Události a lidé kolem „odpískaného“ Nord Streamu

V poslední době zaujala zájemce o dění kolem Ukrajiny zpráva o tom, že polská justice propustila na svobodu Ukrajince, o jehož zatčení a vydání do Německa prostřednictvím mezinárodního zatykače požádala německá prokuratura. Polský premiér Donald Tusk k tomu řekl, že to bylo svobodné rozhodnutí soudu. On sám by prý Ukrajince, pokud se opravdu podílel na zničení plynovodu Nord Stream, poctil vysokým vyznamenáním. Další Ukrajinec, Serhij K., byl zatčen v Itálii, kde byl s rodinou na dovolené. Toho nyní italský soud po několika kolech odvolávání přece jen do Německa vydal.

O osudech obou plynovodů označených podivným německo-anglickým jménem, se lze dočíst více např. zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nord_Stream. My jsme o podivné záležitosti obou rusko-německých podmořských plynovodů již také psali. Můžeme si některé údaje zopakovat a pak se věnovat nejnovějšímu vývoji.

Nehodlám tu vést úvahy o stavu a úrovni německé justice. V letech ruské agrese proti Ukrajině ji spravovali dva pánové z „liberální“ FDP, nyní přešla do sociálně demokratických rukou. Když byly v září 2022 u ostrova Bornholm, tedy dílem v dánských, dílem ve švédských výsostných vodách, zničeny tři ze čtyř trub plynovodů Nord Stream 1 a 2, zahájilo vyšetřování Dánsko, Švédsko a také Německo. To sice k tomu nebylo teritoriálně příslušné, ale německé firmy Wintershall Dea AG a PEG Infrastruktur AG (E.ON) drží v konsorciu, ovládaném Gazpromem (51 %) společný podíl 15,5 % a Spolková republika se tedy cítí být oprávněna jednat z pozice poškozeného. Francouzští a nizozemští minoritní akcionáři (po 9 %) se oproti tomu do vyšetřování nezapojili.

Je třeba připomenout, že Nord Stream 2 byl od roku 2021 sankcionován ze strany USA jako proruský, mezinárodní bezpečnost narušující projekt. Přesto byl dokončován prostřednictvím podvodného konsorcia, vydávajícího se za zemskou „ekologickou nadaci“ ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořany. Nord Stream 1 byl de facto (rusko-)německým „státním“ podnikem, který spoluzaložil a řadou vysokých garancí ještě po své volební prohře roku 2005 vybavil sociálně demokratický kancléř Gerhard Schroeder. Nord Stream 2 je oproti tomu čistě privátní podnik, který kancléřka Merkelová odmítla „státně posvětit“, tedy garantovat.

Vyšetřování exploze bylo ve Švédsku a Dánsku zastaveno s tím, že pachatele není možno jednoznačně identifikovat. Vyšetřovatelé nicméně konstatovali, že destrukce důkladně opevněného, v hloubce 70–80 metrů ležícího potrubí podstatně přesahovala (nadto při poměrně silném vlnobití) možnosti běžných žabích mužů: byla spíše úkolem pro těžkou technikou vybavenou speciální loď. Nad místy obou výbuchů byla v době, předcházející destrukci, satelitně monitorována skupina ruských lodí, z nichž plavidlo SS-750 mělo prokazatelně na palubě miniponorku, ideální to nástroj pro podobnou akci.

Německá odborná diskuse se koncem roku 2022 celkem shodla, že zásah byl mimo možnosti komanda žabích mužů, nadto z tak nestabilní báze, jakou byla nevelká plachetnice. Němečtí právníci tehdy podotkli, že i kdyby šlo o ukrajinskou akci, byla by právně kryta v rámci válečného práva. Oproti tomu německá prokuratura ve vyšetřování pokračuje s tím, že z činu obvinila výhradně Ukrajinu. Oficiálně vychází z toho, že „nemá žádné informace o státním zadání z Ruska“, zatímco údajně „lze podle zpráv tisku uvažovat o zapojení ukrajinských státních orgánů“.

