Tragická smrt politologa Oleksandra Nykonorova

Středeční ráno: nelze přehlédnout zlověstný titulek webového zpravodajství. Mluví o smrti pěti ukrajinských politologů při autonehodě na Volyni. Mezi oběťmi je uveden i Oleksandr Nykonorov z Donbasu. Zpráva je během dne potvrzena a přichází bezmocný smutek.

Nykonorov Oleksandr
    

Nezbývá než aspoň něco o Oleksandrovi napsat. Narodil se v roce 1988 v Donecké oblasti v městě Torez, nazvaném podle předního francouzského komunistického funkcionáře a kontrolovaném dnes separatisty. Nesl jako mnoho jiných Ukrajinců ruské příjmení, ale ukrajinsky mluvil a psal naprosto bez problémů. Vystudoval Luhanskou státní univerzitu Vladimíra Dala a v roce 2014 se stal svědkem a rozhodným odpůrcem separatistického hnutí v Luhanské oblasti. Věděl mnoho o průběhu a formách ruské infiltrace do této části Ukrajiny a naprosto ji odmítal. Proto se pro něj další pobyt na jihovýchodě Ukrajiny stal nebezpečným a musel odtud odejít rozvíjet své znalosti na Ukrajinu a do dvou dalších zemí.

Postupně získal možnost studijních pobytů v Polsku a poté v Česku. Byl příznivcem polsko-ukrajinské spolupráce, ale zarážel ho obnovený imperiální nacionalismus, jehož svědkem se v Polsku nejednou stal. Počátkem října roku 2015 se mi Oleksandr ohlásil anglicky psaným mailem. Vedl už tehdy zajímavé stránky http://tolko-pravda.pp.ua. Zajímal se o kurs, věnovaný regionálním otázkám minulé i současné Ukrajiny a plně se ho zúčastnil. Sešla se v něm tehdy zajímavá skupina studentů: tři byli z různých ukrajinských regionů a čtvrtý – Rus – měl babičku z další části Ukrajiny. Umožnilo to inspirativní diskuse i srovnávání pohledů, kterých se účastnili také čeští studenti. Doufám, že díky tomu získali lepší přehled o tom, jak složitým a různorodým dílem historického vývoje je Ukrajina, jejíž územní integritu přitom nelze na základě této skutečnosti zpochybňovat.

Rozhled Oleksandra byl velmi výrazný – dokládají to dva ukrajinsky psané referáty, které mi odevzdal (Zdroje rozvoje separatismu Luhanské oblasti, Hrozba rozvoje separatismu v současné Ukrajině). Imponoval výraznou znalostí reálií týkajících se jeho rodného Donbasu. Zároveň vždy ochotně vysvětloval svým studentským kolegům složitosti ukrajinské politiky i v rámci mimoškolních kontaktů. Navázaná přátelství pokračovala i po jeho odchodu z Prahy, a to i v Ukrajině, kde našli někteří mí studenti uplatnění.

Oleksandr se postupně stával opravdovým a uznávaným znalcem separatismu v Ukrajině a jeho zdrojů. Všímal si, jak se separatistické tendence projevují v různě rozvinutých a formovaných územních variantách. Věděl leccos například také o problematice Zakarpatské oblasti. Separatismu na území Ukrajiny měla být věnována i jeho doktorská práce, kterou už nedokončil.

V Praze se cítil lépe než v Polsku a během svého ročního pobytu si získal uznání mezi studenty fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy i mezi aktivními politology. Stal se hlavním analytikem zdejší pracovní skupiny Team 4 Ukraine. Jakási chybička v žádosti o prodloužení pobytu ho donutila před půldruhým rokem k návratu na Ukrajinu. Setkal jsem se s ním v Praze ještě dvakrát při jeho krátkých návštěvách a se zájmem poslouchal jeho další analýzy současného vývoje i úvahy o jeho možném pokračování. Byl realistou a viděl hloubku problémů, se kterými se Ukrajina potýká, ale hledal vždy východiska.

Oleksandr zahynul ve věku nedožitých 29 let cestou z konference, která se ve Varšavě zabývala strategiemi spolupráce států Mezimoří (mezi Baltem a Černým mořem) v podmínkách hybridní války. Přízrak tohoto ruského vynálezu ho tedy nakonec dostihl na západní Ukrajině: v regionu, kde se putinovským drápům zatím nepodařilo výrazněji zachytit a škodit. Je vždy nepřirozené, když učitel píše nekrolog svého žáka. I když – jakýpak v tomto případě učitel a žák, respektive kdo vlastně koho učil? Mohu jen litovat, že jsem se neptal a nenaučil víc. Ať je tomu jakkoli, věřím, že Oleksandrův příliš krátký život měl smysl. Zemlja Tobi perom, druže – Budiž ti země lehká, příteli.

(boz)

Rubriky