Aktuální stav ukrajinské filmové produkce a distribuce
Kdy jste naposledy viděli nějaký ukrajinský film? Nebo jinak: viděli jste někdy nějaký ukrajinský film? Na tyto dotazy bude nejspíš následovat odpověď prostřednictvím pochybovačné otázky: Existuje vůbec něco jako ukrajinský film? Ale ano, existuje, jenomže o této problematice zas jednou v podstatě nic nevíme…
Bližší údaje k této tematice lze najít v materiálu serveru ukrinform.ua z 5. února, kde odpovídá na dotazy ředitelka kyjevského kina Žovteň (Říjen) a členka expertní komise při státní agentuře Ukrajiny pro otázky filmového průmyslu (Deržkino) Ljudmyla Hordeladze. Deržkino vede mimochodem od r. 2014 Pylyp Illjenko, syn předního ukrajinského režiséra Jurije Illjenka, jehož film Bílý pták s černým znamením byl kdysi promítán i v Československu.
Hordeladzová především potvrzuje skutečnost, že výroba celovečerních filmů v Ukrajině prožívá renesanci. V r. 2016 bylo vyrobeno 27 snímků a letos jich má být třicet, přičemž státní rozpočet vyčlenil na jejich výrobu půldruhé miliardy hryven. V případě celovečerních snímků stát financuje polovinu nákladů, zatímco druhou si musí tvůrce projektu sehnat u soukromých společností. Stát pokrývá v plném rozsahu jen výrobu dětských, dokumentárních a debutantských filmů. Novým finančním a organizačním podmínkám se nesnadno přizpůsobují kdysi slavná státní filmová studia v Kyjevě a Odese. Tento stav se sotva podaří změnit. Stát si neví s těmito tradičními areály výroby filmů rady a není schopen ani ochoten je plně financovat. Podle Hordeladzové mají větší šanci než tito zastarávající giganti malé soukromé výrobní společnosti.
Třicet filmů ročně stále ještě nepředstavuje možné maximum, protože podle zákona z r. 1998 má být 30 % promítacího času v kinech Ukrajiny rezervováno pro ukrajinské filmy. Na ukrajinském území funguje 170 většinou soukromých kin a v nich více než čtyři stovky promítacích sálů. To je na tak velkou zemi poměrně málo – např. ve stejně velké Francii funguje 5 000 kinosálů. Kino Žovteň je vnímáno jako jedno z nejdůležitějších. Patří k starším objektům tohoto určení (funguje od r. 1931). Po požáru, úmyslně založeném v r. 2014, bylo za podpory kyjevského primátora Vitalije Klyčka a díky výrazné veřejné aktivitě velkoryse rekonstruováno. Má šest sálů pro celkem 761 diváků a v r. 2016 vykázalo 260 000 návštěvníků.
V tomto i jiných ukrajinských kinech převažuje samozřejmě tendence promítat navštěvovanější a finančně úspěšnější americké a francouzské filmy. Dříve velmi rozšířené ruské filmy se téměř nepředvádějí, protože šíření části z nich je zakázáno a o jiné nemají kina zájem. Ukrajinská filmová výroba trpí zatím stále ještě nedostatečně profesionální a rozvinutou propagací vlastních výrobků. Chybí stálá a kvalifikovaná informovanost o nových filmech a v důsledku toho je i návštěvnost pozoruhodných filmů malá. Přitom existuje snaha daleko více než dříve předvést témata z dějin Ukrajiny včetně těch nejnovějších. Připravuje se např. film Kyborgové o legendární obraně doneckého letiště ukrajinskou armádou. Se zájmem je sledován projekt režiséra Myroslava Slabošpyckého věnovaný černobylské tematice. Nese název „Lucembursko“, protože velikost vysídlené zóny se vyrovná území tohoto státu.
(boz)