Chvála jednoho slovníku a jeho tvůrců

Na našich stránkách vzpomínáme poměrně často různých výročí, která se týkají česko-ukrajinských vztahů. Na jedno bychom letos skoro zapomněli a bylo by to škoda, přestože to není výročí přímo kulaté. Před třiceti lety, v r. 1994, vyšel první ze dvou svazků dlouho očekávaného a velice potřebného Ukrajinsko-českého slovníku.

Uvědomil jsem si tuto skutečnost při pročítání popularizační brožurky Ivety Krejčířové „Dvojjazyčná lexikografie a Slovanský ústav Akademie věd České republiky“, vydané v edici Věda kolem nás roku 2023. Největší část pozornosti věnuje autorka této sešitové publikace slovníkům překlenujícím propast mezi češtinou a ruštinou, v závěru však dostala určitý prostor právě ukrajinistika. Stručně zde rekapituluji hlavní fakta a přidávám k autorčině výkladu něco navíc.

Potřeba ukrajinsko-českého slovníku začala být citelná ve chvíli, kdy se na českém území objevily větší skupiny civilních i vojenských uprchlíků z této části evropského východu. První, rozsahově nevelký pokus o kapesní česko-ukrajinský slovník připravila v r. 1920 později známá spisovatelka Natalena Koroleva. Byla to první její práce vydaná za téměř padesátiletého pobytu v Československu.

Později už se o sestavení podobné pomůcky snažili samotní ukrajinští emigranti, kteří zvládli v patřičném rozsahu jazyk své druhé vlasti. Výsledkem tohoto úsilí byl dvousvazkový „Kapesní slovník česko-ukrajinský a kapesní slovník ukrajinsko-český“. Oba připravil Petro Ščerbucha (1892–?), Ukrajinec z Poltavska a úředník triangulační kanceláře pražského ministerstva financí. Výsledek své práce vydal v letech 1935–1936.

Kapesní slovník však měl být po čase nahrazen pomůckou rozsáhlejší. Prvotní a soukromou iniciativu v této věci vyvinul ukrajinský emigrant, středoškolský profesor Dmytro Demčuk (1895–1963), rodák z vesnice na Volyni. Získal na pražské univerzitě v r. 1927 doktorát filosofie a na přelomu 30. a 40. let učil na obchodní akademii v Berouně ruštinu. Zjednal si skupinu spolupracovníků a soukromě připravovali velký slovník. Demčuk mezitím v r. 1939 sestavil Kapesní slovník rusko-český a Malý slovníček česko-ruský.

Práce na velkém ukrajinsko-českém slovníku se rozvíjela i v dalších letech a desetiletích, potřebovala však v poúnorových poměrech patřičné institucionální zajištění. To se našlo v roce 1960 v rámci Československé akademie věd, kde byli přípravou slovníku pověřeni tři profesionální filologové – rodák z Prešovska Andrej Kurimský (Andrij Kurymskyj, 1933–1980), syn ruského emigranta z Ukrajiny Nikolaj Savický (1935–2018) a jejich tehdy začínající kolegyně Růžena Šišková (nar. 1937). Převzali materiál shromážděný Demčukovou skupinou a pracovali s ním za pomoci původních entuziastů v dalších letech.

Stav přípravy slovníku krátce popsal ukrajinský emigrant Vasyl Sofroniv-Levyckyj, který se v r. 1969 vypravil přes oceán do Evropy. Navštívil také Prahu, kde skoro o půl století dříve studoval na Karlově universitě. Cesta ho přivedla mimo jiné do malostranské Thunovské ulice, kde našel kancelář slovníku a seznámil se s řadou lidí, kteří ho připravovali. Dokládá to epizoda v Levyckého knize „Klaňalysja vam try Ukrajiny“ z r. 1970 i s připojenou fotografií.

Když jsem snímek vloni poslal dr. Šiškové, napsala mi: „Je to i pro mne pěkná vzpomínka na roky, které jsme v této místnosti trávili“ a vyjmenovala tehdejší spolupracovníky včetně písařek: „Hotovou práci (strojopisný přepis rukopisu ukrajinsko-českého slovníku) přinášela paní Rossinevyčová (někdejší významná sbormistryně – pozn. aut.), která Andrejovi Kurimskému říkala ´holube´, a paní Lukasevyčová.“ Tak se přípravy slovníku účastnila celá řada příslušníků meziválečné emigrace, zbavených v „socialistickém“ Československu většiny někdejších svých práv.

