Tři roky války o Ukrajinu v obrázcích českého autora

Evžen Novák – noegraphic: Přicházím v míru!... aneb obrazová historie jedné války

V době menších i velkých válečných konfliktů přichází přes všechno jejich zlo a tragičnost ke slovu slovní i kreslený humor. Ten je především nezbytnou součástí válečné reflexe obou soupeřících stran a prostředkem jejich propagandy. Umožňuje však také vyjádřit se k aktuálnímu dění lidem z dalších zemí. Nejinak tomu bylo a je s českou reflexí ruské agrese proti Ukrajině.

V červnu r. 2022, kdy od počátku ruského vpádu na Ukrajinu uplynulo teprve čtvrt roku, uspořádal pan Ota Kmínek v Ratajích nad Sázavou výstavu kreslených vtipů českých autorů na tehdy aktuální válečná témata. Týž galerista uskutečnil v následujících dvou letech výstavu prací dvou ukrajinských autorů. Mezitím válku glosovali další čeští kreslíři, kteří se chtěli s tematikou války proti Ukrajině vyrovnat. Na nejnovější případ zde upozorním.

V regionálním muzeu v Kralupech nad Vltavou je v prodeji více než stopadesátistránková knížka méně známého autora Evžena Nováka. Tento kreslíř, který patří k organizátorům kulturního života v Libčicích nad Vltavou, nepříliš vzdálených od Kralup, připravil na počátku letošního roku reedici svého válečného „obrazového deníku“ vedeného od počátku ruského vpádu na Ukrajinu.

Autor začal hned v únoru 2022 reagovat na zprávy z Ukrajiny pérovkami kolorovanými přímo v počítači, později používal akvarelových pastelek. Jak kreseb přibývalo, rozhodl se narůstající „malovanou válečnou kroniku“ zpřístupnit nejen českým, ale také ukrajinským či anglicky mluvícím zájemcům. Pod každým vtipem jsou proto uvedeny překlady doprovodných výroků či vysvětlujících textů do uvedených dvou jazyků.

Z knížky, nyní znovu vydané, je patrné, že ruská válka proti Ukrajině vstoupila natrvalo do karikaturistova každodenního uvažování. Jak sám autor uvádí v předmluvě, snažil se sérií téměř denně kreslených vtipů osobně se vypořádat s hlavním „tvůrcem“ ruské agrese i jeho spoluviníky, tedy např. Lavrovem, Prigožinem či tragikomickým zástupcem Ruska v Radě bezpečnosti Něbenzjou. Bere si ale na paškál také řadu Putinových spojenců ze zemí třetího světa i ty představitele Evropy a Ameriky, kteří různou měrou brzdili či brzdí pomoc poskytovanou Ukrajině. „Hrdiny“ knihy se tedy nově stali také Fico a Orbán, v nejnovější části ovšem i Trump a Musk – nikoho z nich autor nešetří. Do některých kreseb však vstupují také muži minulých časů: někdejší sovětští vůdcové stejně jako Adolf Hitler.

Evžen Novák v předmluvě přiznává, že řada témat se v jeho vtipech opakovala, a proto při jejich knižním vydání provedl výběr. Výsledkem je publikace 264 kreseb, resp. dvojic kreseb, z let 2022–2024, které jsou v knize seřazeny v chronologickém pořadí. Můžeme si tedy připomenout, „jak to všechno bylo“, neboť zapomíná se snadno. Více než polovina vtipů se týká prvního roku války – čteme zde tedy jména Melitopol, Buča, Mariupol, ale tématem jsou např. i pračky a ledničky, uloupené ruskými vojáky na Ukrajině, stejně jako ruským státem kradená pšenice.

Z dalších dvou let je vtipů poněkud méně a v posledním už se hlásí nový rok 2025. Bohužel ujištění „Tak letos končíme, Vladimíre Vladimíroviči“ zní na konci letošního března dost nejistě, stejně jako konstatování: „Mohu jen doufat, že relativně nedávná historická zkušenost z druhé světové války i následného vývoje ´otevře všem oči´“. Mnoho lidí v České republice i jinde však upřednostní mít oči natrvalo zavřené a slyšet spíše na Ruskem šířenou propagandu.

Stojí za to ještě upozornit na několik vysloveně českých motivů. Procházíme-li knihu stránku po stránce, najdeme tu nejprve judistu-olympionika Krpálka v boji s ruským soupeřem, kterému soudcuje rozhodčí z Evropské unie (s. 17), na s. 40 se pak nabízí Putinovi a jiným diktátorům květnová automobilová projížďka po Praze, a to zcela zdarma. Zajistit ji slibuje cestovní kancelář Anthropoid a tímto způsobem se tedy připomíná atentát na Heydricha z r. 1942. Na s. 60 konstatují čeští hospodští návštěvníci při sledování televize: „Už aby ta krize na Ukrajině skončila, jinak nám zdraží pivo“ a o jedenáct stránek dále sledujeme hitlerovsko-putinský dvojhlas nad mapou tu Československa, tu Ukrajiny. Oba duševní bratři říkají jedním hlasem totéž: „Dejte nám tato území a zachráníte si v Evropě mír.“

Nejsem kompetentní posuzovat autorovo kreslířské umění. Jisté problémy vidím především v zobrazování současného ruského diktátora, který se leckde podobá spíše svému předchůdci Jelcinovi. Dále je třeba vyslovit dvojí výhradu týkající se textové části knihy. Místy byla nedbale provedena korektura českých popisek a ke spokojenosti máme daleko také při sledování kvality překladu popisek do ukrajinštiny – zdá se, že v některých případech nebyl text v potřebném rozsahu pochopen. Oběma nedostatkům se dalo při troše snahy vyhnout.

Celkově asi nejen na mne, ale i na řadu dalších čtenářů či „prohlížečů“ knihy Evžena Nováka padne po prolistování knihy smutek, přestože se jedná o knihu vtipů. Vždyť jím a tisíci dalších komentátorů a pozorovatelů bylo vysloveno mnoho varování týkajících se dalšího vývoje konfliktu, ten však v těchto týdnech kráčí, jak se zdá, nepříliš nadějnou cestou. Musíme si tedy se zaťatými zuby opakovat spolu s autorem „Ukrajina nikdy nezhyne!“ a udělat proto v bližší i vzdálenější budoucnosti maximum…

(boz)

Novák, E. – noegraphic (2025): Přicházím v míru! … aneb obrazová historie jedné války 2022-2024. /Libčice nad Vltavou/, vlastním nákladem. Druhé vydání. Stran (12) 141 (7). /ISBN neuvedeno/