Z hlubin dávnověku (XL): Avaři na šachovnici Evropy
Mezi lety 560 a 562 došlo k několika klíčovým událostem. Avarským khaganem se stal Bajan, jediný khagan, kterého známe jménem. Králem Langobardů se stal Alboin. V roce 561 zemřel franský král Chlothar. Podle franského zákona byla původně jednotná říše rozdělena mezi jeho čtyři syny: Chariberta, krále Paříže, Chilpericha, krále Soissons, Guntrama, krále Burgundska a Sigiberta, krále Austrasie. Následkem toho vypukl okamžitě bratrovražedný boj, v němž se každý z dědiců snažil pobít ostatní tři a sjednotit říši pod svou vládou. Bajan, Sigibert a Alboin mezi sebou rozehráli složitou šachovou partii, jejíž tahy se nám z prvního pohledu zdají někdy nesmyslné. Tak především: proč se Bajan vydal na dlouhou a strastiplnou cestu kolem Karpat k Labi, dokonce dvakrát za sebou? Jak to, že Sigibert byl sice v druhé bitvě Bajanem poražen a zajat, ale nakonec se rozešli jako nejlepší přátelé? Proč Alboin souhlasil s tím, že po porážce Gepidů přenechá jejich území Avarům, načež vzápětí odtáhl do Itálie a předal jim Panonii celou?
Někteří autoři se domnívají, že Bajan táhl na Franky z podnětu Byzance, která chtěla oslabit konkurenční Franskou říši. W. Pohl je jiného názoru. Soudržnost avarského khaganátu udržovala pouze osoba vítězného khagana. Každá porážka či úspěšný odpor ze strany napadeného ohrožovaly jeho postavení. Bylo tu precedens: když krutý, ale neschopný rouranský khagan Doulun utrpěl sérii porážek, zatímco jeho strýc Nagaj vítězně bojoval s Hefthality, rouranští velmoži Douluna zavraždili a na jeho místo nastolili Nagaje – s odůvodněním, že Nebesa odňala Doulunovi mandát a přenesla ho na Nagaje. Jestliže tedy Bajan byl Římany odmítnut a vykázán, musel nutně předvést nějakou úspěšnou akci. V prvním střetu ho Frankové odrazili – vrátil se tedy po třech letech znovu. Přitom celkem třikrát prošel zeměmi Slovanů – Budžakem, Podolím, Zakarpatím, Haličí, Malopolskem. Nepochybně toho využil k intenzivnímu verbování dalších vojáků. Rouranská/avarská armáda měla přesně stanovený vojenský řád: zbabělost se trestala ukamenováním, kdežto zvláště statečný bojovník dostával mimořádnou odměnu ještě navíc k obvyklému podílu z kořisti. Ambiciózním mladíkům z chudých slovanských vesnic se tu nabízela velmi lákavá možnost vojenské kariéry.
V druhé bitvě byli Frankové poraženi a Sigibert zajat. Měl být propuštěn za výkupné. Ale Sigibert začal vyjednávat a zřejmě nabídl víc než jen výkupné. Řehoř Tourský uvádí, že čeho nedosáhl bojem, toho dosáhl uměním podplácet. Oba stratégové jednali několik dní, ujistili se navzájem o věčném přátelství, ale obsah smlouvy neznáme. Kronikář zapsal jen to, že Bajan požádal o potraviny – mouku, čočku, skopové a hovězí – a za tři dny nato odtáhl. István Bóna se domnívá, že Moravskou branou do Panonie, ale to nedává smysl, protože následný útok na Gepidy vedli Avaři od severovýchodu, tedy od Karpatského oblouku. Zato Moravskou bránou skoro určitě pádil rychlý posel k Sigibertově sestře Chlothsindě, manželce langobardského krále Alboina.
Když totiž byla Franská říše rozdělena, k Sigibertovu podílu – Austrasii čili Východofranské říši – patřila formálně také severní Itálie, které se Frankové zmocnili během Justiniánovy gótské války. I po jejím skončení je odtud byzantský generál Narses jen obtížně vytlačoval. Poslední zaznamenaná bitva s Franky se odehrála roku 560 u Verony. Sigibert, který měl dost starostí s tím, aby si uchránil vlastní kůži, opravdu nepotřeboval mít na svých hranicích hned dvě rozpínavá impéria – Římany a Avary. Položit mezi sebe a Římany menší spřátelené germánské království jako nárazníkovou zónu mu přišlo vhod, navíc Langobardi potom častými nájezdy do Burgundska zaměstnávali bratříčka Guntrama, čímž Sigibertovi značně ulehčili. Langobardi možná už od začátku plánovali skončit své putování v Itálii, která byla rozhodně ekonomicky zajímavější než zpustlá Panonie, ale zatím neměli dost silné vojsko ani na to, aby sami porazili Gepidy. Možnost využít avarské pomoci tedy přišla Alboinovi jako na zavolanou.
