Prezentace jedné generační skupiny ukrajinských prozaiků

Kateryna Babkina – Myroslav Lajuk – Mark Livin – Iryna Cilyk – Artem Čech: Nevymušeni (Antolohija)

Udržet si přehled o současné ukrajinské literatuře není snadné, pomocnou ruku ale aspoň zčásti nabízejí antologie programového charakteru. Patří mezi ně i sborník pěti prozaických prací poměrně mladých autorů (dvou žen a tří mužů), nazvaný těžko přeložitelným přídavným jménem.

Slovo „nevymušeni“ znamená podle slovníku „nenucení“ či „spontánní“, v knize se ale nabízejí také jiné výklady. Příležitost dává úvodní motto už známějšího autora Ljubka Dereše, nebo doslov Volodymyra Jermolenka, který se také snaží charakterizovat prózy zastoupené v této knížce…

Nevím, zda má v tomto případě smysl hovořit o literární skupině – snad jde spíše o dočasné zájmové seskupení zúčastněných autorů. To, co nám autoři řekli o sobě programově nebo mimoděk ve svých prózách, doplnili ještě v rámci odpovědí na pět totožných otázek, které jim byly položeny. Ne vždy je z toho čtenář moudrý, protože dotazy jsou formulovány dosti obecně: týkají se např. fenoménu vnímání štěstí apod.

Nejsem literární kritik a mohu se v rámci těchto webových stránek vyjádřit jen o zlomku z toho, co v Ukrajině vychází – více by mohli přidat jiní a kvalifikovanější posuzovatelé. Zatím se tento záměr bohužel nepodařilo realizovat. Obracím se tedy já sám coby historik znovu k pokusu vypreparovat z děl současné literatury to, co vypovídá o dnešní nebo o jen málo starší době.

Většině autorů sborníku je mezi dvaatřiceti a pětatřiceti lety, sovětská doba je tedy pro ně jakýmsi podivným preludiem jejich životů. Celá životní zkušenost je už spjata s Ukrajinou a tamních reálií se týkají také všechny prózy. Rozsahem i umístěním mezi nimi zaujímá hlavní místo „Pif“ Kateryny Babkiny – svérázná generační výpověď o osudu skupiny kamarádů z nejmenovaného maloměsta. Časové rozpětí děje i jeho spád jsou tu největší. Složité osudy zhruba pětice hrdinů, kteří za bezmocné asistence mužského vypravěče poměrně brzy opouštějí život či sféru normálnosti, zaujmou stejně jako snaha o nalezení východiska pro poslední dva hrdiny, kroužící Itálií při hledání „zarobitčanské“ babičky malého hocha Pifa.

Podle mého názoru poněkud banálnější děj má Lajukova satiricky laděná próza „Superstar“, popisující trampoty mladíka, usilujícího o výrazný vstup do světa „televizní kultury“. Zajímavé jsou tu obrazy ukrajinské vesnice i její reakce na podobné snahy a na realitu světa mediální zábavy. Mark Livin zvolil komorní, veskrze lyrickou sondu do světa vlastního dětství poznamenaného náhlou smrtí otce. Text zajímavě doplňují zřejmě autentické dokumenty – dětské kresby a stará fotografie.

Čteme-li dále, sledujeme s Irynou Cilyk skupinu intelektuálů a jejich dětí při tradičním prázdninovém pobytu v domě kdesi u moře nedaleko Odesy. Autorka si všímá složitých vztahů, které v tomto prostředí fungují. Poslední ze zastoupených autorů, Artem Čech, věnoval svůj text osudu vysloužilce ze současné ukrajinsko-ruské války, který se s obtížemi pokouší integrovat zpět do dynamického, na válku zdánlivě příliš nemyslícího kyjevského prostředí, v němž je prezentován i člověk z rumunského venkova, tedy z Evropské unie, vydělávající si v metropoli Ukrajiny sběrem starého šrotu. Vztahy Ukrajiny a EU tady máme nasvíceny z trochu odlišné perspektivy, než jsme zvyklí.

Otištěné prózy jsou situovány do různých částí Ukrajiny. Pokud zachycují současnost, nemají úplně týž rytmus. Prakticky ve všech můžeme sledovat pronikání prvků západního světa, ať se to týká oblasti jazykové či sféry technologie a masové kultury (nebo i pseudokultury). Vztah k domácí historické a kulturní tradici je skryt kdesi v pozadí, postrádáme také (není to ke škodě věci) pseudopatriotický slovní balast. Rusko-ukrajinská válka je však minimálně ve třech prózách zřetelně přítomná a vrývá se velmi zřetelně do myšlení a činů vykreslených postav. Jsou zde také připomínky jejich vztahu ke Krymu i Donbasu, konkrétně k Luhansku.

Snahy o nalezení cesty Ukrajiny ze současné situace nejsou v knize nijak programově řešeny, ač o nich autoři jistě přemýšlejí. Zaujal mne v tomto směru závěr první a poslední prózy. Zatímco Kateryna Babkina nechává oba hlavní hrdiny své prózy vrátit se z Ukrajiny domů, Artem Čech naopak vysílá svého veterána bojů o Donbas, který nemůže v Kyjevě najít vnitřní klid a smysl dalšího života, kamsi do světa, byť snad jen dočasně.

Přiznám se, že k výběru této knihy mne vedl její malý rozsah, který se mi zdál být výhodou. Podle mého názoru zde byl čtenářům nabídnut soubor textů, které zajímavě reprezentují tvorbu starší části mladé spisovatelské generace. V žádném případě se nezdá, že by Ukrajina měla trpět v blízké budoucnosti nedostatkem talentovaných prozaiků.

Babkina, K. – Lajuk, M. – Livin, M. – Cilyk I. – Čech, A. (2016): Nevymušeni (Antolohija). Charkiv, Vivat. Stran 190 (2). /ISBN 978-617-690721-3/

(boz)