Překlady z ukrajinštiny v Databázi knih: stav z konce r. 2025

Už potřetí se v posledních dnech roku obracíme k tematice překládání z ukrajinštiny do češtiny. Pomáhá nám v tom projekt nazvaný Databáze knih, od jehož založení uplynulo počátkem prosince sedmnáct let. Údaje, které se tímto prostřednictvím nabízejí, neumožňují sice odpověď na všechny otázky, které nás zajímají, ale jiný srovnatelný zdroj nemáme k dispozici.

Pokus o zhodnocení údajů Databáze knih jsme uskutečnili poprvé před dvěma roky a vloni ho zopakovali. Jedna ze čtenářek nám před rokem vytkla, že údaje nejsou dostatečně relevantní, že by bylo třeba znát statistiku vypůjčování titulů z veřejných knihoven atd. Podobné statistické podklady však k dispozici nemám a zůstávám tedy závislý na Databázi knih. Uvědomuji si přitom, že jde o podnik, který neodpovídá z některých hledisek odborným parametrům.

Postačí vyfiltrovat si v příslušné rubrice autory a autorky deklarované jako ukrajinské a budeme se divit, že se mezi ně počítá třeba někdejší akademik a pseudobiolog Lysenko, rusky píšící „kalič oceli“ Nikolaj Ostrovskij nebo publicista Jefim Fištejn. To, že se někdo narodil na Ukrajině, z něj samozřejmě nedělá ukrajinského (rozuměj ukrajinskojazyčného) spisovatele. Pro zajímavost a doplnění uvádím, že zvlášť je evidováno také osm rusínských spisovatelů, mezi nimiž dominují historik Ivan Pop a někdejší nenahraditelný „ideolog“ KSČ Vaska Bil´ak – v případě jeho knih projevilo však zájem maximálně sedm čtenářů/ek.

Dnes zde přes určité rozpaky, které tedy Databáze knih vyvolává, znovu zhodnotím zcela aktuální bilanci co do překladů krásné literatury z ukrajinštiny do češtiny. Znovu nám půjde o to, nakolik jsou čteny a hodnoceny překlady starší a jak se v konkurenci s nimi prosazují překlady vydané v několika posledních letech.

Bilance končícího roku naznačuje, že překlady z ukrajinštiny jsou i nadále čteny poměrně málo. Potvrzuje to už přehled nejčtenějších knih (bez ohledu na příslušnost k té či oné literatuře), ale také rubrika TOP 100 knih vydaných letos. Ta ostatně naznačuje obrovskou dominanci titulů přeložených z angličtiny nad kterýmkoli z dalších jazyků, ze kterých se překládá. V této stovce jsou sice zastoupeny i české knihy, ale žádná jiná slovanská literatura kromě jednoho titulu Poláka Andrzeje Sapkowského, autora tzv. fantasy literatury.

V celkové bilanci překladů z ukrajinštiny se na první místo z hlediska počtu ohlasů za celé období od roku vydání dostala próza Jurije Andruchovyče „Moskoviáda“ (český překlad vyšel v r. 2015), označená osmdesáti čtenáři – k jejímu úspěchu přispělo jistě i divadelní zpracování vysílané i českou televizí. „Moskoviáda“ předstihla dvě knížky dominující vloni – historický román „Roxolana“ od Pavla Zahrebelného (překlad z r. 1986) a knihu Volodymyra Javorivského „Marie z Černobylu“ (1990). Andruchovyče v r. 2025 vyhodnotilo jedenáct osob, kdežto knihy Zahrebelného pouze čtyři osoby a Javorivského už jen jedna. Zdá se, že „potenciál zajímavosti“ či přitažlivosti je u těchto titulů do značné míry vyčerpán.

To celkem platí také o čtvrté a páté knize v pořadí, „Velké hře“ Jurije Dolda Mychajlyka (naposledy vyšla česky v r. 1983, letos přibylo devět hodnocení k celkovému počtu 73) a „Internátu“ Serhije Žadana (překlad z r. 2023, přibylo čtrnáct hodnocení, tedy o něco více než v případě „Moskoviády“). Tak by bylo možno pokračovat také u většiny titulů dalších až po ty, které uzavírají první patnáctku knih a získaly celkově hodnocení třiceti čtenářů: román „Felix Austria“ Sofie Andruchovyč a prózu Serhije Žadana „Depeche mode“. Právě Serhij Žadan je autorem zastoupeným v rámci zmíněné dvacítky hned třemi pracemi – v tomto směru je autorem bezkonkurenčním – všichni ostatní autoři (osm) a autorky (čtyři) jsou zastoupeni titulem jediným.

Je však nutno ještě dodat, že vedle zmíněných autorů-beletristů prokazuje stále daleko větší míru čtenosti knížka „novopečené“ autorky spíše dokumentaristky, žijící už přes tři roky v Čechách, Oksany Maslové. Její „Deník uprchlice“ se může pochlubit celkově 157 čtenářskými záznamy, což je téměř dvojnásobek bilance „Moskoviády“. Tento polodokumentární text je z hlediska české čtenářské obce zřejmě bezprostřednější a srozumitelnější a má bližší vztah k nedávné a přímé české zkušenosti. Deník Maslové získal v tomto roce 14 čtenářských záznamů. Její dvě později česky vydané knihy už tak úspěšné nebyly. „Deník uprchlice“ se zatím dočkal také daleko většího počtu komentářů (44) než kterákoli jiná, výše uvedená kniha (nejvíce, třicet, jich má „Marie z Černobylu“).

Pokud jde o tituly čtené větší měrou a vydané zcela nedávno, upozorňuje na sebe nejvíce próza zatím méně známé autorky Sofie Pjankové „Věk rudých mravenců“ – vydalo ji pražské nakladatelství Maraton v r. 2024 v překladu Evy Reutové. Tento příběh z doby děsivého stalinského hladomoru roku 1933, zasazený do poltavského regionu, získal poměrně brzy po svém vydání 38 čtenářských záznamů a Pjankova tak vystoupila na jedenácté místo celkového hodnocení. Značně úspěšná je i kniha „Dcerka“ od Tamary Dudy – ta vyšla ve stejném roce v brněnském nakladatelství Host v překladu Jiřiny Dvořákové. Zatím získala 26 ohlasů, z toho více než polovinu v tomto roce. Do třetice pak lze uvést další prózu Serhije Žadana „Vorošilovhrad“, přeloženou do češtiny Miroslavem Tomkem a vydanou také v r. 2024 (pražské nakladatelství Argo): ta získala zhruba rok po vydání 26 ohlasů.

Nadále platí, že míra čtenosti, resp. čtenářského hodnocení literatury určené dětem je podstatně výraznější než v případě titulů „dospěláckých“. Dětské knihy, kde často obrazová složka přesahuje rozsahem textovou, hodnotí samozřejmě převážně rodiče malých čtenářů i čtenářek. První čtyři příčky zde nadále s přehledem ovládá vypravěčka a ilustrátorka Oksana Bula. Nejúspěšnější její přeloženou knížkou (vyšlo jich už šest) zůstává příběh o tom, jak si zubr hledá hnízdo (vyšla v r. 2017). Má na konci tohoto roku už 184 ohlasů a z toho jich letos přibylo sedmnáct.

Náš přehled jsme doplnili snímkem přebalu knihy Tani Pjankovy, reprodukce obálek některých dalších zmíněných titulů byly připojeny k textům předchozích přehledů. Bude zajímavé sledovat, zda se mezi čtenáři prosadí postupně také texty vydané v r. 2025 nebo ty, které teprve čeká uvedení na český knižní trh.

(boz)