Krátce a jasně o tom, jak nyní nejlépe pomáhat Ukrajině

Můj kolega, kterého jsem kdysi, už před půlstoletím, pomáhal „zaučovat do Ukrajiny“ (lépe řečeno, snažil jsem se o to), vystupoval na našich stránkách už nejednou. Díky Putlerovi či spíše navzdory němu se stal v posledních letech nemalým znalcem této země a její kultury. Snaží se také, tak jako nespočet dalších zdejších lidí, Ukrajině pomáhat. Tento text o tom svědčí víc než výrazně a pomáhá už tím, že byl napsán. A Jirkovi přejeme i za tohle všechno k jeho blížícím se narozeninám pevné zdraví a mnoho síly do další práce… (boz)

Milí přátelé, občas se mi někdo ozve, že mé informační komentáře jsou věnovány převážně tématům temným, negativním až s prominutím průserným. Je to tím, že mne ty záležitosti tíží a potřebuji jich svoji hlavu psaním zbavit, abych mohl dál existovat, aby mne nepozřely.

I tentokrát píši v kontextu hůře než nepěkném, totiž jednak s vědomím zbaběle brutálního ruského ničení mrznoucí civilní Ukrajiny, zadruhé nakrknut, že mí spoluobčané (prý především penzisté! tedy moji vrstevníci) pomohli v této zemi k moci politickému seskupení, které bych jako historik definoval jako fašisticko-kleptokratickou garnituru, usilující o demontáž demokracie a zbytků občanské společnosti. V tom rámci také blokující většinu dosavadní české podpory Ukrajině, bránící se kremelským vojskům.

A přece se dnes rozepisuji s pocitem velké spokojenosti: ve chvíli opravdu zoufalé humanitární katastrofy na Ukrajině zareagovala Evropská komise a uvolnila (z naší společné evropské pokladny) 3,7 milionu eur na rychlý nákup generátorů a baterií, které nouzově pomohou v bombardovaných ukrajinských městech aspoň trochu kompenzovat soustavné ničení elektráren, trafaček, teplovodů a vodáren ruskými drony a raketami. (Pomoci proti ničení obytných domů a vraždění jejich obyvatel bohužel nemohou: prezident Zelenskyj v posledních dnech opakovaně žádal evropské spojence o urychlené dodávky protileteckých raket, které Ukrajině zoufale docházejí.) K té evropské pomoci se samozřejmě přidala i řada členských států EU, resp. jejich občanů. Kupříkladu Poláci. U nás místo pomoci potřebným vláda Ukrajině škrtá a blokuje, na co jen přijde.

Ale naštěstí tu existují organizační struktury, které fungují i mimo vládu: už takřka čtyři roky odvádí báječnou práci organizace, ironicky nazvaná Dárek pro Putina. Jejím prostřednictvím bylo pro Ukrajinu v ČR vybráno (a následně zakoupeno a dodáno) fascinující množství peněz na munici, na zbraně a bojovou techniku, ale třeba i na sanitky. No a v momentě, kdy teď Ukrajina zavolala SOS, vyhlásil Dárek pro Putina sbírku na generátory a baterie. A rozběhla se penězotsunami: už tuším třetí den večer Češi předstihli Evropskou komisi a proud darů nepřestává. V pátek večer se organizátoři zděsili, že se něco zadrhlo. Najednou nešly přijímat platby. Ale obratem se ukázalo, že když se kdysi ustavovala finanční konstrukce pro příspěvky, byl ryze technicky dán strop na 50 milionů korun za den. Tehdy nepředstavitelná suma... ale v pátek bylo těch 50 melounů dosaženo už kolem desáté večer. Aktuálně jsme (my Češi v počtu asi 71 000 dárců) na 118 milionech a lidé pořád přispívají dál. To znamená, že se česká pomoc pomalu blíží 5 milionům Euro. Kam se na nás hrabe Evropská komise.

A protože už Bohumil Hrabal v Ostře sledovaných vlacích vložil do úst tuším protektorátního rady Rezniceka výrok, že "Češi jsou smějící se bestie", tak Dárek pro Putina umožnil vytvoření "sbírkových klubů". (např. https://www.zbraneproukrajinu.cz/kampane/sos?referral=xakizyrire)

Tak hlásím, že jedno takové velmi úspěšné společenství se při této sbírce nazvalo „Tomio Okamura“, jiné, drobet dýchavičnější, „Globus za 12 litrů“. Soudruh předseda poslanecké sněmovny se již prostřednictvím svého mluvčího podrážděně ohradil. Možná by byl radši, kdyby se ten veleúspěšný klub nechal zaregistrovat jako „Pitomio“...

Milí přátelé, můžeme těmito penězi, a tedy generátory a bateriemi jen mírnit důsledky ruských zločinů. Ale v tomto rámci jsme zase jednou dokázali, že jako občané jsme aspoň na – velmi důležitý – moment „nejlepší v Evropě“. (Soudruhu Burešovi by to vlastně mělo dělat radost). U nás to není zvykem, ale bratři Poláci v takových momentech hovoří o „honoru narodowem“, tedy o národní cti. Když už tomu pojmu nerozumí současná vláda, pan prezident Pavel všem, kdo dali a dávají na https://www.zbraneproukrajinu.cz/kampane/sos, upřímně poděkoval.

Tak mám při vší té mizerii tohodle světa aspoň na moment dobrý pocit. Dopřejte si ho taky!

(jip)