Státní cena za vědecké a technické práce i pro Encyklopedii dějin Ukrajiny

Píšeme zde o historii a historických publikacích poměrně často a tento trend ještě posílíme. Nejsem politolog ani ekonom, a proto musím upřednostnit svou hlavní odbornou kvalifikaci, což ostatně odpovídá ohlášenému profilu stránek. Snad budou napříště psát o současných reáliích jiní autoři.

Ukrajinská historická věda patřila k oborům, které byly nesrovnatelně více než česká nebo slovenská historiografie podřízeny politicko-ideologickým požadavkům a klišé komunistického režimu. Tento stav skončil před téměř třiceti lety, ukrajinská historiografie se však z něj nevymaňovala tak snadno a rychle, jak si mnozí představovali.

Ukrajina nicméně opravdu hledá jiný obraz a výklad svých dějin poté, co zcela zavrhla hodnotící systém, který jí byl vnucen na půl století od počátku 30. let. Vládnoucí režim jej udržoval při životě a jen mírně upravoval v souvislosti s posuny vlastní ideologie. Odrazem vzniklé situace se stala na přelomu 60. a 70. let čtyřdílná Sovětská (ukrajinsky: Raďanska) encyklopedie dějin Ukrajiny o rozsahu necelých 2 300 stran, vydaná nákladem 40 000 výtisků. Pracovat dnes s touto příručkou může jen odolný či otrlý jedinec – věda se zde stala služkou politiky ve zcela nebývalé míře.

Bylo věcí cti nahradit co nejrychleji tuto sovětskou a sovětizovanou encyklopedii Encyklopedií dějin Ukrajiny, tentokrát už bez přívlastku. Zdánlivě to mohlo být celkem jednoduché – z názvu se odstraní jedno slovo a ze zkratky jediné písmeno. Opravdu, takto se z REIU stala EIU (Encyklopedija istoriji Ukrajiny). Vydávání nové desetidílné pomůcky však začalo až v r. 2003 a protáhlo se na plných deset let. Příručka tedy vykonala cestu od pozdního Kučmy přes celé období Juščenka až po vrcholně úpadkového Janukovyče. Desátý díl byl podepsán do tisku 29. listopadu 2013, tedy na sklonku prvního týdnu Majdanu. Není divu, že v něm ještě najdeme heslo o V. Janukovyčovi coby prezidentovi Ukrajiny – dvojhláska „ja“ totiž uzavírá také ukrajinskou verzi azbuky.

Hodnotíme-li výsledek na základě vnějších ukazatelů, není špatný. Formát i rozsah svazků se podstatně zvětšil a nová encyklopedie dosáhla celkového rozsahu přes 7 000 stran. Rozšířil se okruh zpracovaných hesel a přibyla i taková, na jejichž zařazení se dříve vůbec nedalo pomýšlet. Je zajímavé, že náklad činil tentokrát jen 5 000 výtisků, tedy daleko méně než u encyklopedie sovětské. Je však třeba uvážit, že všechny svazky nové publikace jsou už dostupné také elektronicky.

Už zmíněný Janukovyč, nyní uprchlík v Rusku, uděloval stejně jako předchozí prezidenti Ukrajiny každoročně nejen ceny autorům literárních a uměleckých děl (tzv. Ševčenkovy ceny), ale také státní ceny, které oceňují úspěšné vědecké a technické práce. Rovněž toto vyznamenání bylo v Ukrajině zřízeno ještě za sovětského období, v roce 1969. Letos podepsal prezident Porošenko příslušné rozhodnutí 7. dubna a vyznamenal 13 kolektivních projektů a 98 jmenovitě uvedených osob, spjatých s jejich realizací. Finanční hodnota každé z těchto státních cen je letos stanovena ve výši 250 000 hryven, zhruba analogické hodnotě uvedené v našich korunách.

Oceňována jsou převážně díla z oblasti matematických, přírodních, lékařských a technických věd – humanitní obory stojí v pozadí a odtud plyne snaha o zřízení zvláštní ceny určené jen pro díla historiografická. Letos byla nicméně vyznamenána dosavadní státní cenou výše zmíněná Encyklopedie dějin Ukrajiny, přestože její vydání skončilo už před čtyřmi lety. V tomto případě bylo jmenovitě uvedeno osm osob, jimž byla přisouzena rozhodující role při zajištění díla. Jeho redakční kolegium bylo však dvacetičlenné a hesla celé encyklopedie psalo celkem 864 autorů a autorek – také oni tedy byli jistou měrou státním vyznamenáním poctěni.

Mezi autory najdeme známé představitele ukrajinské historické obce, např. Hennadije Borjaka, který v minulosti vedl ukrajinskou archivní správu, nebo badatele ze Zakarpatska Stepana Vidňanského. Právě on se podrobně zabývá fenoménem meziválečné ukrajinské emigrace v Československu i jinými vztahovými otázkami. Ostatně např. v posledním dílu encyklopedie obsahujícím hesla závěrečných písmen abecedy (T, U, F, Ch, C, Č, Š, Šč, Ju, Ja), najdeme víc než desítku hesel týkajících se českých či československých reálií: od České republiky a Českých zemí přes Čecha, Lecha a „Rusa“ či Čechy v Ukrajině až po Československo, nechybí však ani osobní hesla věnovaná P. J. Šafaříkovi a u nás téměř zapomenutému básníkovi J. V. Fričovi.

(boz)

Rubriky