Jubileum badatelky o hlubinách dávnověku

Webové stránky „myaukrajina“ nenašly během necelých osmi let své existence příliš mnoho stálých spolupracovníků. V době zřizování této platformy jsme měli zjevně příliš velké oči. O to víc zaslouží ocenění těch několika věrných, kteří obsah stránek zajišťovali a nadále zajišťují. Mezi pilné spoluautory patří také docentka MUDr. Magdalena Skořepová, která se už zanedlouho zařadí mezi letošní jubilanty.

Magda je z lékařské rodiny a tomuto poslání se nijak nezpronevěřila. Zprvu ovšem patřila k studentům a absolventům známého gymnasia Nad štolou, které najdeme dodnes na okraji pražské Letenské pláně. V době studia (1970–1974) se zapojila do tvůrčích aktivit části studentů a studentek, kterým se ani trochu nezamlouvala plíživá husákovská „normalizace“. Snažili jsme se proti ní bojovat humorem a vzájemným kamarádským povzbuzováním. Magda se už tehdy projevila jako tvůrčí duch coby příležitostná básnířka, vybavená však na rozdíl od nás ostatních také výtvarně. Tyto schopnosti si uchovala i v následujících letech, kdy jsme se rozešli po různých vysokých školách.

Fenomén Luxistické republiky Rewaston, který nás provázel zhruba před půlstoletím skoro každodenně, zná kromě nás málokdo. Bavili jsme se s jeho pomocí a zároveň se chystali do života. Magda v r. 1980 obhájila titul doktorky všeobecného lékařství a vydala se cestou své oborové specializace, kterou se stalo kožní lékařství. Po čtyřech letech následoval zisk kandidatury věd a Magda si postupně vybojovala ve svém oboru uznávané postavení. Není divu, že se stala v roce 2011 jako jediná z našeho přátelského kruhu docentkou, a to na fakultě všeobecného lékařství Karlova vysokého učení. To už měla za sebou vydání řady odborných publikací, např. knihy „Dermatomykózy“ (1995, ve spoluautorství) a později, v r. 2008, příručky „Dermatomykologie v obrazech“, kde najdeme i její ilustrace.

Když se naše trochu prořídlá skupina po třicetileté přestávce znovu dala dohromady, zjistili jsme, že jsme duchem až tak nezestárli a na různých setkáních i miniexpedicích jsme se vraceli k někdejším zájmům a aktivitám. Magda se stala především pečlivou organizátorkou a hostitelkou těchto akcí. Předvedla nám při nich své překvapující znalosti – proto víme, kdo je to Opavia Jones nebo wolpertinger, o jehož existenci se dověděla za odborného pobytu v Bavorsku. Rádi bychom věřili, že tento parůžkatý zajíc bude jednou někde v českých pohraničních horách opravdu nalezen…

Magda mezi nás přivedla i všeobecně známého Daga i jejich velmi sympatickou dceru, která má pro naše občas dost bláznivé aktivity vzácné pochopení. Že se s Magdou nakonec sejdeme na platformě nazvané „My a Ukrajina“, jsme zprvu netušili. Přispěla k tomu skutečnost, že jsme od roku 2014 byli v různé míře vtaženi do sledování ukrajinského Majdanu a tehdy ještě „malé“ fáze ruské agrese proti Ukrajině. Už v jejím průběhu navštívila s Dagem „jeho“ Odesu a poznala atmosféru ukrajinského jihozápadu a Černomoří.

Brzy poté začala z Dagova podnětu a za Magdina přispění vznikat představa webových stránek, které by na základě zájmu o minulost i současný stav česko-ukrajinských vztahů posloužily zájemcům podrobnějšími informacemi. Bylo tedy také její zásluhou, že jsme na počátku ledna 2017 odstartovali tuto naši iniciativu, kam Magda několikrát přispěla.

Nejpodstatněji se ale Magda projevila a nadále projevuje značně překvapujícím způsobem. Ve chvíli, kdy už se náš projekt začal projevovat konkrétními výsledky, přišla s nápadem na soubor příspěvků s prehistorickou, resp. raně historickou tematikou. Tak vznikl cyklus nazvaný „Z hlubin dávnověku“, jehož první část jsme publikovali v závěru roku 2017. Název první části „Ukrajina kolébkou moderní Evropy“ naznačil tak trochu, o co půjde. Autorka v chronologické posloupnosti sleduje ukrajinské pradějiny a vývoj různých archeologických kultur a etnik, která se na nich různým způsobem spolupodílela. V článcích je vždy popsán vztah těchto zapomenutých ukrajinských reálií k západnějším částem Evropy a k prostoru současného českého státu.

Ve svém cyklu, který nyní dospěl sedmatřicátou částí do pověstného období „stěhování národů“, se Magda projevila jako autorka nevšedního rozhledu a zároveň jako zdatná popularizátorka. Dokáže zvolené téma uchopit stručně a výrazně, a co víc, najde přitom a dokáže rozvinout řadu překvapujících souvislostí. Opravdovým přínosem je obrazový materiál, který v této souvislosti k jednotlivým pokračováním cyklu připojuje a který opravdu zhmotňuje naši konkrétní představu.

Jsme opravdu velmi rádi, že Magdě vděčíme za takovéto obohacení našich stránek. Něco takového by v tomto rozsahu i hloubce (a navíc zcela nezištně) nedokázal asi nikdo jiný sepsat a nabídnout. Těšíme se proto na další pokračování a přejeme jubilantce řadu dalších zajímavých zjištění, která nám předestře, až jí to dovolí veškerá ostatní činnost. Patří k ní mimo jiné péče o vzorně spravovanou zahrádku, která postupně vznikla jubilantčiným vytrvalým úsilím na okraji jedné obce rakovnického regionu.

Ať tedy zahrádka vzkvétá, zdraví slouží a daří se realizovat plánované záměry! Především ale přejeme Magdě hodně času a klidu k tomu, aby nás mohla vést klikatými cestami ukrajinského i středoevropského dávnověku v dalších pokračováních svého objevného seriálu...Shrňme to vše okřídleným výrokem „Ad multos annos!“

(boz)