První setkání dvou osobností: T. G. Masaryk a H. O. Boczkowski

Vztah prvního československého prezidenta k ukrajinské otázce se stal už mnohokrát objektem odborného zkoumání, ale je užitečné se k tomuto problému dále vracet. Dnes si všimneme počátků prostřednické role, kterou v této souvislosti plnil po více než čtvrt století Hyppolit Olgerd Boczkowski. Tento Polák z Ukrajiny se z vlastního rozhodnutí nejen stal Ukrajincem, ale hlavně významným publicistou a sociologem tohoto národa.

O Boczkowském (nebo také Bočkovském) jsme tu nedávno psali v souvislosti s jeho působením na Ukrajinské hospodářské akademii. Jeho životní příběh je velmi pozoruhodný a patří do něj i několikaletý kontakt s profesorem pražské univerzity T. G. Masarykem. Více poví připravovaná biografie Boczkowského, který po sobě zanechal obsahově roztříštěné, ale nadále pozoruhodné dílo. Před první světovou válkou psal převážně v češtině, po jejím skončení, kdy zůstal v Čechách, tvořil už většinou ukrajinsky.

Hyppolit Olgerd Boczkowski se narodil v březnu 1885 v nevelkém městě Dolynske na jihozápadní Ukrajině v rodině železničáře, Poláka katolického vyznání. Do svých jednadvaceti let žil na území carského Ruska. V Petrohradě zahájil vysokoškolské studium, které přerušily v r. 1905 události první ruské revoluce. Boczkowski se jich zúčastnil a z obav před represemi odešel na počátku následujícího roku přes hranice do tehdy rakouského Krakova. Původním jeho cílem byla Paříž, cestou se však zastavil v Praze a zůstal tu na celý zbytek života.

Neúspěšně se pokusil pokračovat ve studiích na pražské polytechnice. Jeho pozornost však více poutaly tehdejší politické události, do kterých se zčásti zapojil, postupně ale převážila snaha novopečeného emigranta uplatnit se v novinářském světě. Brzy se totiž naučil česky a začal v tomto jazyce psát do různých, převážně pražských novin a časopisů. Zároveň se stal pražským korespondentem listu Rada – jediného kyjevského deníku vydávaného v ukrajinštině. Pokud se vám zdá, že to vše je pro Poláka poněkud neobvyklé, je nutno připojit vysvětlení. Boczkowski v Praze dospěl k přesvědčení, které artikuloval slovy, že je člověkem bez národnosti a bez náboženské konfese.

Svým založením a názory stál nejblíže k tisku sociálně-demokratického a realistického směru. Není divu, že se po čase uskutečnilo seznámení mladého Poláka s tvůrcem realistické strany, univerzitním profesorem T. G. Masarykem, který byl zároveň poslancem rakouského parlamentu. Příležitost nabídl sjezd slovanského studentstva v létě r. 1908, konaný s Masarykovou podporou. Boczkowski se zde výrazně angažoval a podílel se na redigování jeho tiskem vydaného protokolu. Už předtím přispěl do uznávaného a čtenářsky náročného měsíčníku Naše doba článkem o roli slovanské otázky ve studentském prostředí.

Naši dobu redigoval právě Masaryk a často zde publikoval – v r. 1895 zde otiskl i svůj nekrolog ukrajinského vědce a publicisty Mychajla Drahomanova. Právě úvahy Drahomanova o národní otázce mohly být mimochodem jednou z inspirací výrazného badatelského zájmu Boczkowského o národní otázku jako takovou a některé její konkrétní projevy.

Boczkowski v r. 1908 navázal s Masarykem bližší kontakt. Podnět k tomu zavdala 23. července uvedeného roku veřejná poprava Grety Beierové. Tato žena byla odsouzena v Sasku za vraždu snoubence a falšování dokumentů a na základě rozsudku sťata gilotinou. Boczkowského pobouřily některé okolnosti spojené s popravou, např. velký zájem o vstupenky, projevený ženami. Vnímal vše jako doklad „nejmodernějšího ultraevropského kanibalismu“ a rozhodl se zareagovat. Podrobně to popsal ve vzpomínkách, sepsaných v r. 1930 u příležitosti Masarykových osmdesátin. Otiskl je přední tiskový orgán tehdejší ukrajinské emigrace – pařížský týdeník Tryzub. Dejme slovo přímo Boczkowskému.

