Jak se četly a čtou (podle Databáze knih) překlady z ukrajinštiny

Odpověď na otázku, nakolik jsou čteny starší i novější překlady z ukrajinštiny, je jistě důležitá. Jen tak máme aspoň dílčí šanci zjistit, zda a nakolik žije ukrajinská literatura v českém prostředí. Může to vést k úvaze, co překládat dál, aby se česká veřejnost dověděla o Ukrajině co nejvíce, a to z přímého zdroje. Nikoli tedy jen z denního zpravodajství a z mnohdy problematických informací šířených na sociálních sítích…

První informaci tohoto typu, opřenou o vyhledávaný server Databáze knih, jsme otiskli vloni, v poslední den listopadu. Tam byly uvedeny základní údaje týkající se historie a principů čtenářské tribuny, která právě teď v prosinci dosáhla věku šestnácti let.

Po roce a dvou týdnech je na čase pokusit se o jakési pokračování. Je zajímavé zjistit, jak byly čteny knihy zařazené v databázi už řadu let a jak si ve srovnání s tím vedou letos vydané překlady z ukrajinštiny. Volím podobný postup jako vloni: upozorním prostě na pořadí knih podle počtu hodnotících reakcí čtenářů a jejich komentářů.

Nutno říci, že pořadí překladů z ukrajinštiny se příliš výrazně nezměnilo. První a druhé místo si udržují už dávno vydané knihy Volodymyra Javorivského „Marie z Černobylu“ a Pavla Zahrebelného „Roxolana“ se 77 a 74 ohlasy. Bronzovou příčku nově zaujala ironická „Moskoviáda“ od Jurije Andruchovyče s 69 ohlasy. Hned po ní je třeba uvést vědecko-fantastický román Volodymyra Vladka „Potomci Skytů“ (68 ohlasů). Vloni jsem ho zařadil do přehledu překladů knih pro literaturu a mládež, ale toto zařazení není úplně jednoznačné.

V každém případě předstihlo Andruchovyčovo dílo špionážní román z časů druhé světové války „Velká hra.“ Tato knížka Jurije Dolda-Mychajlyka vyšla v češtině mnohokrát v 60.–80. letech minulého století. V Databázi knih má nyní 64 ohlasů. První pětici či šestici knih uzavírá román Serhije Žadana Internát s 58 ohlasy, které je v této skupině knihou relativně nejmladší – překlad vyšel v r. 2023. Ostatní tituly zůstávají pod hranicí padesáti ohlasů a jen málokterý ji asi překročí.

Pokud se však začneme zajímat, kolik čtenářských ohlasů přibylo za poslední rok, pořadí se podstatně změní. Nejúspěšnější byl po této stránce Žadanův „Internát“, kterému přibylo ohlasů čtyřicet, po něm následuje Andruchovyčova „Moskoviáda“, která si jich připsala jednadvacet. Všechny čtyři ostatní úspěšné tituly zůstaly z tohoto hlediska daleko pozadu – ještě nejvyšší přírůstek vykazuje Javorivského dílo o černobylské katastrofě (devět), ostatní kolísají mezi pouhými dvěma až pěti. Pokud jde o překlady vydané letos (mám jich v evidenci sedm), jako nejúspěšnější působí próza Tamary Dudy „Dcerka“: ohlasů na ni je jedenáct a čtyři lidé připsali o ní komentář.

I ty relativně nejčtenější, a tedy nejúspěšnější překlady z ukrajinštiny však vykazují čísla, která nejsou příliš vysoká. Samozřejmě je ani v náznaku nelze poměřovat s takovým „Harry Potterem a kamenem mudrců“, který vede celkový žebříček Databáze s 28 152 ohlasy, což je čtyřsetnásobek počtu dosaženého knihou Javorivského. Nemusíme se však jistě dívat tak vysoko: kniha s černobylským tématem, kterou lze srovnat, byť patří do jiného žánru, s „Marií z Černobylu“, dílo „Modlitba za Černobyl“ od rusky píšící Bělorusky Světlany Alexijevičové má 1140 ohlasů, tedy dvacetinásobek hlasů získaných Javorivského knihou.

Tak by bylo možno srovnávat dál i s některými díly přeloženými z ruštiny, ať jde o klasiky 19. století nebo autory časově bližší k současnosti. Pokud jde o literaturu českou, pro příklad lze uvést třicet let staré, tematicky ukrajinské dílko napůl ukrajinské autorky, Haliny Pawlowské: úspěšně zfilmovaná novelka „Díky za každé nové ráno“ si připsala 375 ohlasů.

Také současné ukrajinské dětské knihy jsou vnímány a hodnoceny častěji než nejúspěšnější tituly určené dospělým čtenářům. Tento trend byl patrný už vloni a nijak výrazně se nezměnil. Tři nejúspěšnější knížky, bohatě ilustrovaná vyprávění Oksany Buly, překonaly počet sta ohlasů – nejúspěšnějším zůstává knížka „Zubr si hledá hnízdo“ se 167 ohlasy, což je dvakrát větší počet než počet ohlasů nejúspěšnější knihy pro dospělého čtenáře. Tato i další dvě vyhledávané knížky autorky dostaly v letošním roce mezi 15 a 19 novými hlasy. Nutno podotknout, že se o to určitě zasloužil také ilustrační doprovod a že reakce nevkládají dětští čtenáři, ale daleko spíše jejich maminky nebo jiní dospělí „obdarovávači“.

A ještě jedno a už poslední srovnání. Nejspíše do kategorie publicistiky bychom mohli zařadit autorku z Odesy, Oksanu Maslovu. Její vzpomínkově laděná kniha „Deník uprchlice“, která vyšla v r. 2022 (tehdy se na ní autorka podepsala jako Oksana z Ukrajiny), má k dnešnímu dni na kontě 143 ohlasy, tedy také zřetelně více než Javorivskyj, Zahrebelnyj nebo Andruchovyč. Komentářů o ní napsalo 37 čtenářů či čtenářek. Tolikrát nebyl komentován žádný jiný překlad z ukrajinštiny.

Pokud se chceme podívat podrobněji právě na komentáře, které vyjadřují slovem více nebo méně podrobně čtenářské hodnocení knihy, má jich z překladů pro dospělé čtenáře nejvíce „Marie z Černobylu“ (osmadvacet a nejstarší z nich byl napsán už v první říjnový den r. 2011) a o „Roxolaně“ napsalo 27 čtenářů, kdežto např. „Moskoviáda“ nebo „Internát“ jich zatím sesbíraly jen po dvanácti. Nelze se ovšem s jistotou dopátrat toho, co vede čtenáře či čtenářku k tomu, aby komentář napsali.

V zamyšlení by bylo možno pokračovat a připojit ještě hodnocení čtenářské úspěšnosti knih o Ukrajině, ať už je napsali ukrajinští, čeští, slovenští nebo národnostně a jazykově docela jiní autoři. Tomuto poměrně obsáhlému tématu bude však třeba věnovat zvláštní článek.

(boz)