Letošní karneval v „Duslovsi“ a Ukrajina
Nejnovější text Jiřího Peška, který zná poměry v Německu (a v Düsseldorfu obzvláště) opravdu zblízka, se týká tamního známého karnevalu. Ten letošní už sice proběhl, ale neuškodí podívat se prostřednictvím textu i fotografií (převážně autorových) na některé momentky z karnevalového průvodu. Jednak tu byla opět zastoupena ukrajinská tematika a za druhé podobný průvod nelze hned tak někde uvidět. (red.)
Den zvaný Rosenmontag, v češtině tedy Růžové nebo také Veselé pondělí, připadl letos na 16. únor. Právě v tento den vrcholí každoroční porýnský karneval. Ten začíná vždy o tři měsíce dříve, konkrétně 11.11. předchozího roku. V onen den, a to přesně v 11 hodin 11 minut, převezmou jeckové, tedy "blázni", symbolicky klíče od radnice a začnou se dít věci. Na vyvrcholení „pátého ročního období“ se však čeká více než tři měsíce.
První zmínka o vesnici na řece Dussel, přítoku Rýna, pochází z r. 1135. Město, připomínané od r. 1288, si původní název kupodivu ponechalo – asi jako Spišská Nová Ves na Slovensku. Dnes má toto hlavní město spolkové země Severní Porýní–Vestfálsko už 630 000 obyvatel a skoro 20 % tvoří cizinci, tedy lidé, kteří přišli z jiných zemí. Může se pochlubit třeba sedmi mosty vedoucími přes Rýn, ale také přinejmenším dvousetletou tradicí karnevalových průvodů.
Nejznámějším výtvarníkem karnevalových vozů, kterými Düsseldorf – v překladu tedy „Dusloves“ – výrazně proslul, je již od r. 1983 dnes už pověstný Jacques Tilly. Narodil se v tomto městě, které je mimo jiné rodištěm satirika Heinricha Heineho, v r. 1963, neopustil je a o karneval pečuje už více než čtyřicet let. Mimochodem, je nositelem francouzského, ale typicky porýnského jména. V době pruské okupační vlády nad tímto požehnaným koutem Německa (zhruba od 60. let 19. století do roku 1945) se úřadům dělalo z takových jmen jednoznačně zle.
Má milá žena mě neúprosně vyhnala do deště: prostě jsme museli jít nafotit jeho letošní karnevalové vozy. A dobře jsme učinili! Průvod byl neskutečně dlouhý, než těch 80 vozů a mezi nimi asi sto karnevalových „krojovaných“ skupin prošlo trať asi 6 km dlouhou, tedy z okraje města ke staré radnici a pak k rozchodu, trvalo to asi šest hodin, a to už ti chudáci účastníci tam museli být od rána a připravovat vše. Je s podivem, že nejen ti, kdo do sebe lili různorodé místní alkoholy, ale i evidentní nepijáci a malé děti dokázaly být (až na momenty, kdy pršelo opravdu svinsky) vysloveně spokojení, ba veselí. Zdravili se s masou diváků na chodnících a vskutku upřímně se veselili, nadto neorganizovaně, ale vůbec ne chaoticky.
Hlavní masu skupin a vozů stavějí místní, následují vozy, lidi i kapely z okolních měst, taky spřátelená města, tedy od Holanďanů po ryčně dující Bavoráky v lederhoznách, no a přímo z Duslovsi taky spolky nečekané: tedy letos poprvé nejen skupina, ale i pořádný vůz místních Japonců, skupina jihokorejských tanečnic, místní Ukrajinci. Ti zřejmě objednali zpodobení Putina, který mečem propíchl hlavní postavu karnevalu Hoppedize, zosobnění satiry. Hoppediz zároveň Putina zasahuje do hlavy karnevalovou pisklavou „rákoskou“). Ale byli tu také dusloveští Nigeriánci a Nigeriánky – také tu mají vlastní spolek. Zmiňme pak ještě pár latinskoamerických skupin, a to je tak zhruba všechno.
