Kyjevské loučení s Olesem a vzpomínka na boj u Krut
Po dvakrát jsme tu psali o zvláštním osudu ostatků básníka Oleksandra Olese, které musely opustit Prahu, kde byly před koncem druhé světové války uloženy. Dnes je už prazvláštní příběh u konce a snad lze jeho vyústění chápat jako určité poselství.
Sled událostí ukončila po necelém měsíci, v neděli 29. ledna, jedna ze dvou vzpomínkových akcí, které se v hlavním městě Ukrajiny Kyjevě během dopoledne onoho dne uskutečnily. Jejich kombinace znovu potvrdila současnou velmi výraznou provázanost vzpomínek na ukrajinskou historickou tradici i zcela současného dění. Obou akcí se také zúčastnil prezident Petr Porošenko s manželkou. Nejprve bylo na tzv. Askoldově mohyle na svahu nad Dněprem vzpomenuto památky ukrajinských studentů, kteří padli koncem ledna r. 1918 u obce Kruty při neúspěšném pokusu o zadržení nástupu bolševických jednotek na Kyjev. Srážka u Krut je vnímána jako počátek ozbrojené konfrontace Ukrajiny a Ruska, která se nebývalou měrou znovu rozhořela v r. 2014 a vstoupila do nové fáze. Kromě prezidentské dvojice byli vzpomínkovému ceremoniálu přítomni např. předseda ukrajinského parlamentu A. Parubij a kyjevský primátor V. Klyčko.
Také básník Oleksandr Oles vnímal jistě fenomén Krut stejně výrazně jako všichni představitelé tehdejší ukrajinské inteligence. Smrt obránců ukrajinské státnosti pro něj byla tragickou událostí a tento přístup se nelišil od vnímání celé tehdejší ukrajinské inteligence. Pro příklad lze uvést neméně známého básníka Pavla Tyčynu, který prožil na rozdíl od Olese zbytek života v podmínkách sovětského režimu.
Prezident Porošenko, který vydal k 99. výročí událostí u Krut prohlášení silně aktualizačního obsahu, se následně přesunul i s chotí do kyjevského chrámu sv. Vladimíra, kde se uskutečnil smuteční obřad na památku Olese i jeho manželky pod vedením kyjevského pravoslavného metropolity Filareta – představitele ukrajinských pravoslavných, odmítajících se dále podřizovat Ruské pravoslavné církvi. Rakve pokryté při obřadu ukrajinskými vlajkami byly po obřadu dopraveny na Lukjanivský hřbitov, kde byli přítomni, rozhodně ve větším počtu než v Praze, také zástupci veřejnosti.
Následovalo uložení rakví do nového hrobu, nad nímž byl vztyčen vysoký dřevěný kříž pravoslavného typu. Prezident Porošenko v krátkém projevu zdůraznil tu část Olesova díla, která poukazuje na nezbytné překonání vzájemných sporů rozdírajících Ukrajince – bez toho by bylo stěží možné dosáhnout velkého cíle, který mají před sebou. Pokud by nám připadla tato výzva příliš laciná, lze ještě poukázat na Porošenkova slova o potřebě dalšího studia a popularizace Olesova díla. Tady, dodávám, by mohli a měli vykonat určitou práci také čeští ukrajinisté.
V následující den prezident Porošenko odcestoval na návštěvu do Německa, tu však musel ukončit v důsledku nového vzplanutí bojů u města Avdijivka v Donbasu. Rusko-ukrajinský konflikt, který v r. 1919 vyhnal básníka Olese z vlasti, pokračuje…
(boz)