Soukromě vznáším dotaz, na základě čeho je za těchto okolností možno považovat Německo nadále za „právní stát“. Nebožtík prof. Jan Křen s požitkem občas citoval větu: „Přísně tajné, bližší v denním tisku“. Destrukci obou, několik desítek kilometrů od sebe vzdálených potrubí, která vybuchla s odstupem osmi hodin, tedy mělo provést ukrajinské tajné potápěčské komando, které si k tomu účelu pronajalo v Německu sportovní jachtu Andromeda, vztyčilo na ní ukrajinskou vlajku a zanechalo na palubě celou řadu stop, které tam vydržely dokonce více dní po zmíněné akci.

Aktuálně se ale porozumění této kauze posouvá: Začalo se uvažovat, že Rusko, které s předstihem před výbuchem zastavilo dodávky plynu do Německa Nord Streamem 1, způsobilo nedodáním plynu německým firmám škody v uznané výši 40 miliard euro. Akceptování výsledků arbitráže a platbě 13 miliard pokuty se Rusko vyhnulo poukazem na to, že nemohlo dodávat, protože tomu zabránila vyšší moc, tedy destrukce potrubí. Rusko tedy tehdy a také dnes mělo a má motiv udělat vše pro to, aby destrukce byla připsána Ukrajině.

Poslanci německého Spolkového sněmu za Zelené (Konstantin von Notz a Michael Kellner) i za CDU (Roderich Kiesewetter), ale také výzkumný tým University of Pensylvania i bývalý analytik dánské tajné služby Jacob Kaarsbo poukazují na možnost, že pronájem plachetnice byl jen zastírací akcí k destrukčnímu podniku, provedenému těžší technikou.

Žurnalistka, která si Andromedu v německém přístavu Roctock pronajala, je sice Ukrajinka, ale má i ruský pas a trvale pobývá a pracuje na okupovaném Krymu a v Rusku. Na rozpor mezi extrémně profesionální diverzní akcí a zcela amatérským vygenerováním množství banálních stop na pronajaté lodi (ale jak vlastně prokuratura od počátku ví, že otisky prstů a stopy DNA patří ukrajinským potápěčům?) upozorňují všichni účastníci této diskuse. Jen Spolková prokuratura trvá na svém, resp. aktuálně neodpovídá na dotazy. Jak v Polsku, tak v Itálii proto zazněl údiv: „Pokud Německo, jak Berlín neustále zdůrazňuje, pevně stojí na straně Ukrajiny jako oběti války, je trestní stíhání Ukrajinců za jejich legitimní obranu proti agresorovi Rusku perverzí soudnictví, resp. v důsledku důkazem německé angažovanosti ve prospěch ruského agresora.“

To je drsný výrok, není však nepravdivý. V Německu stále širší kruhy žádají smíření se s Ruskem a obnovení lukrativních obchodů: Pro návrat k nákupu ruské ropy a plynu se minulý týden ve Spolkovém sněmu (opět) rozhodně vyslovila předsedkyně Alternativy pro Německo, Alice Weidel. To samé už roky veřejně žádá saský premiér, předseda saské CDU, Michael Kretschmer. A samozřejmě obdobně se vyjadřuje i otevřeně proruské křídlo SPD, které je po své show v letech Scholzova kancléřování aktuálně poněkud zatlačeno do pozadí, ale své přesvědčení neztrácí ani neskrývá. O pozici postkomunistické Die Linke (Levice) není třeba hovořit.

V celém Spolkovém sněmu tak zůstává v plně protiruské opozici pouze (doleva driftující) strana Zelených a část CDU. Neznamená to, že by se prorusky „nacifikovalo“ celé Německo, tento trend se týká převážně „jen“ většiny německých politických elit. Občanstvo, samozřejmě až na většinu „Dederonů“, si udržuje jak příčetnost, tak občanskou slušnost. Ale co je mu to platné? Asi tolik jako nám, kteří se jen děsíme toho, co v naší zemi medu a mléka začne provádět vláda trestně (skoro)stíhaných Babišů, Okamurů a snad i dalších (turbo)Turků.

(jip)