Iryna Zabijaka o tom, jak Ukrajina píše

Osvětu o Ukrajině lze šířit jak lehčím a jednorázovým způsobem třeba na sídlišti Černý Most, tak soustavněji, koncentrovaněji a detailněji přímo v srdci hlavního města. Na mysli mám cyklus přednášek ukrajinské bohemistky a literární kritičky Iryny Zabijaky, která v Praze pobývá jako představitelka nejmladší ukrajinské badatelské generace.

Cyklus pořádá Česká asociace ukrajinistů, už čtvrt století existující organizace, vedená nyní vysokoškolskou učitelkou a překladatelkou Terezou Chlaňovou. Asociace využila přítomnosti kyjevské badatelky v Praze. Pořádá totiž na filosofické fakultě University Karlovy každý týden cyklus jejích zhruba hodinových veřejných přednášek. Nazván byl opravdu případně a s příznivě vyznívající dvojsmyslností „Ukrajina píše“. Nejde přitom jen o cyklus portrétů současných ukrajinských spisovatelů, které dnes známe díky překladům podstatně lépe než před už zmíněným čtvrtstoletím.

Iryna Zabijaka postupuje v širším záběru. Mluví nejen o literatuře různých žánrů včetně dětské, ale dovídáme se od ní mnoho zajímavého o dalších otázkách hodných pozornosti. Probrána byla např. ukrajinská esejistická literatura, zkoumající s osvětovými cíli i zjevným politickým přesahem tematiku různotvárných ukrajinských regionů a ukazující Ukrajincům jejich zemi, tak jak ji dosud neznali. Zajímavě působil výklad o přítomnosti ukrajinské tematiky v polských literárních a esejistických dílech, resp. o naprostém protikladu tohoto jevu: převažující absenci takového tematického komplexu v literatuře české. Přáli bychom si, aby téma bylo propracováno do větší hloubky, protože tento problém příliš neznáme ani my sami.

Přednášející se věnovala také výtvarné stránce dnes vydávaných knížek a nevynechala např. ani rodící se komiksovou literaturu. Došlo také na informace o současných ukrajinských, velkých i docela malých nakladatelstvích, o nákladech knih i o přetrvávajících problémech knižního obchodu a distribuce. Z úst odbornice bylo možno vyslechnout leccos o překládání z češtiny do ukrajinštiny, na kterém se I. Zabijaka podílí – zasloužila se překladem, doslovem, ale jistě i nezbytnou průvodní energií o vydání překladových knih z tvorby Ireny Douskové a Ivana Wernische. Brzy má vyjít i její překlad prózy Jiřího Hájička.

Paní Iryna je nadána zdravou kritičností a nepřijela k nám oslavovat vše, co v Ukrajině vzniká a je vydáváno. Má jistě dost možností srovnávat s českými poměry a této možnosti využívá. Myslím, že se v Praze dosud sotva kdy naskytla příležitost k vyslechnutí tak všestranného souboru informací. Výklad je navíc podáván spatra, značně solidní češtinou, a s připojením videoprojekce i s ukázkami výtisků některých knížek. Zdá se mi, že by bylo dobré mít v češtině písemnou variantu těchto přednášek, která by mohla sloužit pro orientaci zájemců jako vskutku užitečná pomůcka.

Protože cyklus vstoupil do své druhé poloviny, musejí si případní další zájemci pospíšit. O dalších přednáškách informují naše stránky i sever asociace ukrajinistů www.ukrajiniste.cz. Připojit lze ještě informaci, že profil Iryny Zabijaky jako badatelky a překladatelky z češtiny pěkně dotvořil obsáhlý rozhovor, který s ní pořídil její vrstevník, český ukrajinista Alexej Sevruk. Také tento materiál, otištěný v nejnovějším, osmém čísle literárního obtýdeníku Tvar, má širší záběr a pozornému čtenáři prozradí o dnešní Ukrajině leccos zajímavého.

(boz)