Nahlédnutí do „ukrajinské knižní police“ v pražském Klementinu

Velká část mé generace byla a zůstane pokolením ctitelů i milovníků tištěného slova, ať k nám přicházelo v jakékoli podobě. Oslovovaly nás především knihy, ale v určité míře i opravdové, lepší nebo horší časopisy a noviny. Reklamní letáky jsme k životu nepotřebovali, instrukce, pokyny a formuláře bohužel občas ano, byť nedobrovolně...

Za poslední tři desetiletí mnohé z nás odvedly a svedly nové, do té doby nepředstavitelné informační technologie. My, tradiční čtenáři, jsme se dostali do menšiny, ale zůstáváme své zálibě věrni, ač nás v metru i jinde obklopují „čtenáři“ hltající texty, obrázky, hry či co všechno ze svých mobilních telefonů. Někdy si skoro připadám jako příslušník zvolna vymírajícího druhu, ale zůstanu při svém…

Někteří také dodnes chodíme často a rádi do knihoven a jejich studoven. Pro mne je už přes půl století druhým, nemalé potěšení přinášejícím pražským domovem jedna z „vzdělanostních pevností“ Prahy. Mám na mysli Klementinum, po jehož krásném areálu se pohybuji často a rád mezi přízemím a třetím, „slovanským“ patrem. Nikdy neodcházím s prázdnou. Studovny, většinou spíše poloprázdné, nabízejí vždy něco nového a několikrát do týdne zde tedy konám čtenářský „ples nenasyty“.

K lákadlům, jimiž mne, česko-ukrajinského čtenáře, Klementinum přitahuje, přibyla počátkem letošního května novinka. Pod patronátem manželky ukrajinského prezidenta, paní Oleny Zelenské, se v různých místech Evropy i ostatních kontinentů objevují v posledních čtyřech letech tzv. ukrajinské knižní poličky („ukrajinski knyžkovi polyčky“). V češtině by mohly být určitou paralelou tzv. „knihobudky“ či „knihoskříňky“. Beru-li ale v potaz klementinskou inovaci, hodilo by se v českém překladu užít nejspíše termínu „knižní regálek“.

„Ukrajinské knižní poličky“ jsou už zavedenou součástí kulturní složky ukrajinské zahraniční politiky a propagandy. Musíme doufat, že je tato forma kulturního exportu dobře promyšlena a domyšlena a že přinese potřebný efekt. Zřízeny byly postupně na základě příslušných dohod už ve více než 250 lokalitách 59 zemí všech kontinentů (Antarktidu samozřejmě nepočítám). V Praze byla tímto způsobem už dříve vybavována ukrajinskými tituly Městská knihovna, ale je dobře, že se pozornosti dostalo po této stránce také knihovně Národní.

Klementinský regálek pro knihy darované ukrajinským státem najdeme uprostřed haly služeb Národní knihovny. Poliček v něm napočítáme pět – dostupné jsou z obou stran – a jsou poměrně hustě zaplněny. Najdeme zde knihy reprezentující nejrůznější žánry, převažuje však krásná literatura, průřezově autorů od konce 18. století až do současnosti. Méně zastoupeny jsou tituly odborné a aspoň teoreticky je tento výběr ukrajinské knižní produkce určen i dětem. Převažují tituly vydané v letech 2019–2022 a našel jsem jen dvě, publikované na úsvitu ukrajinské státnosti, v letech 1991 a 1992. Většina knih je samozřejmě vydána v ukrajinštině, najdeme však také několik titulů anglických.

Ne že by v areálu Klementina – v Národní i Slovanské knihovně nebo ve specializovaných studovnách – ukrajinské knihy chyběly: v depozitářích jsou jich uloženy desetitisíce. Ostatně v některých případech najdeme tituly zastoupené v „ukrajinské knižní poličce“ také ve fondech Slovanské knihovny. Tam si jich však málokdo všimne. Veřejně vystavená polička je pokusem přiblížit alespoň jejich výběr čtenářům a zaujmout návštěvníky této části knihovny, kteří by se jinak k ukrajinské knižní produkci vůbec nedostali.

Máte-li nezbytný čtenářský průkaz, lze si tyto knihy, opatřené signaturou Národní knihovny (třeba i ty dětské), vypůjčit za standartních podmínek domů. Za sebe mohu říci, že jsem sice zatím příliš výrazný ruch kolem regálu nezaznamenal, ale tím spíše se mohu čas od času nabízeným knížkám aspoň trochu věnovat sám. Dávají dohromady zajímavý vzorek současné ukrajinské knižní produkce a v tomto směru bude možno vybraným titulům věnovat i na našich stránkách více pozornosti.

(boz)