O Ukrajině i východní Evropě znovu s „Navýchodem“

Název časopisu „Navýchod“ je zajímavý sám o sobě, samozřejmě především díky způsobu napsání. Začal přitom vycházet pod neméně vtipným názvem „Na východ od Aše“. Jestliže ze studentského nápadu nevznikne vždy něco seriózního a dlouhodobého, v tomto případě to neplatí. Zrodilo se vážně míněné i působící periodikum, které vycházelo dlouhých dvanáct let, do r. 2013. Letos před jarem se znovu přihlásilo o slovo.

První číslo nového, už 14. ročníku vyšlo v těchto dnech. Časopis, proměněný na čtvrtletník, převzal agilní Východoevropský klub. Ukrajina je zastoupena mnohokrát nejen v obsahu čísla, jak o tom ještě bude řeč, a na jeho obálce, ale také v rámci kolektivu lidí, kteří teď budou „Navýchod“ připravovat.

Výrazně se na prvním čísle obnoveného časopisu podílel Radko Mokryk, už dobře známý z publikací v Přítomnosti. V článku „Putin, Krym a nová studená válka“ shrnuje to, co odborníci vědí, ale co značné části veřejnosti zatím nedochází. Druhý materiál, připravený Mokrykem, je rozsáhlý rozhovor s předním ukrajinským historikem, prof. Jaroslavem Hrycakem.

Slova tohoto odborníka, použitá v titulku, že „Ukrajina je asi poslední zemí, kde evropské hodnoty berou vážně“, nepotěší, ale těžko je lze popřít. Stejně tak je to s jinými Hrycakovými výroky, např. „musíme chápat, že revoluce se odehrávají rychle, jimi postavené cíle se ale velmi pomalu realizují“, nebo „do značné míry je dnešní boj o Ukrajinu bojem o tuto mladou generaci“, tj. o generaci mezi dvaceti a třiceti lety věku.

O Východoevropském klubu informuje jeho předseda Jakub Múčka, který hned v úvodu sděluje, že spolek-projekt byl založen v době těžkých bojů v Donbasu před více než dvěma roky. O Pražském Majdanu, se kterým se na Staroměstském náměstí asi ne každý čtenář už potkal, informuje Markéta Krňanská. Neméně pozoruhodná je informace Terezy Souškové o spuštění české verze webu StopFake, který se snaží postavit nesmyslným tvrzením ruské propagandy.

Vyjmenoval jsem tu články a materiály, které se bezprostředně týkají Ukrajiny, tato země je však zastoupena i v materiálech jiných autorů, které svou zajímavostí dotvářejí východoevropský, ale i středoasijský kontext dění. Zde se zmíním alespoň o pozoruhodném textu Pavla Kotaua „Vyšívané Bělorusko“ (alias Bělarus), který vysvětluje význam fenoménu vyšymajky, analogie ukrajinské vyšyvanky.

První číslo časopisu, jemuž byla dána do vínku pěkná grafická úprava, vyzařuje elán, se kterým se jeho tvůrci vrhli na pole jen málo orané. „Navýchod“ by se měl dostat natrvalo k co největšímu počtu trpělivých a vnímavých čtenářů.

(boz)