Přesídlenci či utečenci? Z Krymu a Donbasu na Ukrajinu

Svitlana Oslavska (red.): Pereselenci (Ludy, jaki ne zahubyly sebe)

Nakladatelství Discursus vydává v souladu s poptávkou mnoho menších brožovaných publikací, které se týkají aktuálních ukrajinských problémů. Patří k nim i sborník věnovaný tzv. přesídlencům. Je věnován lidem, kteří museli opustit Krym a Donbas, postižené separatismem, válkou a ruskou intervencí, a uchytili se jinde v Ukrajině.

Knížka je přetiskem materiálů, které vznikaly a byly publikovány v době ještě nepříliš vzdálené počátku donbaské krize, mezi listopadem 2014 a říjnem 2015. Podobných textů tehdy zřejmě vzniklo více. Protože knížka nemá úvod ani doslov, není jasné, jaký princip byl zvolen při výběru materiálu pro tento svazeček. Nebyl uskutečněn ani pokus texty výraznějším způsobem zredigovat.

Celkem knížka obsahuje čtyřiadvacet reportáží či rozhovorů. Redaktorka je rozřadila do tří kapitol, a to podle měst, kde našli přesídlenci, často po určitém hledání, nový domov: mírně vede Kyjev a o něco méně jsou zastoupeny Lvov a Ivano-Frankivsk. Neznamená to, že podobné příběhy se neodehrály i v jiných městech Ukrajiny, protože uprchlíci jsou dnes přítomni snad v každém ukrajinském regionu. Dvě třetiny příběhů se týkají opuštění Donbasu, zejména Donecka, šest příběhů popisuje odchod z Krymu, z toho jsou protagonisty dvou Krymští Tataři.

Hrdiny knihy jsou mladší lidé různých profesí, kteří měli jistě lepší předpoklady začít nový život. Najdeme zde např. prozaika Oleksije Čupu, jehož próza zde byla recenzována, umělce, řeckokatolického duchovního, designéra, šachistu, občanské aktivisty a další osoby. Někteří z nich se museli chopit úplně jiného typu výdělečné činnosti, projevili v tomto smyslu dostatečnou odvahu a usmála se na ně i potřebná míra štěstí.

Ve většině vyprávění je patrná snaha vyhodnotit vývoj v Donbasu či na Krymu těsně před převzetím moci Ruskem či separatisty i tehdejší trendy. Následuje popis převratu i života v podmínkách nastolených novými režimy. Ve vzpomínkách se vrací nesnadné rozhodování o odjezdu z těchto území do jiných částí Ukrajiny, je popsán samotný přesun a poté se už mluví o postupné adaptaci v nových podmínkách. Dohromady získáváme k dispozici pestrý a zajímavý, byť nesnadno vyhodnotitelný materiál. Knížka rozhodně nenabízí zcela ujednocenou interpretaci událostí a nevyhýbá se ani občasné kritice některých úředních opatření ukrajinského státu, která se přesídlenců týkají.

Vyprávění přesídlenců jsou tištěna v ukrajinštině, ač v mnoha případech komunikovali v ruštině. Řada z těchto lidí se už do původních bydlišť nechce vrátit ani v případě, že bude v odtržených částech Donbasu a v Krymu obnovena ukrajinská svrchovanost.

Kniha obsahuje také fotografie protagonistů všech příběhů. O stovkách tisíc jiných nevíme nic konkrétního a lze jen tušit, že ne všem se podařilo uplatnit stejně úspěšným způsobem. Navíc se naděje na návrat do původního domova, pokud se jí zprvu oddávali, ukazuje být čím dál tím nejistější.


Oslavska, S. (2016): Pereselenci (Ljudy, jaki ne zahubyly sebe). Brustury, Dyskursus. Stran 169 (7). /ISBN 078-617-7236-52-7/

(boz)