Tillyho „politické vozy“, zdobené od r. 2022 i zpodobením ruského diktátora, jsou dnes už slavné. Z Mohuče i Kolína, kde se také konají mohutné masopustní průvody, jsou závistivě okukovány. Až do karnevalového rána zůstávají proto tajné, zamčené ve stodole a silně hlídané. Tilly samozřejmě nestaví všechny politické vozy, většinu ale ano. Letos vedle 15 vozů pro tento průvod vyrobil Tilly ještě jeden vůz do Cách, odkud ho snažně poprosili. Jeho vozy po průvodu nejsou sešrotovány, ale půjčují si je nebo i kupují na slavnosti i na výstavy různá města z celého světa a reference s obrazy se objevují v tisku všech kontinentů obou polokoulí. Doklady jsme tu viděli vloni v městském muzeu na jubilejní výstavě. Vozy se připravují na objednávku karnevalových spolků po celý rok a vlastní finální výrobu pak finišuje poměrně velký tým specialistů od Vánoc do Růžového pondělí.
Za karnevalu je dovoleno znectít politiky domácí i cizí: v Mohuči letos např. jel vůz s Trumpovou holou prdelí s otisky rtů různých evropských a německých politických subjektů, v Kolíně byl ukázán Trump, jak „dole bez“ zkouší „přefiknout“ Sochu svobody. Zde v Duslovsi zaostával Donny početně drobet za Putlerem. Vystupovali ovšem také společně a předvedli, jak se pokoušejí spolu spolknout Evropu. Z německých politiků si to odskákali, fakt jen malinko, kancléř Merz a bavorský Söder jako diluviálové, kteří by nejraději obnovili uhelno-mazutovou energetiku. Já se nejvíce radoval nad sousoším Putina a předsedkyně neonacistické Alternativy pro Německo, Alice Weidel, přetvořené v dron, navigovaný Putinem.
Je třeba ještě připojit upozornění na to, že Tilly byl v prosinci minulého roku v Rusku in absentia obžalován pro urážku ruských úřadů a armády a prokurátor pro něj žádá na tvrdo 10 let v lágru. Proces měl začít v Moskvě 26. února. Výsledek lze s ohledem na „nezávislost“ ruské justice předem předpokládat, ale Tillymu to neubírá na dobré náladě a rozhodně nemíní změnit názory nebo ustat ve svých aktivitách.
Dva dny po Růžovém pondělí, na Poplečení středu bývá masopust „pohřben“. Brzy poté, dne 21. 2., jsme byli na demonstraci k čtvrtému výročí ruského vpádu na Ukrajinu, konané také v Duslovsi, na ulici Königsallee. Moc velká masovka to nebyla, něco přes stovku lidí, ale vládla dobrá atmosféra, ač pršelo. Měli tam jeden z Tillyho karnevalových vozů a byl tam i Tilly osobně. Tak jsem mu při potkání poděkoval, což ho potěšilo, jen mne asi považoval za Ukrajince... Řeči byly pěkné, jakož i zpěv – nejen hymna, ale i nějaká táhlá píseň, tuším že o tom, jak matka oplakává padlého syna. Poté výborně mluvila Agnes Stack-Zimmermann, předsedkyně obranného výboru Europarlamentu a bývalá poslankyně Bundestagu, ještě bývalejší duslovesnická primátorka, členka upadající liberální strany (FDP). Předminulý týden se vrátila z Kyjeva a líčila, jak to tam mají lidi strašlivé a že je tedy nutno nikoli blábolit, nýbrž pomáhat.
Mluvila za Evropu, komentovala zoufalý stav mrznoucího a masakrovaného civilního obyvatelstva Ukrajiny, ale zároveň děkovala této zemi, že brání nás všechny a připomínala, že kdyby Ukrajina padla, budeme na řadě my, v tomto případě tedy Němci. Velmi energicky žádala – konkrétně kancléře Merze – o zbraně pro Ukrajinu, jmenovitě včetně toho věčně nedostupného Taurusu, který nebyl dlouho na Ukrajinu dodán – blokovali to Američané (prý by – ta hrůza – dokázal zničit putlerův Kerčský most). Ale proč ho tam ani v současnosti neposílá kancléř Merz, který to sliboval ve volební kampani, o tom už ani nikdo nemluví. Pak jsme ale museli utéci – déšť totiž zesílil a my neměli deštník. Když přestalo pršet a my se vrátili, shromáždění se zrovna přetvořilo v průvod a vyráželo do ulic.
Tak jsem zvědav, zda to 21. března zvládneme na Letné taky tak velkoryse jako „dusloveští“ na Růžové pondělí...
(jip)
- Pro psaní komentářů se přihlaste