Letní rozjímání o Ukrajině (3)

V předchozí části čtyřdílného článku, napsaného profesorem Jiřím Peškem koncem června, byly obsaženy tyto části: Proč (konečně) přišlo povolení střílet do Ruska – Západní hysterizace frontové situace podle ruských zpráv – Válka coby filmové drama kontra suchá ekonomie války. - Zanedlouho přineseme poslední část cyklu. 

Logistika válčení

Už před rokem připomněla má oblíbená moderátorka ZDF Heute Journalu, Marietta Slomka, rčení, že laikové za války hovoří o taktice, odborníci o logistice. A mnohokrát bylo (zejména těmi „ošklivě rusofobními“ představiteli baltských států) připomenuto, že kdyby všichni evropští členové NATO vyčlenili půl procenta svého HDP na zbraně pro Ukrajinu, byla tato válka už dávno vyhraná. Neděje se tak. Západ si politicky nepřipouští nebezpečnou realitu již probíhající – mj. hybridní – války Ruska s celou Evropou, tedy nejen té otevřené s Ukrajinou. Západ emfaticky žvaní a poté kličkuje před plněním svých slibů. 

Konkretizujme: absolutně největším dárcem či dodavatelem (Ukrajina většinu své výzbroje kupuje z úvěrů, jen menší část přichází jako dary) je tu Německo, které ale v přepočtu na obyvatele nebo na HDP leží někde v polovině evropského pole, tedy zejména za pobaltskými státy. Jak nedávno sdělil korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung Thomas Gutschker z Bruselu, Německo (s ohledem na nebezpečí protiruských sankcí pro německé hospodářství) v současnosti zablokovalo prohloubení jak sankcí EU proti Rusku (konkrétně jde o dovoz kapalného zemního plynu z Ruska) tak prohloubený zákaz exportu do Běloruska, odkud jde většina evropských produktů rovnou dále do „sankcionovaného“ Ruska.

Chce Západ na Ukrajině opravdu zvítězit?

Ukrajinskožidovská, od dětství v Německu žijící politička a novinářka Maria Weisband, od roku 2022 jedna z nejkompetentnějších a zároveň nejodolnějších a nejodvážnějších žurnalistek v nepříjemných televizních debatách (moderátoři/moderátorky s oblibou zvou okázale antiukrajinské nebo dokonce v podstatě proruské diskutéry, aby pořady byly tak nějak živější…) nedávno shrnula problémy ukrajinských obránců Evropy do deseti bodů. Nejpodstatnější z nich je konstatování, že kdyby EU plus USA (při veškeré zdvořilosti tu padla jména Olafa Scholze a Joe Bidena) poskytly Ukrajině dostatek (dlouho blokovaného, později namnoze jen naplano slíbeného) střeliva a zbraní a kdyby každý podstatný výzbrojně modernizační krok (vloni dodávky tanků a raket, poté a dodnes Taurus, nyní konečně povolení útočit na blízké ruské území) nebyl západními vládami a médii veřejně a tak dlouho diskutován, až se na něj Rusové důkladně připravili, mohla být válka úspěšně ukončena už vloni v létě. 

Vzpomeňme, že tehdy začala velká ukrajinská ofenziva. Byla vedena podle do světa vytrubovaného scénáře západních expertů, nadřazených „strategicky primitivním“ Ukrajincům…  Ukrajinci do ní museli nastoupit bez nejmenšího leteckého krytí. (Kde by se taky vzalo, když letecká pomoc dodnes spočívá jen v dodávkách olétané sovětské techniky z fundusu postkomunistických zemí.) Asi nebylo divu, že se ofenziva záhy a po velkých ztrátách západní techniky zastavila na ohromných, Rusy na základě západních veřejně diskutovaných scénářů promptně a velkoryse vybudovaných opevněních a místy několikavrstevných minových polích. Generál Zalužnyj pak velmi rychle vrátil jednotky k „ukrajinskému“ neokázalému, ale v malém efektivnějšímu a méně sebedestruktivnímu válčení… a veřejně požádal Západ o ty druhy zbraní, které na frontě zoufale chyběly. Načež byl odvolán – celkem snadno domyslíme, proč.

Dodnes Ukrajině chybí moderní letadla (a ta stará, beznadějně „olétaná“, tedy přečerpávající kvótu bezpečnostně povolených letových hodin, dosluhují). Teď v létě prý přijdou na Ukrajinu první F-16 (tyto výkonné mnohoúčelové stíhací, bitevní a bombardovací letouny nastoupily do služby před 45 lety, mají však dodnes výbornou pověst), situace se ale začne měnit jen pozvolna. Co je horší: Scholz dodnes neuvolnil dodávky raket Taurus, které by mohly zničit logisticky klíčový Kerčský most a napadat letecké základny hluboko v ruském zázemí.

Problémem tu je, a paní Weisband není první, kdo to připomněl, že ani Scholz, ani celá proruská frakce SPD plus „odborníci“ v kancléřském úřadě typu Jense Plötnera (předtím po dlouhá léta zahraničně politický poradce ministra zahraničí  Steinmeiera, aneb slovy Marie-Agnes  Strack-Zimmermann: „Plötner je ztělesněním katastrofální německé politiky vůči Rusku posledních patnácti let, před jejímiž troskami teď stojíme“) plus sám z rusofila v moralistu konvertovaný prezident Steinmeier, ale ani část vlády USA si upřímně nepřeje Putinovu porážku. 

Moskva jako mene tekel západních státníků

Tradiční strach z mocenského vakua v Moskvě živí obavy z vnitroruské války mezi FSB a částí armády nebo soukromých armád o kremelský trůn. Něco na tom je, protože momentálně „v přímém přenosu“ sledujeme mocenský boj mezi tajnými službami (naivně naplánovaly přepad Ukrajiny v naději, že bude stejně snadný jako dobytí části Gruzie…) a špičkami armády, resp. ministerstvem obrany. Tam Putin nejprve nechal padnout svého kamaráda, ministra Šojgu, poté začala radikální čistka mezi „ministeriály“ a generalitou obviněnou z rozkrádání a korupce. Inu: ruský generál, který nekrade, existuje jen v příručkách pro školení mužstva, ale generálové FSB kradou (organizují prostředky) také. Takže jde hlavně o moc uniformovaných gangů, které se perou o přístup ku korytům. Putin v květnu jmenoval novým ministrem obrany ekonoma Belousova s úkolem, aby zjednal pořádek a soustředil všechny dostupné zdroje pro armádu. Zároveň však jmenoval jeho dvanáctou (!) náměstkyní svoji neteř Annu Ziwiljovou (rozená Putinová), která se netají tím, že má na ministra dohlížet a koordinovat „kolektivní rozhodování“. 

Celkový obraz situace v Moskvě je tedy utěšený. Přesto úvahy na téma, že by po Putinovi mohl přijít “ještě někdo horší“ vedou západní státníky (a nedělejme si iluze, že by alternativní garnitury čekatelů na moc byly v Německu či v USA lepší: Merz a Trump by byla taky dobrá dvojka!) k úvahám a nakonec až ke snaze o „zamrazení“ konfliktu tak, aby Ukrajina přímo neprohrála a Rusko se dlouhodobě vysilovalo….

(JP)