Ovšem také Bajan uměl taktizovat. Bezpečně zaparkovaný se svým vojskem někde mezi Dněstrem a Dunajem protahoval jednání, střídavě souhlasil a odmítal, předstíral, že váhá, a přitom stupňoval své požadavky. Nakonec dosáhl toho, že mu Alboin věnoval nejen celou Panonii, ale také desetinu langobardského dobytka. Alboin si zase vymínil, že ještě 200 let se Langobardi budou smět do Panonie vrátit – to pro případ, že by italský podnik nevyšel.
Alboin tedy se svými Langobardy vytáhl na Gepidy od severozápadu, zatímco Bajan vyčkával v záloze. V průběhu bitvy náhle přišla Gepidům zpráva, že Avaři vnikli od severovýchodu na jejich území a pustoší jejich domovy. Otevření této druhé fronty vneslo do gepidské armády zmatek. Alboin osobně zabil gepidského krále Kunimunda, převzal tím legitimně vládu nad jeho lidem a rázem měl k dispozici celou gepidskou armádu. Když navíc oznámil, že hodlá táhnout do Itálie a v celé Panonii budou vládnout asijští barbaři, přidala se k jeho tažení valná většina obyvatel: Gepidé, Sarmati, Svébové, Norikové, Panonci. Sigibert mu k tomu ještě poslal 20 000 Sasů. O Velikonocích roku 568 se celý tento zástup vydal na pochod. Tedy hlavně elita a „zbrojný lid“, sedláci zůstali na místě, protože jim bylo celkem jedno, komu budou platit daně. Bajanovi rázem spadla do klína celá Panonie, aniž v podstatě hnul prstem.
Co ještě nabídl mazaný Sigibert Bajanovi kromě mouky, čočky, skopového, hovězího a Panonie? Je tu jeden nevyjasněný detail. Obě bitvy se odehrály „in Thuringia, iuxta Albium fluvium“, v Durynsku u řeky Labe. Samostatné Durynské království zaniklo roku 530, kdy bylo přičleněno k Austrasii, ale jeho přesné hranice neznáme. Rozhodně bylo větší než dnešní Durynsko, archeologové nacházejí durynské osady i v západních Čechách. Je tedy pravděpodobné, že skutečně dosahovalo až k Labi. Jenže: na všech mapách, které ukazují dělení říše po Chlotharově smrti, sahají hranice Austrasie jen k Sále. Do prostoru mezi ní a Labem jsou umístěni Srbové. Kdy došlo k tomuto posunu hranic? Slované osídlovali toto území postupně od jihu už před příchodem Avarů. Bajan si s sebou přivedl vojsko plné Slovanů, Slované tedy byli „jeho lidé“. Lze si představit, že si na oblast osídlenou Slovany činil nárok. Pro Sigiberta nebyla nijak důležitá, byly tam samé lesy a žádná města, v podstatě tedy nic netratil, když ustoupil za Sálu a získal tak další nárazníkovou zónu. Ani Bajan netrval na faktické avarské přítomnosti, prostředí bylo pro pastevce koní krajně nepříznivé, stačilo mu formální uznání. Pánové se rozešli v nejlepší shodě a dokud byli živi, nikdy na sebe nezaútočili.
Franští kronikáři samozřejmě takový poněkud zahanbující ústupek nezaznamenali. Představa kočovnického pohlavára, kterého chytrý král uplatil několika vozy s jídlem, byla pro ně rozhodně přijatelnější. Diplomat Sigibert I. vstoupil do legend jako Siegfried Drakobijce. Skutečně byl roku 575 zákeřně zavražděn v lese u Vitry, vrahy ovšem neposlala jeho manželka Brunhilda, jak tvrdí báje, ale bratříček Chilperich. Brunhilda, dcera vizigótského krále Athanagilda, také nenásledovala svého manžela ve smrti, nýbrž vládla železnou rukou jako regentka ve jménu Sigibertova syna, dvou vnuků a pravnuka, až ji její političtí odpůrci obvinili ze zosnování vražd deseti franských králů a ve zralém věku 70 let ji nechali usmýkat koněm. Není divu, že tak energickou dámu pasoval mýtus na valkýru.
Bosenský historik H. Hamzabegovič se však domnívá, že úmluva mezi Sigibertem a Bajanem šla ještě dále. Podle něj si oba vládcové rozdělili sféry vlivu v Evropě severojižní linií v prodloužení toku Sály na „germánský západ“ a „slovanský východ“ – Hamzabegovič tuto čáru nakreslil na mapě. Pokud je to pravda, tak toto rozdělení vrhá dlouhý stín: zatímco F. Palacký líčí české dějiny jako odvěký souboj mezi holubičími Slovany a vrozeně agresivními Němci (podobně jako dnes kritická rasová teorie tvrdí, že každý běloch je od narození rasista), jeho německý současník C. von Höfler hlásá, že to byla „právě dědičná nenávist Slovanů ke všemu germánskému a německému, která způsobila, že dali přednost turkotatarskému jhu před začleněním do západního civilizačního okruhu.“
Odkazy:
(mas)
- Pro psaní komentářů se přihlaste