Podaří se oživit mezistátní společenství GUAM?

Guam je znám hlavně jako tichomořský ostrov spravovaný Spojenými státy americkými. Méně známou zkratku GUAM nese už skoro dvacet let mezistátní organizace, sdružující v současnosti čtyři postsovětské republiky (Gruzii, Ukrajinu, Ázerbájdžán a Moldovu), status pozorovatelů přijaly Turecko a Lotyšsko.

Vysvětlující „podtitul zkratky“ hovoří o organizaci pro demokracii a hospodářský rozvoj. Přesvědčení o její potřebě vyzrávalo zhruba od r. 1994 mezi menší částí zemí Společenství nezávislých států, které do jisté míry nahradilo SSSR. Čtyři uvedené státy sice do této struktury vstoupily, netoužily však po obnovení integračních trendů v postsovětském prostoru, o které usiluje Rusko.

GUAM byl založen v říjnu 1997 kupodivu ve francouzském Štrasburku. Původně mělo jít o politicko-konzultativní fórum států, které měly shodné názory na hlavní mezinárodní problémy i na procesy v postsovětském prostoru. Role Ukrajiny, vedené tehdy prezidentem Leonidem Kučmou, byla od počátku poměrně výrazná. Projekt do jisté míry naznačoval snahy Ukrajiny stát se v rámci černomořského regionu výraznějším hráčem. Ostatně principy společných postojů formulované v Chartě GUAM-u byly přijaty v červnu 2001 v Jaltě na ukrajinském Krymu. Tehdy už byl (od r. 1999) členem této struktury jako pátý členský stát také Uzbekistán a do zkratky charakterizující organizaci přibylo na šest let ještě jedno „U“ – GUAM se změnil na GUUAM. Poté, co Uzbekistán v r. 2005 změnil názor a vystoupil, druhé „U“ zase odpadlo a charakteristika GUAM-u se proměnila: od května 2006 se mluví o Organizaci pro demokracii a ekonomický rozvoj.

Jak je patrné, stranou popsaného integračního úsilí zůstala lukašenkovská Bělarus, Arménie (mj. pro svůj spor s Ázerbájdžánem o Karabach) a prakticky všechny středoasijské republiky. Především ale do GUAM-u nevstoupilo ze zcela pochopitelných důvodů Rusko, jež vnímalo tuto konkurenční strukturu s nedůvěrou. Vždyť jedním z deklarovaných cílů GUAM-u je pokračování snah členských států o směřování k evropské integraci, ale také upevnění vztahů s USA a Severoatlantickým paktem.

Problémem GUAM-u byla od počátku nesouměřitelnost zúčastněných států. Ukrajina je větší než všichni tři její partneři dohromady a podobně je tomu, přihlédneme-li k počtu obyvatel. Nestejný je také stupeň rozvoje demokracie v příslušných zemích – zvláště Ázerbájdžán má v tomto směru nemalé problémy. Také hospodářská struktura států GUAM vykazuje značnou rozdílnost. Z těchto i jiných důvodů se GUAM nedokázal profilovat tak, jak se od něj původně očekávalo, a prožíval občas období výrazné pasivity. Někdy byl považován za už mrtvou organizaci. Zasloužili se o to i někteří z někdejších prezidentů členských států, kteří se vyjadřovali o GUAM-u otevřeně kriticky: charakteristické to bylo např. pro moldavského Voronina nebo ukrajinského Janukoviče.

GUAM nicméně nikdo nezrušil. Sídlo organizace zůstalo v Kyjevě, v sousedství Majdanu nezávislosti. Státy se střídají v předsednictví, které v tomto roce přešlo na Gruzii, funkci generálního tajemníka zastává od r. 2016 Ázerbájdžánec Altaj Efendijev. Při organizaci působí také její parlamentní shromáždění. Jednacími řečmi jsou ruština a angličtina, konkrétní koordinaci spolupráce mezi členskými zeměmi zajišťuje devět pracovních skupin. Ty řeší problémy energetiky, dopravy, obchodně-hospodářskou tematiku, otázky informatiky a telekomunikací, dále kultury, vědy a osvěty, turistiky, mládeže a sportu a konečně boje s terorismem, zločinností a šířením narkotických látek. Jedním z hlavních cílů organizace se stala od počátku přeprava energetických zdrojů z kaspické oblasti na západ a zřízení potřebných tranzitních tras přes zakavkazský region, tedy mimo ruské území.

Za situace, kdy se Gruzie a Ukrajina odvrátily od Ruska výrazněji než kdykoli předtím, má snad pokus o oživení aktivit organizace určitý smysl. Podíl na tom má i skutečnost, že každá ze zúčastněných zemí má obdobnou zkušenost se separatistickými tendencemi na svém území, které vesměs podporuje Rusko na úkor zemí GUAM-u. Společný odpor těchto zemí proti ruským imperiálním snahám má sice spíše symbolický rozměr, ale není bez významu.

Potvrzením snah o oživení organizace se dne 27. 3. t. r. stalo setkání premiérů všech čtyř sdružených států v Kyjevě. Konkrétně se na summitu jednalo hlavně o obchodním aspektu vzájemných vztahů a zdůrazňovala se potřeba oživení takovýchto kontaktů s Japonskem a USA. Země GUAM-u také podepsaly dohodu o zóně volného obchodu, která by měla být realizována ještě letos. Názory na míru její budoucí přínosnosti se různí vzhledem ke spleti dalších podobných smluv, které činí situaci poněkud nepřehlednou.

Stane-li se GUAM významnějším hráčem na poli východoevropské politiky, lze jen těžko předvídat. Pro Ukrajinu zůstává tento projekt důležitou součástí dlouhodobého pokusu o prosazení samostatnější a sebevědomější zahraniční politiky.

(boz)

Rubriky