„Sedl jsem si a během několika dní napsal cosi jako traktát pod názvem ,Pryč s trestem smrti‘. Česky jsem psát ještě neuměl, a proto jsem text nadiktoval jednomu z přátel. /…/ Rukopis jsem poslal profesoru Masarykovi pro jeho měsíčník Naše doba. Za několik dní jsem obdržel rukopis s krátkým komentářem. Masaryk mi sděloval, že v takovémto stavu není možno článek otisknout, protože je příliš citový a dlouhý. Zároveň navrhl, abych si k němu zašel o textu promluvit, protože ve zkrácené a přepracované podobě by byl vítán.“

Boczkowski pak Masaryka navštívil v jeho tehdejším bytě ve Valdštejnské ulici na Malé Straně. Setkání popsal následovně:

„Vypravil jsem se k profesorovi Masarykovi ještě týž den dopoledne. Tehdy bydlel v klidné ulici za Vltavou, pod Hradčany. Přijal mne s příchylností ve své pracovně a knihovně. Všude vládly knihy, ale zároveň i pořádek, nikde nebyl patrný pověstný profesorský nelad. Naopak, obdiv vzbuzovala jakási prostě programová systematičnost ve všem – systematičnost živá a reálná /…/ Na návštěvníka okamžitě zapůsobila Masarykova bezmezná lidská příznivost i upřímná a opravdová pozornost věnovaná kterémukoli člověku.“

Výsledek návštěvy charakterizuje Boczkowski následovně: „Síla mého traktátu spočívala pouze v ostrém protestu a v pobouřeném citu. Profesor Masaryk mi vše moudře vyložil. Doporučil náležitou literaturu a něco z ní mi hned poskytl. Měl jsem svou stať přepracovat a za pomoci rozumové logiky dostat pod kontrolu své pobouření a protest vlastního srdce.“

Autor po dvaadvaceti letech vzpomínal, že si uschoval původní text jako doklad toho, jak se má, resp. nemá pracovat. Důkladnému studiu otázek spojených s trestem smrti se věnoval i nadále. Občas publikoval dílčí materiály k tomuto tématu, usoudil však, že problém nedokáže vysvětlit v úplnosti, a podrobnou monografii tehdy ani později nenapsal. Svou první, nikoli však poslední návštěvu u Masaryka zhodnotil slovy:

„Pro můj život mělo toto setkání rozhodující význam. Datuje se jím počátek ideového vlivu profesora Masaryka na mou osobu. Vděčím mu za mnohé co do směru i charakteru své vlastní publicistické činnosti. Masaryk mne později zvláště zaujal také jako sociolog svým svérázným chápáním národní otázky, která se poté stala vedle trestu smrti hlavním tématem mých výzkumů.“

Vidíme zde jeden z mnoha dokladů toho, že prof. Masaryk byl mladší generací vnímán jako její „intelektuální otec“, vždyť Hyppolit byl jen o rok starší než Masarykův syn Jan. S tím se asi nepoznal, s profesorem Masarykem se však mohl setkávat i v následujících letech. Zprostředkoval k němu přístup i známému polskému sociologovi Ludwigu Kulczyckému a poté sledoval přímo u Masaryků diskusi obou vědců.

Boczkowského vzpomínky na jeho vztah k Masarykovi doplňují čtyři rusky psané dopisy a lístky z let 1908–1913, týkající se řady organizačních a publikačních otázek. Dozvídáme se z nich, že se nevzdal snahy publikovat v Nové době. Počátkem května 1910 nabízel do časopisu článek „Bílá a barevná plemena“, práci však asi postihl podobný osud jako traktát proti trestu smrti. Koncem roku 1913 navrhl Boczkowski, že by napsal o západoukrajinském spisovateli, novináři a vědci Ivanu Frankovi, nabízel však časopisu i český překlad přednášky Pavla Birjukova o díle a světovém názoru L. N. Tolstého. Hlavní tiskovou tribunou se však pro Boczkowského stal měsíčník Slovanský přehled, rovněž sledující masarykovskou linii.

V posledním předválečném dopise žádal Boczkowski Masaryka o účast na protestní akci proti špatným životním podmínkám ruských politických vězňů, zvláště Jekatěriny Breško-Breškovské, která později zakotvila jako emigrantka také v Čechách. Prosil také o souhlas, aby mohl přeložit do ruštiny Masarykovy Ideály humanitní.

Od r. 1910, kdy byla v Praze slavena šedesátka T. G. Masaryka, se Bozkowski snažil po dlouhou dobu šířit informace o životě a díle svého mimouniverzitního učitele – zprvu v ukrajinském, ale zčásti i polském a ruském tisku. Počet masarykovských prací a recenzí, které postupně vydal, přesáhl dvě desítky. Klíčový význam si zachovala knižní monografie Boczkowského, vydaná v r. 1930 k Masarykovým osmdesátinám. Její název zní v překladu z ukrajinštiny „T. G. Masaryk, problém národa a ukrajinská otázka (Pokus o charakteristiku a interpretaci).“ Budeme jí zde věnovat pozornost při jiné příležitosti. Boczkowski nakonec reagoval v tisku i na Masarykovu smrt v r 1937. Stal se tak asi nejvýznamnějším z ukrajinských žáků a vyznavačů českého vědce, publicisty a politika. V ukrajinském prostředí šířil znalosti o jeho životě a díle nejsoustavněji a nejkvalifikovaněji.

(boz)