Jeden fotbalový výsledek z Ukrajiny a 21. srpen 1968

Příští rok uplyne půl století od srpnové okupace Československa vojsky Sovětského svazu a dalších čtyř států. Při vzpomínkách na tehdejší události bude třeba věnovat se i roli Ukrajiny v této neslavné kapitole sovětské imperiální politiky. Na našich stránkách se této tematice budeme nepochybně věnovat.

Letos, o nejubilejním 49. výročí, se omezím na informaci o jednom z dokladů, které lze najít v nových edicích k dějinám Ukrajiny druhé poloviny 20. století. Konkrétně mám na mysli publikaci Ljudmyly Ohněvy o ženě tragického osudu – kyjevské výtvarnici Alle Horské (1929–1970). Tomuto sborníku hodlám vbrzku věnovat samostatnou recenzi. Dnes se zaměřím na konkrétní dokument ze srpna roku 1968. Jedná se o jeden z dopisů Horské dalšímu ukrajinskému výtvarníkovi, Allinu manželovi Viktorovi Zareckému (1925–1990).

Oba jmenovaní se prosadili v 60. letech jako představitelé neformálního ukrajinského výtvarnictví, jehož tvůrci usilovali o nová, nedogmatická tvůrčí témata i postupy a odolávali doktríně socialistického realismu. Brzy po nástupu Leonida Brežněva do nejvyšší stranické funkce začal „hon“ na tyto neposlušné, kteří vybočili z řady. Dopis Horské Zareckému, který nás zajímá, nebyl zřejmě opatřen údajem o místu a dni sepsání – dataci do srpna 1968 (bez určení dne) přidala editorka, protože ji lze z obsahu vyvodit. Dokonce je možno ji ještě upřesnit, jak dále uvidíme. Text dopisu zní v překladu z ukrajinštiny následovně:

„Viťko! K tobě se telefonem nedá dostat: buď tam nejsi, nebo je linka obsazená nebo stojí fronta přes dva domovní bloky a lenošivý Zarecký mladší mne táhne pryč.

Mrzneme, Viťko, mrzneme, nicméně mužně snášíme deště a zimu. Chytáme slunce. Je to těžké, ale občas je ulovíme a opékáme si nosy, záda a nohy. Odesa ´lázeňská´ stojí jako vždy na sexu a žaludku. Moře jako vždy přináší Odesanům sny o ´svobodném městě´.

My spolu s Lesikem vedeme, jak to vždy dělají všichni lázeňští hosté, jednoduchý život: postel, moře (pokud se slunce smiluje), potrava (trh, jídelna), postel, kino, knížka, postel, a dokonce fotbal. 4:2. Je to zvláštní: všichni prožívají góly a podkládají si pod zadnice noviny obsahující komuniké agentury TASS o Československu.

Jsem znepokojena, jak je to s prací. Já neodpočívám. Rozčiluji se na každém kroku. Nemám ráda Odesu.

Vřele tě líbám. Alla

/P.S./ Odlétáme 31. srpna, let 68 ve tři hodiny. Žuljany /kyjevské letiště/“

Chtěl jsem zjistit, který fotbalový výsledek mohl vzbudit v Odese tak výraznou odezvu. Dopátrat se toho je dnes daleko snazší, než před vznikem internetové informační sítě. V úvahu přicházelo zprvu, aspoň teoreticky, některé mezistátní utkání sovětské reprezentace. Žádný takový duel se však v době těsně po 21. srpnu 1968 neuskutečnil, a proto bylo třeba věnovat pozornost celosovětské mistrovské soutěži, zvané vysšaja liga. V SSSR se tehdy hrála od jara do podzimu za účasti dvaceti družstev. V roce 1968 se jí zúčastnily čtyři kluby z Ukrajiny, mezi nimi i Černomorec Odesa.

Den po intervenci, 22. srpna 1968, se hrálo devět utkání 24. kola této soutěže a den poté následovalo poslední, desáté. Mezi stadiony, kde se hrál jeden zápas dne 22. 8., patřil i odeský. Utkání bylo atraktivní: Černomorec se střetl se známým kyjevským Dynamem. Historické tabulky dochovaly výsledek i některé detaily. Černomorec získal v úvodu velmi rychle dvougólové vedení, ale pak už jen inkasoval. V poločase to bylo 2:2, ale po přestávce dali kyjevští ještě dva góly a vyhráli 4:2 – právě v tom poměru, jaký je v dopisu zmiňován. Dynamovci se o několik měsíců později stali už poněkolikáté mistry Sovětského svazu (v třicetiletí 1961–1990 se jim to podařilo celkem třináctkrát). Černomorec skončil v roce 1968 na osmém místě tabulky.

Celý tento fotbalový exkurs nás upozorňuje na zajímavou skutečnost – v Sovětském svazu probíhaly den po intervenci do Československa zaběhnuté sportovní akce zcela normálně, jakoby se nic zvláštního nestalo. Právě takový dojem bylo třeba u místního obyvatelstva vyvolat. Československý sportovní život byl naopak sovětským vpádem nakrátko zcela paralyzován a fotbalová liga se v obsazené zemi nejméně dva týdny nehrála.

Věnujme se však také širšímu kontextu popsané fotbalové historie, který lze s jistotou považovat za podstatnější. Odesa patřila od 19. století k největším městům Ukrajiny – v roce 1968 měla necelých 900 000 obyvatel. V lokalitách tohoto typu vzbudily tehdejší československé události jistě nemalou pozornost a ne zcela jednoznačné hodnocení. Formulace dopisu, zdůrazňující kontrast prožívání fotbalu místními lidmi a jejich lhostejnosti k Československu tuto skutečnost zdánlivě popírá. Utkání i jeho výsledek sice asi nakrátko vskutku zatlačily do pozadí vše ostatní, avšak bylo by asi chybné vyvozovat z toho absolutní nezájem Odesanů o dramatické dění, odehrávající se pár set kilometrů od jejich města. Ostatně, jak víme z jiných zdrojů, ve městě tehdy uvízl určitý počet československých turistů.

Můžeme tedy dojem Ally Horské, tak výrazně vyjádřený v jejím dopise, poněkud zpochybnit. Skutečností však zůstává, že ani v tomto ukrajinském městě si svůj nesouhlas či pochyby nikdo nedovolil příliš otevřeně dát najevo. Ostatně i v Kyjevě, kam dopis Horské směřoval a kde bylo soustředěno více představitelů ukrajinské inteligence, zdánlivě všichni mlčeli…

Jak je patrné ze článků sborníku o A. Horské, ztratila tato umělkyně po sovětském potlačení Pražského jara půdu pod nohama. Zhoršení společensko-politické situace v Ukrajině vedlo mimo jiné k jejímu už druhému vyloučení ze Svazu umělců Ukrajiny. Nemohla se tedy účastnit výstav a prodávat vlastní práce, zatímco ukrajinský tisk musel o její práci zachovávat mlčení. Umělkyně, která se stala jedním ze symbolů generace tzv. šedesátníků, byla na sklonku roku 1970 nalezena mrtvá v městečku Vasylkiv u Kyjeva. Vše nasvědčovalo násilnému charakteru její smrti, ale událost se za sovětského období nepodařilo objasnit. Příslušníci ukrajinského disentu žili poté v přesvědčení, že Alla Horska, autorka působivého dopisu ze srpna 1968, byla zlikvidována tak, aby se to stalo výstrahou jiným příslušníkům disentu…

(boz)