Pražský dům U zvonu nabídl procházku hudební Ukrajinou

Ukrajinské koncerty už přestaly být v posledních letech v Praze vzácností. Dosavadní bilanci doplnil v době těsně po ukončení českých parlamentních voleb koncert v staroměstském domě U kamenného zvonu. Hlavním organizátorem se stala pražská nezisková organizace Paljanycja za pomoci Nadace Pylypa Orlyka.

Pětice umělců reprezentovala z hlediska svých současných vazeb a míst pobytu nejen Ukrajinu, ale i Českou republiku a Rakousko. Koncert nazvaný „Hudební cesta Ukrajinou napříč věky a regiony“ byl rozdělen do čtyř tematických bloků. První zajistili hudebníci a muzikologové Ljubov Plavska a Ondřej Dobisík. V sólovém provedení v doprovodu některého z připravených nástrojů zazněla pětice písní obsažených ve zpěvníku nazvaném Bohohlasnyk, vydaném poprvé v r. 1790 v tehdy řecko-katolickém počajevském klášteře na Volyni. Tato populární písňová sbírka byla později mnohokrát přetiskována.

Jde o sborník písní stojících mimo oficiální liturgii a prováděných při jiných příležitostech, třeba i na tržištích. Texty psali např. studenti kyjevské akademie i kolegií v menších městech. Právě oni mohli být také interprety, stejně jako potulní hudebníci vydělávající si na živobytí zpěvem a hrou na některý oblíbený nástroj. Některé z těchto hudebních děl, např. píseň o zázraku Panny Marie Počajevské, jsme mohli slýchat i při koncertech ukrajinského pěveckého sboru, který v Praze působil v době totality.

Protože texty písní byly doprovázeny ukázkami stránek počajevského tisku, mohli jsme si všimnout nejen jeho typografické podoby, ale i toho, že obsahoval některé texty latinské a polské – také ty interpretka zazpívala. Je to cenné svědectví o dlouhotrvajícím vzájemném působí různých kulturních a konfesních vlivů v prostředí severní části Ukrajiny, kde polština a latina doplňovaly hudební i literární projevy ukrajinské a církevně slovanské.

Následující čtvrtinu programu zajistil bandurista Bohdan Šutka, kterého jsme v Praze přivítali už dříve. Tentokrát si s sebou přivezl dva odlišné typy nástrojů: starší z nich se typově hlásil až do první poloviny 18. století. Hrané skladby byly různého typu a stáří a některé z nich byly upraveny známými ukrajinskými hudebníky. Repertoár, ze kterého mohou čerpat současní banduristé, je opravdu široký a byl zapisován a přetvářen po mnoho generací. Jen část skladeb byla doprovázena zpěvem interpreta.

V případě „Metelice“ jsme se seznámili se zpracováním tanečního motivu, zatímco skladba Trh s nevolníky v Kaffě nás přivedla do prostředí tehdy muslimského Krymu, kde byli prodáváni zajatí kozáci. Oproti tomu závěrečná píseň tohoto bloku vznikla daleko později, v době boje ukrajinských povstalců proti nacismu a stalinismu v polovině 20. století. Pro banduru ji upravil právě Bohdan Šutka.

Třetí část programu zajistila opět Ljubov Plavska, která nás zavedla do hudebního a prostřednictvím doprovodné videoprojekce hvězdné oblohy i do přírodního prostředí odlehlého ukrajinského regionu. V Polesí, nacházejícím se při ukrajinsko-běloruské hranici, se dodnes dochovala řada archaických etnografických jevů. Čtyři písně, které Ljubov Plavska interpretovala autentickým způsobem, připomenuly způsob zpěvu tamních selských interpretek. Zpěvačka se pohybovala po celém zatemněném sále, aby naznačila všudypřítomnost zpěvu v kraji plném jezer, bažin a autentického nočního ticha, které před půlstoletím nejvýrazněji narušila někdejší černobylská atomová elektrárna.

Závěr koncertu zajistila čtveřice hudebnic, mezi kterými „kraloval“ Bohdan Šutka, V tomto případě hrál na nástroj zvaný cymbaly – ten není plně totožný s cimbálem známým u nás, v moravském prostředí. Celé kvarteto vystoupilo pod jménem souboru Čornohora, které evokuje představu jednoho z vrcholů ukrajinských Karpat. Není divu, že v této části koncertu byla prezentována právě ukrajinská část karpatského regionu, jmenovitě huculská a bojkovská podoblast. Představil ji např. dynamický tanec zvaný arkan, nejznámější melodií však byla variace na nesmírně populární píseň „Verchovyno, svitku ty naš“, značně populární i mezi pražskými Ukrajinci.

Pečlivě připravený koncert vyslechlo asi třicet zájemců – zastoupeny byly i děti. Není úplně jasné, proč byl doprovodný výklad tlumočen z češtiny do angličtiny, omezilo to možnost slyšet libozvučnou ukrajinštinu a hovořit o některých zajímavých věcech detailněji. Vůbec však nelze pochybovat o tom, že pro všechny, kteří do domu U zvonu přišli, znamenal předvedený repertoár pověstné pohlazení po duši. Vcelku lze tuto akci označit za příklad zdařilé popularizace části obrovského hudebního pokladu minulé i současné Ukrajiny. Bude velmi užitečné v podobných pokusech pokračovat. Snad by se tak podařilo postupně přilákat větší množství českých posluchačů…

(boz)