Ukrajinu bráníme také my – ukrajinisté

Ti šťastnější stáli minulou neděli na Staroměstském náměstí nebo jinde v Čechách či na Moravě, aby osvědčili svou trvající podporu Ukrajině. Pokud si někdo přivezl z hor nebo odjinud chřipku a svádí s ní souboj, mohl nejvýš sledovat přenos z pražské akce. Měl přitom více času na přemýšlení o posledních třech letech. A po pěti dnech divadlo ve washingtonské Oválné pracovně…

Roky ruské agrese pokryly v tuto chvíli už více než třetinu doby existence našich webových i FB stránek. Zakládali jsme je dva a půl roku po rozpoutání „malé války“, kterou Rusko zahájilo v r. 2014 vpádem na Krym a do ukrajinského Donbasu. Z tohoto hlediska jsme tedy spolu s Ukrajinou „ve válce“ od počátku existence projektu My a Ukrajina. Vyhnu se zde v tuto chvíli obecným úvahám o ruské agresi. Zajímá mne otázka, jak se podepsaly tři válečné roky na podobě obou variant projektu My a Ukrajina. Ne každého může takováto sebereflexe zajímat, je však potřebná.

Začneme FB stránkami. Jejich podoba byla ruskou agresí samozřejmě výrazně ovlivněna. Záleželo přitom na směru aktivit a zájmů velkého kolektivu vkladatelů: jeho konkrétní podoba se samozřejmě proměňovala. Prvotní velký počet reakcí a příspěvků postupně klesal. Nyní je vkládá jen zlomek ze současných více než osmi tisíc současných členů skupiny, to však nepřekvapuje.

Textové i obrazové válečné zpravodajství na FB stránkách výrazně převládlo, snažili jsme se však, aby se nestalo jejich jedinou a bezvariantní obsahovou složkou. Proto se snažíme téměř denně upozorňovat na ukrajinské novinky a zajímavosti z oboru kultury, společenského života nebo i sportu. Vítány jsou zejména zprávy o událostech z těch sfér, v nichž se projeví stopa česko-ukrajinských vztahů.

Mně přísluší spíše úvaha o webových stránkách, které rediguji a pro které jsem v uplynulých letech připravil většinu příspěvků. Na webových stránkách jsou od jejich založení umisťovány delší články, které se většinou týkají právě širšího kontextu česko-ukrajinských vztahů, primárně nikoli politických nebo vojenských. To se ani v posledních třech letech nezměnilo.

Je tedy patrné, že jen menší část textů byla věnována problematice mnohaleté ruské agrese proti Ukrajině. Připravoval je převážně historik, univerzitní profesor Jiří Pešek, který popisoval zahraničně-politické peripetie ukrajinské obranné války. Věnoval se zejména problematice německé pomoci (a někdy i „nepomoci“) Ukrajině, kterou dobře zná.

Většina textů webových stránek však cíleně sledovala různé aspekty problematiky, která je zmíněna v názvu našeho projektu. V r. 2016 jsme se rozhodli mezi několika variantami pro dnes už vžitý název „My a Ukrajina“. Nově vznikající projekt měl zvolený název naplnit kratšími články a knižními recenzemi z oboru česko-ukrajinských vztahů.

Trvalo nějaký čas, než se ustálil okruh otázek, kterým se postupně dostalo pozornosti. Upřednostnili jsme témata z politické a kulturní historie česko-ukrajinských vztahů. Protože nejsem politologem ani znalcem vojenské strategie nebo techniky, nebyly u nás tyto otázky probírány. S ohledem na dlouholeté zkoumání různých stránek české i ukrajinské historie jsem se velmi brzy zaměřil přednostně na vztahovou problematiku sledovanou v rozmezí od počátku 19. do závěru 20. století. Jsem si jist, že jsme díky tomu sesbírali bohatý materiál, který je v této podobě k dispozici nejen současným, ale i budoucím zájemcům o Ukrajinu. Mám na mysli jak odborníky, tak v nemenší míře laiky a jde jen o to, nakolik se tento úkol daří plnit zvoleným výběrem témat a jejich zpracování.

Ani za „velké agrese“, od konce únoru 2022, jsme se tedy nestali doménou zaměřenou přednostně na problematiku obrany Ukrajiny proti Rusku a ani jsme se o to nesnažili. Úspěšně plní tyto úkoly řada jiných stránek, z nichž lze jmenovat obsahově bohatý internetový deník www.forum24.cz. Z FB stránek zasluhuje pozornost skupina „Válka na Ukrajině“, která má téměř 25 000 členů a členek (https://www.facebook.com/groups/valkaua/members?locale=cs_CZ). Ukrajinská tematika je samozřejmě přítomna jako dominantní v různé informační hodnotě na desítkách jiných adres. Vyhodnocení všeho, co je zde denně publikováno nebo přetiskováno, přesahuje síly jakéhokoli jedince.

Nemělo by nejmenší smysl jim a jejich autorům, kteří se soustřeďují na současnou problematiku a často to dělají velmi dobře, konkurovat. My jsme se pokusili až do září 2023 pravidelně uveřejňovat alespoň Ukrajinskou kroniku. I tento úkol se ukázal být příliš náročným, před jeho organizačními obtížemi jsem nakonec kapituloval.

Na druhé straně se zdá, že ve snaze o sledování různých aspektů starší historie česko-ukrajinských vztahů, tedy v období do konce minulého století, jsou naše stránky užitečné. Chtěli bychom jejich prostřednictvím pomoci jak etablovaným, tak začínajícím ukrajinistům. Tito odborníci, kteří vzešli v uplynulých desetiletích z pracovišť v Praze, Brně a Olomouci, mají nezastupitelnou roli při rozšiřování informací o Ukrajině, její kultuře i o minulé a současné podobě její prezentace v českém prostředí. Brněnské ukrajinistice jsme tu věnovali předloni pozornost.

Je škoda, že nebylo podobných textů víc. Jsme rádi, že stránky České asociace ukrajinistů (ukrajiniste.cz), o jejichž počátcích i nedávných počinech jsme psali vícekrát, jsou partnerem našich stránek. Dá se říci, že právě Česká asociace ukrajinistů je naším nejbližším partnerem a že nás vede společná snaha zlepšit informovanost české veřejnosti o ukrajinské, popř. česko-ukrajinské historii a kultuře. Tento trend bude třeba v budoucnu úsilím obou stran ještě více posílit.

Bylo by chybou domnívat se, že jsou naše stránky v důsledku popsané tematické orientace „neaktuální“. Bez znalosti historie česko-ukrajinských vztahů je odsouzeno k většímu nebo menšímu tápání úsilí o jejich rozvoj v současné době nebo v bližší budoucnosti. Ne každý sice uznává pravdivost hesla „historia magistra vitae“, nicméně popsané nasměrování našich stránek zůstane zachováno i nadále – po celou dobu trvání války a, dočkáme-li se toho, pak také v následujícím období budování nových a mírových česko-ukrajinských vztahů.

(boz)