Čtvrtý divadelní Měsíc Ukrajiny v krátkém přehledu

Letos se už počtvrté konal soubor divadelních představení a s nimi spojených akcí připomínajících ukrajinský zápas proti ruské ozbrojené agresi. Poprvé byla zájemcům tato akce nabídnuta na počátku roku 2023. Pořadatelem se letos stal už tradičně trojlístek Městských divadel pražských, většinu programu však hostilo jeviště Divadla komedie a přilehlé prostory.

Začátek ukrajinského měsíce byl opět načasován na 24. únor, kdy Rusko svou bezohlednou válku zahájilo, a poslední akce se konala přesně o měsíc později. Mezitím nabízela Městská divadla pražská své prostory po čtyři týdny představením ukrajinských souborů a jednotlivců, ale také spřízněnému kolektivu gruzínskému. Bylo by jistě potěšující a inspirativní shlédnout vše, co se nabízelo, tuto možnost jsem však neměl a má informace tedy bude poměrně kusá.

Městská divadla pražská zareagovala v r. 2022 velmi rychle na ruskou agresi proti Ukrajině. Jejich tiskový orgán, dvojměsíčník Moderní divadlo, uveřejnil ve dvou jarních číslech tři texty věnované ukrajinské tematice. Vedle příspěvků obecnějšího charakteru přineslo i krátký nástin vývoje u nás dost málo známého ukrajinského činoherního divadla. O rok později, na pomezí zimy a jara roku 2023, přišel už ke slovu divadelní festival. Stalo se to jistě zásluhou větší skupiny lidí, zmínit je však třeba především šéfa MDP (od r. 2018), Daniela Přibyla: jeho „placet“ bylo nezbytné.

Letos se konal už čtvrtý ročník, který nabídl pod záštitou českého prezidenta a ukrajinského velvyslance celkem devět akcí, tedy téměř shodný počet jako v roce předešlém. Podrobnější přehled a informace lze najít zde:

https://www.mestskadivadlaprazska.cz/mesic-ukrajiny/

Škála nabízených událostí byla opravdu široká: autorské čtení, výstava, diskuse, scénický rozhovor a samozřejmě i divadelní představení, v tom jedno loutkové. „Žirafák Mons“, s jehož osudy bych se velmi rád seznámil, byl však beznadějně vyprodán, a mohu tedy podat zprávu jen o pozoruhodném představení nazvaném „Brecht. Kabaret“.

Jednalo se o svérázné zpracování Brechtovy hry „Bubny v noci“, napsané v roce 1919 a uvedené v Německu poprvé o tři roky později. V modernizované ukrajinské verzi se ovšem prolíná německá a ukrajinská místní rovina a zároveň i poměry po skončení první světové války s reáliemi našich dní. Představení přivezla do Prahy režisérka Oksana Dmytrijeva, rodačka z válkou ohroženého města Kramatorsk, ležícího v Donecké oblasti. Tato divadelní režisérka (i v divadle loutkovém), ale také herečka, umělecká fotografka, grafička a v neposlední řadě také učitelka divadelní školy, zahájila kariéru už v r. 2008 – shodou okolností v krymském Simferopolu.

Dmytrijeva, která se stala jednou z nositelek letošní Ševčenkovy ceny, se během současné války pohybuje především mezi Kyjevem a Charkovem. V den zahájení ruské agrese, 24. 2. 2022, měla mít v Charkově premiéru její inscenace Brechtovy hry Matka Kuráž v překladu, na kterém se podílel u nás dobře známý spisovatel Serhij Žadan. Ruská „internacionální pomoc“ premiéru zmařila, ale v polovině září r. 2025 přišel na řadu „brechtovský kabaret“. Provedení zajistili herci charkovského loutkového divadla a kyjevského divadla Zlatá brána.

Je obdivuhodné, že se kolektiv dostavil do Prahy a odvedl zde skvělou práci, ač musela být jedna role narychlo obsazena ukrajinským hercem působícím už nějaký čas v Praze. Hra byla provedena ukrajinsky s českými titulky připravenými J. Gazukinovou. Většinu diváků tvořili Ukrajinci, ač představení sledovali a následné besedy se zúčastnili také někteří čeští diváci. Přenesení námětu hry do současných ukrajinských poměrů působilo nenásilně a diváci spontánně reagovali na řadu aktualizačních vsuvek. Prožili jsme hezký a zajímavý večer, který připomněl i loňské provedení Čapkovy "Bílé nemoci" v ukrajinštině. Zmínku zasluhuje již uvedená diskuse uskutečněná po představení a tlumočená mezi ukrajinštinou a češtinou – několik českých dotazů v záplavě ukrajinských opravdu zaznělo.

Hezkým průvodním jevem letošního Měsíce Ukrajiny se stalo i vydání zvláštního čísla (resp. „speciálu“) výše zmíněného časopisu Moderní divadlo, který dospěl už do dvacátého ročníku. Po pěkném vstupním slovu ředitele MDP, D. Přibyla následuje pozoruhodný soubor textů, umožňující lepší pochopení současné války i stavu a názorů různých představitelů ukrajinské společnosti.

V překladu O. Pipašové, J. Gazukinové a T. Chlaňové je v čísle představeno čtrnáct osobností (převažují ženy) – nejznámější je původně ruskojazyčný spisovatel z Donbasu, Volodymyr Rafejenko – toho přivedla ruská agrese k psaní už pouze v ukrajinštině. Jen část oslovených lidí, kteří vyprávějí o sobě, válce i budoucích plánech a záměrech souvisí svou životní zkušeností s divadlem, ale to není vůbec podstatné. Jejich autentické a působivé svědectví může doplnit představu českých čtenářů o různých rovinách současné války. Na poslední straně tohoto tematicky ukrajinského čísla Moderního divadla je představen i známý grafik Nikita Titov, jehož plakáty odrážejí zajímavě a působivě současnou rusko-ukrajinskou realitu.

Pražský divadelní Měsíc Ukrajiny měl tedy řadu tváří a je velmi potěšující, že se podařilo tuto akci nejen založit, ale především udržet. Těšíme se už teď na její pátý ročník, i když bychom byli samozřejmě rádi, kdyby to byl zároveň první ročník poválečný.

(boz)