Česko-ukrajinská kulturní kronika 2 (říjen 2026)
Dvě pražské historické konference: o Volyni a ukrajinském intelektuálním exilu – Festival Fall 2026 – Frankfurtský knižní veletrh – Gesto Kateřiny Tučkové: dar Juliji Iljuchové – Recenze na knihy Romany Romanyšyn a Andrije Lesiva – Ilya Kharkow a Johana Kotišová – Adéla Knapová a Alena Machoninová – Fotografie z Ukrajiny v soutěži Czech Press Photo – Videomapping inspirovaný Havlem – Festival dokumentárního filmu Jihlava – Díla Dmytra Kuvika v galerii Ambit – Čtvrtý Běh pro Ukrajinu
+ V Praze se konaly v druhé polovině měsíce dvě odborné konference věnované ukrajinské tematice. Jednodenní fórum uskutečněné v Národním archivu bylo nazváno „Volyňští Češi v průběhu staletí“ a zaznělo zde dvacet příspěvků. Slovanská knihovna byla pro změnu místem setkání ukrajinistů nejen z Česka a Ukrajiny, ale i jiných evropských zemí. Jednání se v tomto případě zaměřilo na odkaz meziválečného ukrajinského intelektuálního exilu soustředěného v Praze. Na programu jednání vedeného v angličtině bylo čtrnáct příspěvků o různých výrazných osobnostech charakterizujících meziválečný exil. Lze předpokládat, že přednesené příspěvky budou vydány ve sbornících.
+ V holešovické galerii Dox se uskutečnil v prvních čtyřech říjnových dnech tradiční podzimní festival nazvaný „Fall“. Dne 2. 10. zde vystoupila známá ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko, přítomna byla mj. i ukrajinsko-česká básnířka a překladatelka Marie Iljašenko a finská prozaička Silvi Oksanen. Oksana Zabužko se zúčastnila diskuse pěti světových autorek i autorů o „tíze naděje“. V předchozím roce reprezentovala na tomto festivalu Ukrajinu prozaička Sofija Andruchovyč.
+ Česko-ukrajinské literární porozumění bylo patrné počátkem října také v německém Frankfurtu, kde se konal tradiční knižní veletrh za výrazné účasti českých autorů/ek, protože právě Česká republika byla letos hlavním hostem. Ocenit je třeba, že v široce zaměřeném úvodním projevu Radky Denemarkové zazněla též zmínka o Ukrajině i ruské agresi proti ní, která nabývá stále častěji i podoby války s knihami. O tomto projevu sympatií k Ukrajině se zmínila i náměstkyně ukrajinské ministryně kultury, která byla při zahájení veletrhu rovněž přítomna. Ukrajina měla (letos poprvé) v jednom z knižních pavilonů vlastní expozici na ploše 208 metrů čtverečných.
+ Spisovatelka Kateřina Tučková se stala díky svému románu „Bílá Voda“ nositelkou letošní Středoevropské ceny Angelus, udělované polským městem Wrocław. Rezidenční pobyt v tomto městě, který je součástí ceny, věnovala své ukrajinské kolegyni Julii Iljuchové, autorce reportážní knihy „Mé ženy“ (My Women) z r. 2024, a jejímu malému synovi. „Mé ženy“ přeložené kromě jiných jazyků i do slovenštiny popisují situaci a činy ukrajinských žen v prvních dvou letech ruské agrese.
+ Obsáhlé a značně příznivé recenze se dočkal český překlad bohatě ilustrované knihy Andrije Lesiva a Romany Romanyšyn „Jak si porozumět aneb Řeč slovy i beze slov“ (Praha, Baobab, 2026, přeložila Jekatěrina Gazukina). Jedná se o už čtvrtou knihu této dlouhodobě působící autorské dvojice, přeloženou do češtiny od r. 2019. Recenzi tohoto nejnovějšího překladu, otištěnou v 15. čísle obtýdeníku Tvar, napsala Petra Schwarzová Žallmannová. Recenzentka oceňuje, že „text a ilustrace jsou v absolutní harmonii, doplňují se navzájem a vyprávějí příběh komunikace společně“. Kniha je pro ni dokladem toho, že „vzrůstající potřeba pečovat o traumatizované děti i dospělé na Ukrajině prosakuje i do literatury“.
