Kyjevské kaštany

Oddechové téma? Ano, zrovna takové. A třeba právě o kaštanech, a to kyjevských. K malé vzpomínce i úvaze mne přivedla dnešní zpráva ukrajinské zpravodajské agentury Unian, zařazená do rubriky kulturních zpráv. Konec konců, proč ne?

Vzpomínka na vzdálený rok 1961. Maminka, tehdy aktivní překladatelka z ukrajinštiny, se vrací ze svého prvního a jediného pobytu v Kyjevě. Veze několik milých dárků: dvě panenky (kluka a holku) pro mne i sestru, pár keramických píšťalek (svyščyků) a jednu fotografickou publikaci. Ta mne zaujala a nejednou jsem si ji prohlížel. Jméno o rok dříve vydané knihy znělo zvláštně, ale srozumitelně: „Znovu cvituť kaštany“. Kniha byla tištěna na tvrdém papíru a snad z programových či propagačních důvodů velmi zvláštně voněla. Barevné fotografie sice nebyly úplně prvotřídní kvality, ale ukazovaly zajímavé neznámé město. Hlavně obrázky, nepříliš mnoho komentářů.

Knihu jsem si se zájmem neprohlížel jen já, ale určitě i můj táta. Ukrajinou se zabýval intenzivně tehdy už dvacet let, ale do Kyjeva se dostal teprve o něco později. Já jsem z té necelé stovky stránek vyčetl či spíše vykoukal jistě něco jiného. Časté nahlížení pro mne bylo prvním seznámením s Kyjevem, byť jen na dálku. Něčím mne ta kniha lákala. Vstupoval jsem díky obrázkům do zvláštního města, o kterém jsem jinak nic nevěděl. A díky vznikajícímu matnému obrazu města kdesi v dáli jsem začínal přemýšlet o zemi v jeho stínu.

Kniha fotografů Baltermance a Kozlovského mne zkrátka určitým způsobem uvedla do ukrajinského světa a spojila mi jej do určité míry s kaštany, které jsme vnímali a milovali tady v Praze. Pokud jde o kaštany pražské, zapsaly se mi do paměti i díky básni čtené po řadu let kolem 5. května ve školním rozhlase. Byla to „Barikáda z rozkvetlých kaštanů“ od Jaroslava Seiferta. Že jsou kvetoucí kyjevské kaštany také začleněny do ukrajinské básně od Andrije Malyška, jsem nepostřehl.

Kaštany od té doby kvetly více než padesátkrát, ale v Kyjevě jsem to nikdy neviděl. Nemohlo to být ani ve dnech kolem 21. srpna 1968, kdy jsem byl v centru Ukrajiny poprvé, ani o třináct let později, kdy jsem tam jel s nadějí, že ukážu město krátce po svatbě novomanželce, pokud to režim zájezdu cestovní kanceláře umožní, ani na sjezdu Mezinárodní asociace ukrajinistů v r. 1990. Žádná z těchto ani pozdějších návštěv nepřipadla na konec května, kdy kyjevské kaštany na rozdíl od pražských kvetou a kdy se slaví i Den Kyjeva.

Mezitím se kaštanová větvička s pěti listy stala v r. 1969 hlavním prvkem tehdy schváleného znaku Kyjeva – nad štítem s tímto symbolem ovšem dominovaly srp a kladivo, zatímco pod ním se skvěla zlatá hvězda řádu Hrdina Sovětského svazu, který byl městu udělen. Kdo chtěl, viděl prý ale ve třech horních listech obraz trojzubce… Ať je tomu jakkoli, v r. 1995 byl Kyjevu vrácen jeho starší znak s archandělem Michaelem.

Dnes čtu, že kaštanů v Kyjevě, jednom z nejzelenějších měst východní Evropy, ubude. Určitě se to stane na hlavní třídě města – Chreščatyku. Zvětšila se tam míra slanosti půdy, ale kaštanům škodí i rostoucí množství výfukových plynů. Musí je vystřídat stromy odolné vůči stresovým faktorům: platany, akáty, katalpy a jiné druhy. Kaštany zůstanou jen v parcích a u domů vzdálených rušným komunikacím. Podle výrazně se lišících informací jsou v současném Kyjevě buď milión, nebo dva miliony kaštanových stromů, změna tedy nebude až tak citelná. Symbolické spojení stromu a města tedy zůstane zachováno.

(boz)