rozhovoru, otištěném 2. listopadu na stránkách www.glavcom.ua. Tatarský činitel zůstává i po svém osvobození tvrdým zastáncem dřívějších požadavků. Patří mezi ně osvobození všech osob, které jsou nazývány ruskými rukojmími, objasnění osudu 16 zmizelých a nadále nezvěstných krymských Tatarů a samozřejmě i osvobození Krymu a jeho návrat k Ukrajině. Podle Umerova Rusko anexí Krymu samo porušilo svou územní celistvost a musí ji teď obnovit návratem k dřívějšímu stavu. Úkolem, se kterým by se měla vypořádat Ukrajina, je zřízení krymskotatarské autonomie, pojištěné v textu ústavy, a vydání zákona o statusu krymskotatarského národa. K mírovému osvobození Krymu může vést podle Umerova pouze posílení protiruských sankcí, ke kterým by se připojilo i Turecko. Sankce by měly být natolik efektivní, aby Rusko pochopilo, že Krym a Donbas jsou pro ně jakýmsi zcela nevýhodným kufrem. Jedná se o kufr bez rukojeti, který je těžké nést, ale který je zároveň škoda nechat stát. Rusko však musí pochopit, že se onoho kufru zbavit musí.

Podle Umerova názoru neakceptovalo ruskou okupaci 95 % krymských Tatarů, ač ne všichni se odvažují dávat to otevřeně najevo. Zbylá část obyvatel Krymu, tedy především tamní Rusové, byla prostě podvedena velkolepými sliby, z nichž se realizovalo jen pramálo. Zvýšení platů a důchodů nebylo tak razantní, jak lidé čekali, kdežto ceny jsou dnes v Krymu vyšší než v Moskvě i Kyjevě, pouze benzín je prý levnější. Přesto se většina krymských Rusů ještě stále utěšuje známou pohádkou o dobrém carovi. Místní úřady jsou sice špatné, Putin však o tom neví, ale vše napraví, až se to dozví… Proto je tak podle Umerovových slov stoupenců Ukrajiny na poloostrově „mnohem více, než se nám zdá, ale méně, než bychom chtěli“.

Jak už bylo uvedeno, Umerov nezapomíná na nezáviděníhodnou situaci všech více než čtyřiceti osob z Krymu, zbavených z politických důvodů svobody. Za nejdůležitější považuje osvobození filmového režiséra Oleha Sencova. S tímto názorem prý souhlasí i turecký prezident, který bude zřejmě i nadále vyjednávat s Putinem o těchto, pro ruského vládce tak choulostivých záležitostech.

(boz)

Rubriky