„Skytské zlato“ z Krymu čeká v Amsterodamu, co s ním bude

Skytské památky, průběžně objevované v 19. a 20. století v jižní Ukrajině i Krymu, byly v té době často odváženy mimo Ukrajinu, zejména do petrohradské Ermitáže. Pražská výstava Umění Skytů z pokladů sovětských muzeí, konaná koncem r. 1976, byla sestavena převážně ze sbírek leningradské Ermitáže.

Ukrajina se těchto předmětů po rozpadu SSSR na Rusku logicky, leč marně domáhala. Po okupaci Krymu Ruskem v r. 2014 se situace posunula do jiné roviny. Právě tehdy, od léta r. 2013, totiž putoval západní Evropou soubor skytských, ale zčásti i sarmatských uměleckých předmětů a právě on se stal za nově vzniklé situace objektem neobvyklého ukrajinsko-ruského sporu.

Předměty zapůjčily do zahraničí na základě písemné smlouvy ukrajinské úřady. Na výstavě nazvané „Krym: zlato a tajemství Černého moře“ bylo umístěno 584 exponátů z pěti ukrajinských, z toho ze čtyř krymských muzeí. Zlato bylo zmíněno jen symbolicky, většina vystavených památek byla vytvořena z jiných materiálů.

Po vystavení v Bonnu předvedlo tuto kolekci zájemcům Muzeum Allarda Piersona, což je archeologické muzeum amsterdamské univerzity. Výstava, kterou otevírala její kurátorka, krymská archeoložka Valentina Mordvinceva, začala na počátku února 2014, zájem o ni byl značný a její trvání bylo prodlouženo až do srpna. Mezitím však Rusko obsadilo Krym a rozhořel se spor ohledně toho, kam se příslušné předměty mají po ukončení výstavy vrátit. Čtyři krymská muzea (v Simferopolu, Kerči, Bachčisaraji a Chersonesu) měla na tuto věc zcela odlišný názor než kyjevské muzeum historických cenností a ukrajinský stát.

Amsterodamské muzeum bylo postaveno do složité situace. Bez problému a brzy vrátilo 19 předmětů vypůjčených z kyjevského muzea Ukrajině (jejich pojišťovací hodnota činila 11, 5 milionů eur). V případě ostatních artefaktů, které pocházely z muzeí krymských (jejich pojišťovací hodnota obnáší 1 438 000 eur), byla situace jiná. Holandští muzejníci nebyli ani po provedení konzultací schopni rozhodnout, jakým způsobem tak složitou situaci řešit. Podobný spor mezi politickým a institucionálním pojetím vlastnictví konkrétních památek neměl v dějinách Evropy po druhé světové válce analogii.

Amsterdamský soud rozhodl v prosinci minulého roku ve prospěch Ukrajiny, na jejímž území by měl věcně příslušný soud rozhodnout, nakolik oprávněné jsou nároky krymských muzeí. Lze odhadnout, jaký by asi byl jeho výrok – krymské muzejníky by sotva uspokojil. Zároveň holandští soudci obě dvě strany zpoplatnili. Ukrajinskému státu bylo uloženo zaplatit za prodlužující se uložení předmětů v Amsterdamu, zatímco krymská muzea měla uhradit soudní poplatky. Protože se poražená strana odvolala, není případ z právního hlediska uzavřen a další etapy tohoto soudního sporu mohou trvat až deset let.

Postoj obou stran je pochopitelný. Krymská muzea se obávají, že přijdou o cenné části svých fondů, které už zůstanou v Kyjevě. Ukrajina zase nechce připustit precedens toho typu, že předměty, které jako stát zapůjčila, budou vráceny státu jinému, s nímž teď fakticky vede válku. Předjímat způsob vyřešení sporu samozřejmě nelze, každá ze stran sporu se však bude cítit poškozena. Patovou situaci by mohl rozřešit i pan Putin, kdyby vrátil Krym Ukrajině, ale zjevně se k tomu nechystá…

(boz)