Já sám jsem samozřejmě neměl v té době nejmenší tušení, že se v Praze taková publikace připravuje, a nevěděl jsem ani o tom, že se zhruba o deset let později podařilo slovník dokončit a přichystat do tisku. Podle smlouvy z r. 1981 měl být vydán nakladatelstvím Academia, dalších devět let se však situace nepohnula kupředu. Doba, která měla plnou hubu československo-sovětského přátelství, opravdu nepřála hlubším kontaktům s Ukrajinou.

Více se poštěstilo v Kyjevě dvousvazkovému slovníku Česko-ukrajinskému, který byl připraven ukrajinskými filology za vydatné spoluúčasti zmíněných českých odborníků. Dočkal se vydání koncem 80. let, problémem však bylo to, že ne každý zájemce si mohl do ukrajinské metropole pro knihu dojet nebo si ji nechat poslat. Tehdejší poměry neumožnily dát část nákladu do prodeje v Československu.

Zdálo by se, že po rozpadu Sovětského svazu bude potřebnost tohoto díla mimo diskusi, ale opak byl pravdou. Hlavním problémem byla pro nakladatelství otázka, kde vzít na tuto publikaci peníze. Po založení České asociace ukrajinistů na počátku r. 1991 si její výbor byl vědom důležitosti tohoto problému, ale sledoval přednostně jiné úkoly, např. založení ukrajinistického ústavu v Praze.

Hlavní tíha shánění nezbytných financí tak spočinula na bedrech Slovanského ústavu, obnoveného v r. 1992 – zde pracovně zakotvila už zmíněná Růžena Šišková a Nikolaj Savický. Nakonec se „zadařilo“ a první svazek datovaný do r. 1994, vyšel. Jeho krátký úvod připomíná prvotní zásluhu Dmytra Demčuka a dalších pěti jmenovitě uvedených osob na postupném shromažďování a zpracovávání materiálů pro slovník. Jako sponzoři prvního svazku mohli být s poděkováním uvedeni Ševčenkova vědecká společnost v USA (NTŠ), resp. nadační fond Petra a Olhy Mocjukových, a rovněž pražská filosofická fakulta.

Významná role už uvedené ukrajinsko-americké společnosti byla zdůrazněna tím, že předmluvu k prvnímu svazku připravil její prezident, dr. Leonid Rudnyckyj. Ten neopomněl zdůraznit, že slovník je mj. „výrazem skromných díků českému národu a jeho presidentovi T. G. Masarykovi, šlechetnému příznivci ukrajinské vědy v kritické době dějin Ukrajiny“. Úvod i předmluva zároveň připomněly dílčí podíl pracovníků Jazykovědného ústavu ukrajinské akademie věd při přípravě díla.

Všechny finanční problémy však v r. 1994 ještě dořešeny nebyly. Jen tak si lze vysvětlit skutečnost, že druhý svazek následoval, tentokrát bez úvodu či předmluvy, až v r. 1996. Na jaře uvedeného roku byl pak slovník jako celek představen české odborné veřejnosti nedlouho před první oficiální návštěvou prezidenta Václava Havla na Ukrajině. Dlouholetý úkol byl konečně doveden k úspěšnému závěru.

Po dalších dvanácti letech umožnil další rozvoj nakladatelského života vydání ještě jedné pomůcky z dílny R. Šiškové a N. Savického. Nakladatelství Leda poslalo do světa v rámci jediného svazku jejich ukrajinsko-český a česko ukrajinský slovník. Tím byla práce překladatelů a tlumočníků dále usnadněna. Dnes je situace už jiná: k dispozici je už i postupně rozšiřovaná soustava počítačových překladačů. Ukrajinsko-český slovník z roku 1994 si však uchovává časové prvenství a zůstává pro uživatele spolehlivou a dostačující pomůckou. Můžeme za to poděkovat všem jeho tvůrcům, kteří svou práci dovedli před třiceti lety k úspěšnému završení.

(boz)