Volontérství v praxi: Serhij Žadan

Psali jsme tu už o ukrajinském sborníku věnovaném volontérům – lidem, kteří dobrovolně podporují vojáky i civilisty ve frontové oblasti i v jejím východoukrajinském týlu. Těchto aktivit se výrazně účastní také někteří ukrajinští kulturní představitelé, např. prozaik a básník Serhij Žadan.

Žadan spolu se svými přáteli prezentoval na tiskové konferenci v první únorový den novou iniciativu – Dobročinný fond S. Žadana. Ten má určitým způsobem usoustavnit spisovatelovy aktivity v této oblasti. Jemu i jeho kolegům jde o část Donbasu, která zůstala pod ukrajinskou správou, i o nejbližší přilehlé oblasti. Často jezdí např. do zčásti opuštěného města Stanycja Luhanska, které je přímo u frontové linie.

Snaží se udržovat zejména kontakty s osvětovými a školskými pracovníky, knihovníky a občanskými aktivisty. Když Žadan mluví o východoukrajinských městečkách (z jednoho z nich, Starobilska, sám pochází), říká: „Žije zde velký počet talentovaných a kreativních lidí, kteří občas potřebují obyčejnou podporu, aby mohli začít tvořit něco úplně nového“. Vidí ale zároveň potřebu cílené adresné pomoci pro školky, internáty a nemocnice. Jedná se o desítky institucí, pro které je získávána aparatura a technika, knihy, hračky nebo sportovní vybavení.

Do oblasti bylo prý např. odvezeno už několik tun knih. Jinou formou dobročinnosti bude předání peněz získaných prodejem nové Žadanovy audioknihy Templáři při její prezentaci dětem padlých ukrajinských vojáků. Na dobročinné cíle má jít také zisk z chystaných rockových koncertů Žadanovy skupiny Sobaky.

Jak je patrné, nejde o nijak skromné a rychle či snadno realizovatelné cíle, jejich splnění se však stalo pro Žadana a jeho spolupracovníky jakousi vášní. Žadanova spolupracovnice, zpěvačka Anželika Rudnycka, říká: „Jsme lidé posedlí východem Ukrajiny. Musíme tam jezdit, protože cítíme odpovědnost za celou zemi“. Žadan upřesňuje: „Nemůžeme zapomínat na to, že jako země bojujeme. My tady sedíme a o kus dál trvá ostřelování.“ Fond nemá pracovat jen po dobu války, ale daleko déle. Chce napomoci tomu, aby východ Ukrajiny už zůstal neodlučitelnou součástí jednotného ukrajinského politicko-kulturního prostoru.

Teď už vyberme několik myšlenek přímo z rozhovoru se Žadanem, nabízeným na webu Ukrajina moloda (umoloda.kiev.ua). Na dotaz, zda se v přifrontovém regionu od r. 2014 něco změnilo, Žadan říká: „Žijí tam velmi rozmanití lidé jako ostatně všude – každý má vlastní vědomí současné situace. Pro někoho se změnilo vše úplně základním způsobem, z hlediska někoho jiného se nezměnilo vůbec nic. Mám se svými přáteli štěstí na rozumné, aktivní a otevřené lidi, na ty, kteří se od zimy na přelomu let 2013 a 2014 zapojili do života země, pocítili svou příslušnost k ní a snaží se pro ni aspoň něco udělat. Takových lidí není málo a denně přibývají další. Projevuje se to různě. Někdo vytváří občanská sdružení a pokouší se o občanskou činnost, někdo je volontérem, jiný se pokouší kontrolovat činnost úřadů a vyvíjet tlak na vedení. Lidé se probouzejí, rozumějí už, že jde o jejich zemi a že místo nich nikdo problémy této země nevyřeší.“

Na dotaz, zda ukrajinští spisovatelé a umělci nejsou dnes soustředěni příliš na ukrajinské problémy a zda jim to nebrání ve větším rozletu a v získání prestižních cen, Žadan replikuje: „Nemyslím si, že ukrajinští umělci bojují za spravedlnost třeba kvůli Nobelově ceně. Stačí se nad tím zamyslit: když nebudeme mít svoji zemi, kdo bude potřebovat všechna naše ocenění?“

(boz)

Rubriky