Hus mystický a nereálný v ukrajinské publikaci z r. 2015
O vztahu různých ukrajinských autorů k postavě Mistra Jana Husa jsme tu informovali už vícekrát. V díle básníků a publicistů se husovský motiv v různé identitě a podobě vrací do ukrajinského života už sto osmdesát let. Případ, o kterém zde informujeme nedlouho po letošním husovském výročí, se však z celé skupiny ukrajinských „husian“ výrazně vymyká.
Pro většinu autorů zůstávala dosud bezpečným odrazovým můstkem Ševčenkova poema „Kacíř“ (Jeretyk) z roku 1845, vydaná několikrát i v českém překladu. Toto dílo samozřejmě znal i uznávaný ukrajinský překladatel Oleksandr Mokrovolskyj (1946–2023). Byl příslušníkem generace, která vznikla kolem časopisu Vsesvit, jenž byl po dlouhá desetiletí obdobou našeho, kdysi velmi ctěného periodika Světová literatura.
Mokrovolskyj překládal do ukrajinštiny především z angličtiny. Uvedl do jazyka své země plejádu autorů od P. B. Shelleyho a Ch. Dickense až po dnes tak populárního Tolkiena, ale překládal např. i Goetha a Brechta a seznámil Ukrajince také s jednou z knih historika J. Huzingy. Není divu, že byl v r. 1999 vyznamenán nejvyšším ukrajinským překladatelským vyznamenáním, každoročně udílenou cenou Maksyma Rylského.
V článcích, které byly publikovány po náhlé smrti Mokrovolského, byla jen občas zmíněna také knižní publikace z r. 2015, vydaná k 600. výročí smrti českého reformátora. U nemalé části ukrajinských čtenářů totiž vzbudila rozpaky. Jedná se o téměř šestisetpadesátistránkovou publikaci, vydanou aktivním nakladatelstvím „Lileja-NV“ v Ivano-Frankovsku. Kniha je poněkud nejasně nazvána „Šček – Kyju“ a podtitulem „Jan – Tarasovi.“ V nabídkových seznamech knihkupectví byl jako její autor uváděn právě Jan Hus, kdežto Mokrovolskyj vystupuje jako překladatel jeho údajného textu.
Nemám k dispozici výtisk této knihy. Mohu se opírat jen o několik reakcí, kterých se dočkala po svém vydání v ukrajinském prostředí. Pozornost zasluhuje např. text z r. 2019, otištěný u příležitosti u nás už dávno odmítnutého 650. výročí Husova narození. Zde byly otištěny aspoň některé úryvky z této problematické publikace nejen v ukrajinštině, ale i v dodatečném překladu do angličtiny.
Věnujme se dále okolnostem vzniku a obsahu této neobvyklé, zcela nereálně působící publikace.
Mokrovolskyj dospěl na sklonku svého života k názoru, že našel „recept“ k rozluštění obsahu tzv. Vojničova rukopisu. Tato památka patří k nejzáhadnějším středověkým manuskriptům. Odhaduje se, že vznikla v první polovině 15. století, její existence je však doložena až v rudolfínské i pobělohorské Praze. Následně se ilustrovaný rukopis dostal do Říma a poté do provinční knihovny, kde ho v r. 1912 nalezl a zakoupil americký Polák Wojnicz (Voynich). Dnes je rukopis uložen na yaleské univerzitě v USA. Jeho text je psán jinde nedoloženým typem písma, a tedy také v neznámém jazyce. Více se lze dovědět např. v české redakci wikipedie, i když její anglická verze nabízí podstatně více informací – celkem takovýchto hesel najdeme na wikipedii šestašedesát.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Voynich%C5%AFv_rukopis
Pokusů o rozluštění rukopisu bylo už nemálo – jeden z nich podnikl a v r. 1978 vydal americký Ukrajinec John (Ivan) Stojko, který přišel s názorem, že rukopis je psán v ukrajinštině. Mokrovolskyj uvádí, že znal Stojkův pokus a zprvu předpokládal, že zmíněný autor si s rukopisem více méně poradil. Mírně o tom zapochyboval, když se v květnu 2013 dověděl o Vojničově rukopisu víc. Začal pak uvažovat o vlastní metodě jeho dešifrace. Zaujaly ho informace o delším pobytu rukopisu v českém prostředí a analýza znaků rukopisu ho vedla k domněnce, že vykazuje znaky češtiny. Odtud nebylo daleko k přesvědčení, že vzhledem k datování vzniku rukopisu zhruba do první poloviny 15. století by mohl být autorem textu právě český reformátor. Tuto domněnku potvrdil pak dojem, že hned ve druhé větě první stránky rukopisu se nachází formulace „Já, Jan Hus, obviněný soudem ze lži“. Hus prý v zájmu utajení svých názorů vymyslel příslušný grafický systém, nesrozumitelný jeho současníkům.