+ Rusky píšící uprchlík z Ukrajiny Ilya Kharkow se dočkal překladu další povídky, nazvané „Les“, v 21. čísle obtýdeníku A 2. Znovu se jedná o popis útěku dvojice snažící se vyhnout ukrajinské vojenské službě, směřující v tomto případě na území Rumunska. V tomtéž čísle „ádvojky“ se rozepisuje o tématu současné války socioložka médií Johana Kotišová. Autorka uvádí, že esej psala v Černovicích, odkud chtěla směřovat do Rumunska a pak zpět do Lvova a Kyjeva, „kde v posledních letech trávím čím dál víc času.“ Konstatuje také, že Ukrajina prožívá klasické koloniální, imperiální tažení a mezinárodní zločin.
+ Recenzent Libor Staněk II. /!/ posuzuje v osmém, říjnovém čísle měsíčníku Host básnickou sbírku česko-polské básnířky Zofie Baldygy „Tento příběh nemá mateřštinu“ (Tábor, Incipit, 2026). Autorka zde zúročila své zkušenosti z humanitární Iniciativy Hlavák, která v r. 2022 pečovala o ukrajinské utečence přijíždějící na pražské Hlavní nádraží; knihu ilustroval Ukrajinec Mychajlo Šostak.
+ Osmé, říjnové číslo měsíčníku Host přineslo další stručnou glosu Adély Knapové, žijící už třetím rokem v Charkově, „Pero je pořád mocná zbraň“, věnovanou nesnadnému zviditelňování Ukrajiny na mapě současného uměleckého světa. Nepřímo se Ukrajiny týká také obsáhlý rozhovor Jana Němce s českou rusistkou Alenou Machoninovou, která musela z Ruska odejít do gruzínského exilu.
+ V loňském ročníku soutěže Czech Press Photo uspěl mimo jiné mladý fotograf Ray Baseley, syn Brita a Češky. Zvítězil v kategorii Sport a poctěn byl i druhým místem v kategorii Aktualita za snímky související s důsledky ruské agrese proti Ukrajině. Jeho, i všechny další vítězné snímky lze shlédnout v nové budově pražského Národního muzea na výstavě, která bude otevřena do konce listopadu.
+ V rámci pražské akce propagující světelné umění, nazvané Signal Festival, byl 15. 10. ve večerních hodinách předveden na stěnách staroměstské radniční věže osmiminutový videomapping ukrajinské výtvarnice Svitlany Rejniš (Reinish) nazvaný „Život v pravdě“, inspirovaný odkazem prezidenta Václava Havla. Hudební doprovod zajistil s využitím prvků symfonické básně „Vltava“ mladý ukrajinský skladatel Artem Dehťarjov.
+ V průběhu třicátého ročníku festivalu dokumentárního filmu, konaného v Jihlavě, byly promítnuty tři snímky s ukrajinskou tematikou. Jedná se o krátký film Mykyty Vlasova „Květy a prach“ a ukrajinsko-lotyšský snímek Jevhena Tytarenka „Smrt nevidím“, z česko-ukrajinské koprodukce vzešel film studentky katedry dokumentární tvorby FSMU Darji Kovalčuk „Donbas na dosah“, zobrazující současnost v ukrajinském frontovém městě Lyman.
+ Už podesáté se v Galerii Ambit na Jungmannově náměstí konala prodejní výstava třicítky zahraničních malířů ze sedmi zemí, nazvaná „Art in Prague“ 2026. Výstavy, ukončené dne 3. října, se zúčastnil dvěma obrazy také ukrajinský výtvarník ze Zakarpatska Dmytro Kuvik. Vedle oleje „Vzkříšení Kristovo“ nabídl také neobvykle mohutnou malbu „Golgota“ (170 x 245 cm). Tato práce překvapující množstvím zobrazených postav (je jich snad stovka) byla zakoupena pro jeden z chrámů v Kolíně.
+ Do široké oblasti spjaté s pojmem kultura, patří i ta fyzická. Na stadiónu pražské Dukly na Julisce se konal 4. října už počtvrté Běh pro Ukrajinu, pořádaný zde dvakrát ročně – poprvé se zde zájemci sešli v první březnový den loňského roku. Celkem se zúčastnily této hromadné akce přes tři stovky mužů i žen, kteří uběhli se místo plánovaných 1 200 kilometrů téměř dvojnásobek (2 200 km). Finanční zisk akce činil tentokrát 150 000 Kč.
(boz)
- Pro psaní komentářů se přihlaste