Poté se už dal Mokrovolskyj unést popsanou fixní ideou a snažil se za každou cenu završit svůj převod rukopisu před 600. výročím Husovy smrti. Věnoval tedy překládání dva roky života. Nakonec opravdu dosáhl vydání svého „překladu“ v r. 2015.
Z dostupných úryvků textu publikace Mokrovolského je patrné, že dospěl k názoru, že překládá dosud neznámé dopisy či poslání Husa určené jejich budoucímu překladateli. Ten měl jakoby na Husův pokyn příslušný soubor poselství a proroctví připravit v podobě tištěné knihy. Za své úsilí se Mokrovolskyj už dočkal Husovy pochvaly – český reformátor prý svá poslání sepisoval už s perspektivou této jeho budoucí zásluhy.
Jaký je tedy aspoň zhruba obsah „Husových proroctví“? Týkají se vesměs budoucnosti Ukrajiny po dalších šesti stech letech, v době kolem známého Majdanu z r. 2014. Tehdejší události nepochybně ovlivnily podobu postupně „překládaného“ textu. Mluví se zde o konfliktu Ukrajiny s Moskovií (tedy Ruskem) a konkrétně je v této souvislosti „prorocky“ zmíněn sesazený prezident Janukovič, ruský diktátor Putin, americký prezident Obama a také už zesnulý papež František. Ten prý podle Husova „proroctví“ nakonec z kazatelny pochválí toto jeho „dílo“. Podstatné je celkové rozuzlení: Hus předvídá v textu svých údajných 116 dopisů vítězství Ukrajiny nad Moskvou, ke kterému mělo dojít v r. 2015 za aktivní pomoci USA.
Zmiňme ještě, že Mokrovolského text vykazuje opakovaně zájem o ukrajinskou lidovou symboliku, vyjádřenou např. výzdobou kraslic (pysanek) – Mokrovolskyj se výkladu o jejím významu věnoval v samostatné knižní publikaci z r. 2016.
Ohlas knihy a Mokrovolského údajných objevů nebyl ani v ukrajinském prostředí příliš velký a vyvolal rozpaky. Heslo ukrajinské wikipedie o Vojničově rukopisu se o Mokrovolského pokusu vůbec nezmiňuje. V rozsáhlé a stále narůstající anglojazyčné literatuře o Vojničově rukopisu zůstala ukrajinská práce z r. 2015 úplně nepovšimnuta a totéž platí o jejím druhém svazku z r. 2017, který obsahuje „literárně zredigovaný překlad“ údajných Husových textů.
V závěru je možno se ptát, zda mělo smysl věnovat se na našich stránkách publikaci, která vykazuje znaky úsilí, míjejícího se s realitou a působí téměř jako výtvor choré mysli. Je však třeba uvědomit si, že v souvislosti s Vojničovým rukopisem vznikly stovky různých zcela fantastických a mrtvě narozených interpretací, a to i v českém prostředí. Mokrovolského text se liší od jiných tím, že je maximálně aktualizovaný a ukrajinocentrický. Ve světle stálého ohrožení Ukrajiny ze strany Ruska je to pochopitelné, ale z našeho hlediska neakceptovatelné.
Jedná se o atypický projev ukrajinského zájmu o Husovu osobnost a pokus vedoucí zjevně do zcela slepé uličky. V ukrajinském prostředí se však najde dostatek kriticky myslících lidí, kteří umějí vyhodnotit a odmítnout takovéto fantasmagorie. To je asi nejpodstatnější věc, kterou lze uvést na okraj této prazvláštní publikace.
(boz)
- Pro psaní komentářů se přihlaste